Když jsem byla malá, můj spolužák po mě omylem hodil bačkoru. Trefil se do černého bodu. Pamatuju si,že to hrozně bolelo a začala mi z nosu téct krev. Krvacení neustupovalo a bylo silné. Náhle se kolem mě udělal hlouček starostlivých učitelek včetně pana ředitele, který mi sám strčil hlavu pod tekoucí kohoutek. Dosud jsem nebyla zvyklá na tu pozornost. Byla to taková pozornost z povinností, to že si vás všimnou jen v připadě, že umíráte. Krvácení po několika minutách ustupovalo. Utěšovali mě a hladili. Dali mi kapesník a já se zvednutou hlavou k nebi, jsem s ním utíkala domů. V ten den, jsem měla na sobě modrý svetr s potiskem nějakého roztomilého zvířátka, který byl trochu umaštený krví. Druhý den jsem si ten svetr oblékla znovu.