V rozpacích se snažím psát na papír

Snažím se …chci vám vyprávět příběh

Říct o Zenovi, který

Měl tu možnost navštívit…

                Tak poslouchejte!

Zeno se v noci vzbudil

A věděl, že je

Hledán

Otevřel ledničku

Starou, plesnivou ledničku

A vešel

Měsíční jezero jej volalo

Byla taková tma, že nic vidět nepotřeboval

Znal to ticho noci, tu vůni – ach ta vůně! Ještě teď, když o tom vyprávím se mi zasteskne po té vůni…

Sešel k jezeru

                Chladnému, až nemohl popadnout dech

Přes ty mrtvoly nemohl pokračovat, chodil po těch tělech sem a tam

Až k jezeru

I ta jediná stilla maris dokáže udělat z jezera moře

                Víte, podmořský svět není tak tichý a modrý

Plný klidu

Ne, to fakt ne

Jak tak sestupoval, barvy jej vítaly a poletovaly kolem něj, tančily a poskakovaly

Začínal slyšet hudbu

A celý svět se stal obrazem

                Pár soch                 -takhle malinko- Zena nabádalo, ať jim přidá kamaráda, beránka! Ach prosím, jen jednoho!

                                                               NE, TO NENÍ BERÁNEK. MY CHCEME BERÁNKA! A chceme Ho Hned!

Zeno se vzdálil, pln vzteku

A svět zhasl, musel se vrátit

Věděl, že jim krabička stačit nebude, a tak stvořil beránka

Za zády se mu ozýval dětský křik, veselí a taky…                                                                       ,agnus dei‘

Nikdy nepotkal žádnou Miu

ale věděl, když ji uviděl, věděl, že tahle, ta je Mia

neměla důvod být kýmkoli jiným

v zorničkách jí problikával čas

a zbytek oka tvořil svět

znal utrpení a prázdnotu

ale tohle všechno bylo v dáli, za skalami, pouští…

vpředu zářilo léto s podzimem

mohlo to být léto, které znala Tonička, ano, mohlo

a ten podzim, to byl Miin podzim, jen její

na chvíli se rozzářilo to jezero, oranžová získala nadvládu

a ta chvíle jej vracela pryč

znovu našel důvod, proč ještě chvíli dýchat svobodně

a cítit se, že pohltí všechny

barva a ty jedno jsou

tak ještě chvíli

vítěz