15 LET

Už podruhé během jediného týdne jsem pil. Na tom by nebylo nic až tak zaznamenáníhodného, pil jsem skoro denně, ale už podruhé během týdne jsem pil, a neopil se. To bylo milé a překvapivé. Ne že bych se držel, zuby nehty žbrundal pivo hodinu, ne. Přirozeně, nenuceně. A bylo to - příjemné.
Proti mně seděla dívka, která…, která…, byla zvláštní. Byla jiná. A měla být proč jiná. Neviděl jsem jí patnáct let. Dlouhých patnáct let. (Když jsem si to číslo kreslil uvnitř hlavy, nějak jsem ho nedokázal pochopit, přišlo mi tak obrovské a přitom imaginární, nevěřil jsem mu, ale musel jsem, 15 let, více jak polovina mého dosavadního života…).
Mnohaletý pobyt ve Španělsku jí změnil. Udělal z ní hispánku. Temperamentní, přitažlivou – španělku! Byla kásná. Ne tím způsobem, kterým jsou krásné nereálné divy v jihoamerických telenovelách. Byla krásná jinakostí, blízkostí. A byla to moje setřenice. Sestřenice, co jsem ji 15 let, pane bože, neviděl!
A já? Myslel jsem na peníze a – cibuli! V kapse jsem měl poslední stovku a útrata už dělala nejméně třikrát tolik a na cibuli… To by mi nikdo neuvěřil…
Políbil jsem jí, nasedl do taxíku a nechal se odvézt před trapný panelák na trapné periférii. Vypnul jsem televizi, kterou nechávám zapnutou kvůli psovi a kočce, necítí se tak sami, četl jsem to kdysi v nějakém magazínu a opravdu to zabírá. Raději jim pouštím ČT2, Nova by je urážela svojí přízemností, můj pes a kočka mají formát.
A dal jsem si cibuli. Byla tak šťavnatá jako žádná, kterou jsem kdy měl. A byla z Tesca. Obyčejná – z Tesca. S chlebem, to dá rozum, zakusoval jsem se do ní jako do jablka a bylo mi báječně. A myslel jsem na ni a na těch 15 let a na to, že marně vymýšlím pointu, která by ten příběh učinila atraktivním a hodným zapsání. Žádnou jsem nevymyslel. No a? Mám unavovat hlubokomyslným plkáním, které mi vázne na rtech. Prdlajs! Byl to pěkný večer. Po 15 letech!