Duše propletené k sobě, tiše odpočívaji.

Čekají na ráno.

Na ráno, jenž vzbudí je ze snu.

Opilí sebe samým, usrkávají poslední doušek.
pak
dotek na zápěstí přiměl kůži trpět.
Polibek zamkl ústa.
Pohled stal se věčností.
 ticho
věčnost a zase
   ticho.
Věčnost také končí můj milý.

Věčnost končí s námi.