TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 25.11. Kateřina

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

>		Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

O relativnosti „našeho Postupu“ z kolekce Sb XI
Autor: Zeanddrich E. (Stálý) - publikováno 27.11.2008 (16:06:53)

další ve sbírce>

Zeanddrich E. (Stálý) - 3.9.2021 > .. .. ,, žákovské citáty, půlkapitolka další: Citáty . ..Citáty - ..ad války, středověk - fr. .srpen .2021,..., td.. (( ...)). Když byl ve středověku obléhán hrad, který vypadal nedobytně, moc se většinou nebojovalo, protože to nemělo smysl. Obléhatelé se v takovém případě snažili hrad dobýt spíše domluvou, psychologickou cestou, lstí, zradou, nebo velikým hladem, atd. Kdybych byla ve středověku na obleženém vojensky nedobytném hradě, trávila bych čas tím, že bych si vedla poznámky, a že bych si uspořádala svoje věci. Také bych vymýšlela návrhy, jak znepříjemň´%novat život obléhatelům, a dávala bych to velitelovi k realizaci, Posádka obléhaného hradu nebo města ve středověku nemusela ztrácet naději, protože se často stávalo, že obléhající vojsko odešlo za lákavějšími zájmy, nebo v důsledku nemocí nebo lsti, pomoci zvenčí, nebo že je to prostě přestalo bavit, apod. Lidé v hradech, kteří několik měsíců seděli v oblehnutém nedobytném hradě, měli asi, kromě nudy, i dost času přemýšlet. Hrady se snažily mít kontakt s okolím mnohdy i pomocí skrytých východů a chodeb, ale to bylo nebezpečné i opačně, kvůli možnosti, že jim tam někdo tama nečekaně vleze. (( ...)). Některé hrady byly ve středověku, při dostatečné posádce, vojensky téměř nedobytné, a tak je obléhatalé mohli zdolat jen pomocí své trpělivosti, a následného hladomoru. Nedobytné hrady se daly zdolat pouze pomocí jejich nedostaku jídla, na to si ale obléhatelé museli mnohdy vyšetřit čas v rozmezí několika měsíců, až dvou let. Nedílnou součástí obranné strategie měst a hradů ve středověku byly zásoby jídla a píce pro dobytek,a to, pokud možno, v nezkažené formě. Nedobytné hrady měly mnohdy problém s dopravou zásob, protože tam třeba nevedly široké a pohodlné cesty pro vozy, a tím se částečně jejich nedobytnost znehodnocovala. Nedobytné hrady nemohly většinou disponovat silnou posádkou, protože by si svoji nedobytnost brzy projedli, a propili. Obléhatelé ve středověku nemohli také být v klidu, protože obléhané posádky mohly používat nenadálé výpady, anebo si zvenku zavolat nějaké kamarády. Ve středověku, podobně jako dnes, používala válčící vojska proti sobě různá překvápka, a jiné nečekané věci. Obléhatelé některých hradů ve středověku by potřebovali horolezecký výcvik jenom k tomu, aby se dostali alespoň k hradbám, ale museli by se při tom bát, že jim něco spadne na hlavu. Když jdeme dneska zadýchaně někam do kopce na prohlídku hradu nebo pevnosti, můžeme si představit, jak se to ve středověku šlo obléhatelům v plné zbroji, a to ještě s obavou o svojí bezpečnost. Obléhatelé měli zdánlivou výhodu ve větším dostatku jídla, ale ve válečné krajině tomu zdaleka nemuselo být tak. Pokud měli obléhatelé několik měsíců až let dostatek času, mohli jenom čekat na účinky hladu, ale ve středověku také většinou nebylo času nazbyt. Obléhatelé měst a hradů ve středověku se většinou nejdříve snažili řešit situaci dohodou. . . Města , obehnaná hradbami, měla oproti vsím tu výhodu, že mohla o svém osudu s