Radosti plné marnosti…
O čem to
vlastně mělo být?
O čem se
řádkům může zdát?
O tom, že
ze snů zbyla nit
na jejím
konci? ….špatný vtip
O tom, jak
těžko sobě lhát
Do dlaní
vpíjím touhy noci
smutně se
točí a já s ní,
jak díra
v botě po pár krocích
jak pocit
lásky v jejích bocích
na letní
píseň… padá sníh
…že ruce
prázdné bez otěží
že náklad
těžší, než jsem chtěl,
kůň stále
jiným směrem běží
že křik můj
vnímá? sotva, stěží
je houpací
– já nevěděl….
Na
křižovatce slepých ramen
uprostřed
vln a bezvětří,
v soutoku
řek jimž chybí pramen
duší ti
letí tiché „Amen“
pes slepý
stopu zavětří…
Smíchané
barvy jejich krví
prsteny
s puncem bez ceny,
teď
poslední jenž chtěl být prvý
pojídá
pokrm z vlastních mrví,
ke klíčům
zámky ztracený
Děkujíc
Bohu, který není
obrací
stránky planých slov,
výhra i
prohra v nic se změní
pravdivá
lež pak v tiché tlení,
a
s prázdnou pastí končí lov
K čemu
je válka bez kořisti
k čemu
je dotek bez citu,
co jeden
s perem v ruce zjistí
když na
hrob zítřků padá listí
Umíráš
se mnou – nejsi tu…