|
Chtěl jsi mé city veršované
tak tedy čti
však čert ví co se stane...
Stejně jak včera
i dnes jsem tatáž žena
má žízeň stále není uhašená
výraz má klamné rysy jemné tváře
vysokým napětím nabitá svatozáře
Vidíš tu skládku před mým domem
na hromadách pojistky z granátů - kazily na nich dojem
a já dám na krásu
Stavil si se za mnou přes minové pole
to jen tak někdo neumí
potom mi vyprávěl o ostří nože
to dojmulo srdce mi
Zvu tě tedy do svého domu
čeká nás spoustu krásy
budeme spolu brousit meče nože
lidstvo dojde naší rukou spásy
nevzhledné pojistky pomůžeš mi odstraňovat z krásných zbraní
tak buď se mnou navždy – toť mé jediné přání
| 