nepřítelem před hradbami většinou předem diskutovat. U nás ((myšleno na Břeclavsku asi)) měla obec Vrbice, díky své poloze na kopci, dobrý výhled směrem k Maďarsku a k Rakousku, a tak hlásila pohyb táhnoucích vojsk do dalších částí okresu. Ve středověku se táhnoucí cizí vojsko poznalo z dálky podle kouřů ze vsí nebo z polí, které vypálilo, což bohužel patřilo k tehdejším obyčejům. Cizí vojsko v kraji se ve středověku zásobovalo zásobami i žena.mi ze vsí kolem své trasy, ale lidi se tomu nedivili, protože v té době bohužel nemělo moc dalších možností. Útěk ze vsi před táhnoucím vojskem patřil k jediné účinné obraně venkovanů, a na rozdíl od městského obyvatelstva o tom nemuselo moc přemýšlet. Pořekadlo kaž.dý chvilku tahá pilku se projevilo třeba v Pompejích v roku 79 před naším letopočtem, nebo ve středověku tím, že bohaté obce v bezlesé rovině neměly v okolí pro své obyvatelstvo moc úkrytů, na rozdíl od chudých obcí v lese, nebo v kopcích. Útěk ze vsi před blížícím se vojskem se odvíjel od toho, jak dlouho předem se o vojsku vědělo, od názoru panstva, které mělo obec v majetku, a od dostupnosti plánovaného úkrytu. (...). O osudu válek mnohdy rozhodovaly zásoby jídla, nebo možnost sklidit si úrodu z polí, a to i v tom případě, kdy sklízel ten, co to nesil. Útěk ze vsi před cizím vojskem bylo výhodné provádět za použití povozů s jídlem a s nářadím, apod., ale mnohdy platilo to, že kdo si chce odvést všechno, tak to tam nakonec i všechno ztratí. .. .. I ve středověku byla nedílnou součástí válek logistika, i když se jí tak neříkalo . Když se cizí vojsko blížilo v době sklizně, do války se zapojil i boj o ..úrodu. Ve středověku byly kvůli nefunkčnosti letectva a dalekonosného dělostřelectva mnohé hrady a pevnosti fakticky nedobytné, ale jejich achilovou patou bylo to, že obránci museli jíst, a vykonávat další své lidské potřeby. . Ve středověku tvořil měkký podbřišek vojska trén se zásobami, a to i proto, že se pohyboval pomalu kvůli volům. Zásobovací vozy tvořily nedílnou součást středověkého vojska, protože se nemohlo počítat s tím, že na .každé své zastávce dostane okamžitě od svého okolí najíst. Kvůli neurvalým středověkým metodám boje, a škodám, které po tom pozůstávaly, byl pro každého vládce věšinou výhodnější, aby se bojovalo v cizině. Pokud nějaké vojsko vedlo dobyvačnou válku s úmyslem obsadit nějaké území, a připojit si ho, logicky pro ně bylo dobré ..nede.cimovat moc obyvatelstvo, ale ve víru války logika šla mnohdy stranou.¨ Mongolové na Moravě i v Evropě vypadali jako divoká horda, a přitom věděli, co se děje doma v Mongolsku. Mongolové se na Moravě zasekli, a znechutili si tím další postup do Čech , a dále do Evropy. Mongolové a Tataři prý utrpěli na Moravě v roe 1241 vážnou porážku, což se prý v jejich pamětech a zkazkách uchovalo dodnes. Na boj proti Mongolům přijelo z Čech k nám na Moravu vypomoci přes šest tisíc ozbrojenců, a to se tedy moc nepředali. Zápisy o bojích z té doby obsahují zeměpisné názvy, které jsme už zapomněli, a tak si o pohybu Tatarů v čele s Mongoly i č.esko-moravského vojska musíme občas vypomáhat domněnkami. ((... )) .

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Zeanddrich E.
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + deset ?

Napsat autorovi (Stálý)

	(1) 2 3 11
	(1) 2 3 11

	další ve sbírce

Addictive Zone Orbital Defender Game