Do nového dne

jak s vědry po písku

vyjdeš

Táhnutá pod zemi

Zdmi prorůstáš

a svým ztěžklým potem

tmelíš praskliny po výbuchu

Bez odměny potlesku

či výměny dechu

/Jen na prádelních šňůrách

rozvěšené kapesníky/

K večeru se pak rozpíjíš

pod hladinou

našich kalných vin

až voda kolem podemílá kolena

A i když často sama

vysávám Tvůj pot

prskám do bílých kapesníků

a ztrácím se v kalu

/že ani na dlaně si nevidíme/

Víš

jdu pořád ve všem s Tebou

mami