Paní Magda: „Dobrý den, pane Martine, kohopak si to sebou
vedete?“
Martin: „Dobrý den, paní Magdo!
To je můj kolega Filip.“
Paní Magda: „Dobrý den, pane Filipe, co vás ke mně přivádí?“
Filip: „Dobrý den. Pan Martin mě
k vám zavedl, že prý se s vámi dá obdivuhodně diskutovat, tak jsme se
těšili, jak si všichni popovídáme!“
Paní Magda: „Ale jděte! Vždyť co zajímavého by taková stará
bába jako já mohla říci! A navíc, zrovna jsem chtěla jít na pobožnost. Ale
jestli chcete, můžete jít se mnou.“
Martin: „To je ale vynikající
nápad! Alespoň poznáme, co tam v té vaší kongregaci děláte.“
Filip: „A za
co ta pobožnost vlastně bude, paní Magdo?“
Paní Magda: „Inu, za potraty.“
Filip: „To je
skvělé! Já jsem taky pro potraty!“
Martin: „Ono je hrozné, když ta
děvčata tak náhle otěhotní. A představa, že by to měla vychovávat? To je
absurdní, viďte, paní Magdo?“
Paní Magda: „Pánové, to jste mě špatně pochopili, ne za
potraty, ale proti potratům. Nezabiješ! Tak zní páté Boží přikázání! Cožpak vám
to nic neříká, pane Martine? Nemáte úctu k lidskému životu? Člověk, to je
dílo Boží stvořené k Jeho obrazu!“
Martin: „Víte, paní Magdo…“
Filip: “Jak můžete ještě
nenarozený plod, zygotu, spermii uhnízděnou ve vajíčku, obyčejnou tkáň, která
co by se do dlaně vešla, nazývat lidským životem?“
Paní Magda: „Proboha, pane Filipe! Jak vůbec můžete něco
takového vypustit z úst? Samozřejmě, že je to člověk! A navíc ještě
nezatížený prvotním hříchem a ke všemu byste mu upíral právo na posmrtný život
v ráji. A co kdyby z toho malého chudáčka, kterého chcete dát
potratit, jednou vyrostl někdo, kdo vymyslí lék proti rakovině?“
Martin: „Podívejte, paní Magdo,
představte si, že vás znásilní cikán a než se nadějete, budete těhotná. Budete
vychovávat malé a uřvané cikáně?“
Paní Magda: „Samozřejmě, vždyť je to, stejně jako vy, já
nebo pan Filip, potomek Boží! Udivuje mě, pane Martine, jak se mě na něco
takového vůbec můžete zeptat.“
Filip: „Ale
bude to přeci cikán!“
Paní Magda: „Pane Filipe, mlčte, nebo si budu myslet, že
jste rasista, což by byla nepravda, alespoň doufám.“
Martin: „Totiž, to opravdu je
nepravda, žádný z nás dvou není rasistou. Ale cikáni,
to vám je taková verbež, že ani já, ani pan Filip, ba ani žádný jiný soudný
člověk nebo křesťan je nemůže mít rád.“
Paní Magda: „Že vám není hanba! Podobně jako ještě
nenarozené děti jsou to lidé! Boží stvoření!“
Martin: „Ano. A když je Bůh
vytvářel, nechal je v troubě příliš dlouho.“
Filip: „A jelikož tam neměli co
jíst, začali onu troubu zevnitř rozebírat a poté si ji navzájem prodávali a
kradli, že, paní Magdo?“
Paní Magda: „Vy na každém vidíte to nejhorší, a to se mi na
vás nelíbí. V každém z nás se skrývá alespoň troška něčeho dobrého. I
v tom cikánovi, o kterém vy nemáte právě
nejlepší mínění. Koneckonců, i náš pastor je cikán. Avšak teď si musíme pospíšit,
vzpomněla jsem si, že jsme před potraty ještě chtěli řešit nedávnou krádež
mešního vína.“