Když víčka má se otevřela, já zřel, že ležím plně nahý, pak chytaje se za svou hlavu, slyším hlas jak náhle praví: "Drahý ?"
Otočen ku hlasu zády, já dostal ránu do své brady. Jen co jsem se vzpamatoval, kus zubu z huby vydoloval, znovu jsem se otočil ... a svět se se mnou zatočil.
Nevěřím očím, protírám zrak. Co je to za ženu, že by ten mák ? Ááá srkal jsem odvaru, prožívám sen, proč ale na zemi leží zub jen ?
Bože, proč mne tak trestáš, zívla: "Co si to šeptáš ?"
Štípu se do tváře, svolávám anděly, cítím jak chytlo mne, něco pod prdelí. V křeči jsem zachroptěl a chytil tu dlaň, však to není lidské, to není tkáň.
"Proč se tak bráníš, vždyt si to chtěl ? To ty si mne přivolal z pekelných děr. Polib mne synu a přisedni blíž, zapomeň na Boha a sundej ten kříž !"
"Klekni si přede mnou a otevři ústa, dělej co chceš, jsem studu prostá...
|