|
zasloužím si polykání střepů
jako tehdy před léty
nezasloužím si slyšet hlas
tvůj temný prokletý
neměla jsem odrážet nápory
tvého potřebenství
a neměla jsem uzavírat závory
jemného člověčenství
zaražený pohled v čase bláznů mne minul
neviděla jsem nic v očích když ke mně si se vinul!
A hloupé fráze z tebe lezly – na to ti zvracím
Uzavírám prohrávám aspoň to přiznávám
že marné je marné je marné čekat u domu
jenž je bit srdcem lásky jiné silou hromu
a přesto dlužím sobě dodržet smlouvu bláznů
kterou nepochopíš do doby svého skonání
smlouvu - která tobě - přiznej - strach vždy nahání
| 
