Zrcadlo rozbité na kusy
a z citů zbývá střepů pár,
ledové polibky zadusí
vroucí něhu, zůstane svár…
Zrcadlo rozbité na kusy,
jen jedno slovo a najdeš ráj,
lásku najít můžeš, hartusíš,
jak když jseš slepej´, vidět fajn…
Refrén:
Jak led, neslyší,
jak snad naposled,
chtěl muž pro ni žít,
s nímž bych byla hned…
Z ledu nečiší
nic než chladný den,
čas je nejvyšší,
slovo „láska“ znej…
Srdce dokáže být velká skrýš,
kohos´ miloval – a proč, se ptám,
nebuď němej´, lásko, však ty víš,
v tobě kvetu – a i odkvétám…
Srdce dokáže být velká skrýš,
kohos´ miloval – a proč, se ptám,
až tě políbím, tak uvidíš,
že ani v samotě nebyl´s sám…
Refrén:
Jak led, neslyší,
jak snad naposled,
chtěl muž pro ni žít,
s nímž bych byla hned…
Z ledu nečiší
nic než chladný den,
čas je nejvyšší,
slovo „láska“ znej…
|