Daleko od hluku dnešního světa,

zpátky snad na stovky let,

kdy se kradli noty na libreta,

kde si Hamlet hlavu plet,

od potoka je slyšet její pláč,

nad vlnami se leskne bílá šíje,

opouští ji duši mladý rváč,

přichází tvá chvíle, drahá Ophelie!

Daleko od zdí smutného hradu

utichá Ophelin zmatený hlas,

vzduch poponáší bratrskou zradu,

změny nepřichází nečekaně včas.

Od potoka přichází smutný klid,

voda tichem svojí kutost kryje,

se svou duší chtěla jsem se seznámit,

trpěla jsem s tebou, drahá Ophelie!