Prameny a pramínky
Maličcí andělíčkové v bleších domečcích zapomněli ponožky
a v lesích ztratili botičky,takže ženě-milence poté
strachy,ale i s prosíkem zaklepali ve snách na dveře,
aby u kamínek ,kde plápolá její vášeň,ohřály svou
promrzlou duši a pookřály na zkoprnělém srdci.
Doufejme,že noc nocí nás přes den neusmrtí!
Doufejme,věřme,že Homo-sapiens zakáže výrobu gumových pralinek!
Doufejme,věřme,důvěřujme,
že lidská spravedlnost neuškrtí zákonem slavíky
a ta Boží,že bleskem nesežehne racky a skřivany!
Splétá prameny vlasů do dlouhého copu.
Rozplétá pramínky řek.
Zaplétá věta tak,aby historie a čas měly o čem přemýšlet.
Od kdy je kámen kamenem?
/Od té doby,kdy člověk jim mrštil po člověku./
Od kdy je slovo slovem?
/Od té doby,kdy člověk jim zabil bratra svého./
Od kdy se Smrt Smrtí?
/ Od té doby,kdy si o sobě naivně myslí,že je Smrtí./
Od kdy je život životem? /Od té doby,kdy E.T.povolil životu na Zemi vycházku./
Pět prstů,deset prstů,
zaťaté pěsti.
Já,ty,on,ona,ono
nedoufají,že noc nocí obměkčí kámen Mariinými slzami.
Deset prstů,
zaťaté pěsti.
My,vy,oni,ony
nedoufají,nevěří,že Homo-sapiens vřelým slovem smíří člověka
s jeho bratrem.
Zaťaté pěsti.
nedoufají,nevěří,nedůvěřují,že lidskou spravedlnost
a tu boží před lidským svědomím Smrt obhájí.
Slavíci,rackové,skřivani doprovázejí život na jeho vycházce
po planetě Zemi a vyprávějí se mezi s sebou o tom,
jak čas historii myšlenky zaplétal tak,
aby je člověk vědomě a svědomitě rozplétal ve věty a slova tak,
aby jimi tu lidskou spravedlnost odsoudil k věčnému
pletení ponožek a tu Boží nadosmrti k šití botiček
pro zapomětlivé a neodpovědné maličké andělíčky.
Žena-milenka spí dál a já doufám,
že ji vůně gumových pralinek neprobudí.
|