po nesmělém pádu na zem

přes niterné propady

po zjištění že jsem blázen

co v létě sbírá kaštany

vnikám do tmavého lesa

kde škrtí liány

a půda pod nohama klesá

v lese bez brány

a oči tě zradily

a úsměvy podvázaly

pohyby dožily

a květiny bez vázy

uhynuly

tak se nemotorně vleču

se dvěma otevřenými ranami

a kaštanem v podpaždí

jenomže tu věčnost neunesu

ani umlčené poklady