Procitnutí Vladimíra Holana

Né, že by se setmělo,

neboť tma je nekonečná,

protože nevím, co přijde po ní,

je také nečinná.

A tak tu jsme,

slepci tápající uprostřed vidoucích zdí,

neboť i to, co je v nás

je mimo náš dosah.

A snad jen malé světlo,

které očekáváme od smrti,

nás drží při životě

a dohání nás k závrati.

Možná zbyde samota

snad její malý zlomek,

cokoliv stačí k tomu,

aby člověkem byl člověk.

Přeseli jsme rám vlastního údělu,

nepředstírám,

přehlédnout však vše, co se skrývá,

najít kousky sebe, je jak snem lesku v šeru.

A tak tu jsme,

slepci tápající uprostřed vidoucích zdí

neboť i to, co je v nás

je mimo náš dosah.