Otevírám oči, které by jako pod hladinou vody rozpoznávaly obyčejné tvary účelového nábytku. S nejistotou pohlížím kolem sebe na pět postelí vyrobených s chladivé oceli. Zápach levné desinfekce a seprané moči. Hlasité vzdechy a hluboké dýchání lidských torz se mi vkrádají do mysli a přivádí k šílenství. Po přechodu ze snu do reality, se mi naskýtá hrůzný obraz nemocničního oddělení. Strachy a vysílením usínám bez otázek.

Zvláštní zvuk, jako by někdo bouchal do mříží a tlumené hlasy z povzdálí dokreslují atmosféru mého probuzení. Přes veškeré obavy otevírám oči. U okna, ve kterém se promítaly stíny stromů, připomínajíc stínové divadlo stála postava penzisty ponořeného do krásy stínohry. Postava oblečená do modré teplákové soupravy se rytmicky kývala ze strany na stranu, jako by tančila...