Znala jsem oči jak tůň v řece

Jejich pohled i v mrazu hřál

Láska se zdála věčnou. Přece

Z těch očí pouhý stín se stal

Já znala mnohé mužské dlaně

Ach, s nimi horký vítr vál…

Pak Ty ses jednou sklonil maně

Tehdy se se mnou zázrak stal

Cítím i dnes ta cizí ústa

Plná horoucích lichotek

Slova prázdná a bohapustá…

Přišel Tvého slova dotek

Vešli, odešli mnozí, jiní

Já jeho, on mě opustil

Pak’s přišel Ty, jen Ty bez viny

Všecičko jsi mi odpustil…

Žila jsem pouhou kratochvílí

Milovala jsem noční pitky…

Však u Tebe dospěla k cíli

Život? Ne, jen jeho zbytky

Kdo jednou spatří jas, ne novu

Jak moh’ by zpátky do tmy chtít?

Pomoz mi, prosím, začít znovu

A za Tebou už jenom jít…