Báseň č. 10
Ze světa stříbrných borovic,
do světa mrtvých ptačích očí.
Zasaď hůl,
pokřti syna,
hříchem podepři uschlou jabloň.
/Zemřeš./
Ze světa stříbrných borovic,
do světa mrtvých jezer a řek.
Zasaď slib,
pokřti dceru,
neposkvrněným početím podepři uvadlou růži.
/Zemřeš./
Ze světa stříbrných borovic,
do světa mrtvých samot.
Zasaď hrůzu,
pokřti matku,
slzami podepři uschlou lísku.
/Zemřeš./
Ze světa stříbrných borovic,
do světa mrtvých milenců a knih.
Zasaď hrozbu,
pokřti otce,
vzpomínkami podepři studnu.
/Zemřeš./
Ze světa stříbrných borovic,
do světa mrtvých šlépějích a hvězd.
Zasaď meč,
pokřti bratra,
hamižností podepři plevel.
/Zemřeš./
Ze světa stříbrných borovic,
do světa mrtvých dogmat.
Zasaď notu,
pokřti sestru,
dlaní podepři lilii.
/Obžiješ./
Borovice stříbrná, ve tvém stínu ochranném do těla lidského
vstoupí každá čistá duše,
aby zhmotněno v činech bylo jen dobro. |