Srdce mi přechází v jiný rytmus,

snaží se zachytit skřípání Tvého.

 

Najednou jsi byla neohrabaná

rezavá mašina.

Funěla jsi mi z komína

do vlasů,

tu svou grimasu

zahoď tam,

kam zahazuješ všechny

své chyby.

Ať se ti to líbí,

nebo ne,

vrať mi naše noci bezesné

a už mě nech být!

Nejde mi na tebe nemyslit,

ale

přesto ti dávám stále (vale?)

vyhybku na druhou kolej.

Ještě ti doplním uhlí

a olej,

píšťalku k puse,

jeď.

 

Vrzání jako na funuse,

poslední záběr,

a pak...

Sbohem!