|
* Prolog *
Kdybyste byli hodný.
Kdybyste ASPOŇ byli HODNÝ!
Kdybyste nosili hezký známky!
Kdybyste nemluvili sprostě!
Kdybyste se ASPOŇ báli, že vám nařežu...
kdyby mi pak aspoň vždycky nebylo do breku —
* Roztažená kolena jí občas dovolí na všechno zapomenout *
A zas jako dávno...
hned hřeje — hned studí
pak ze sladké slanou —
— prý zábava chudých ?!
A přijde zas zítra?
Už Koukejte chrápat!
Kde po každém proč
hledat ztracený... nápad
A jak tichá pošta,
již zavřeli v kruhu,
se z šepotů vytrácí
ozvěna... Dluhů!
Neb ceny jsou stálý
(když jsou stále tužší)
A k svačině přibalit —
— náhradní duši!
Hned je to jak příboj,
sled vln, in-for-ma-cí
a hned jak loď na obzoru
co k přístavu se... vrací?
Jen ty oči z přízemí,
co život si hnusí
zas vědí, kdo další byl.
Vždyť dala jen... co musí
A je to jak vzlétnout!
Jak zeleň semaforu!
Je to jako únik!
Pryč přes hraniční závoru!
Modř moří, klid lesů
a ve studu sněhu
snad sama si vrací
tu rozdanou něhu
A raněna válkou,
z níž smutný je návrat,
vpřed pánevním koncem
pak ráno zas vstávat.
Vzpomínka na H.M.
duben 2008
| 
