POJEDENÁCTÉ ŠTĚSTÍ

Štěstí má kolem pusy
maminčiny prsty od zmrzliny
směje se olympsky, budhovsky -
vítězstvím nad věčností.

Štěstí se opisuje rádo
dědovým zlatým kružítkem
do fungl nových sešitů,
jež šetří moje lesy.

Štestí si říká poledne,
myslí se, září do nás
a vůbec dolů, do věcí
mezi zemí a sebou.

Štestí je v loku dlouhé sklenice
jež s vlídným pohledem
polykáš z očí do bříška
jako do pokojíčku.

Štěstí se tiskne k telefónu
kde slyší sebe o padesát let
o jediném poledni tak lechce
vyprávět -
jakoby nikomu život nezměnilo.