Poupata růžová a slavík I

Zaspala pupata růžová,

slavík hrůzou ztratil hlas.

Láska mě znervozňuje,rozčiluje,

sil ubírá.

Jsem jí prostě přesycená.

Myšlenky v hlavě svíjí se jako kobry za zvuků píšťaly,

sudička nit přetrhla.

Nadějí se vznáším nejen já,

ale i celé lidstvo.

O to horší bude procitnutí a pád na tvrdou Matku Zem,

protože padáky jsme nechali odložené

v hladových útrobách domova svého.

Točím se v kole.

Elektrický výboj-kulový blesk.

Preclík,perlík,perník.

Ať žije duchařská komedie!

Vířím se v kole.

Stádo slonů nílých táhne se přes rýžová pole.

Štěstí v neštěstí.

Den se rozvedl s nocí

a na obloze vzplanuly hákové kžíže.

Pomíjivé starosti se zítřkem:

My už neexistujeme!

Jsem v jednom kole!

Krocan:Hudry!Hudry!

Výstižný komentář o stavu společnosti.

Tandem otrok a spotřebitel

dorazili jako první do cíle.

Odměna:Sklenka pramenité vody,

              sůl a černý chléb.

Návraty se nedějí po spirále směrem dolů,

nýbrž nahoru.

Tak ještě jednou dokola!

Nula dodává odvahy a jistoty,

že ve Vesmíru,v té vyšší hierarchii spravedlivých,

mně má duše odpoví na otázku:

Proč tu vlastně jsme?!

Zapomenutí nezapomenutelné pod dohledem mága Merlina

na stůl do vějiře položilo karty našich osudů.

,,Táhněte...!"

Neklid v infinitivu 2002