anae (Stálý)

není to ta nejlepší cesta, ale většinou funguje - rychle .. (jsem ale pro evoluci)

ariel (Občasný)

Vidíš, tuhle reakci jsem nečekal.

Víš, že pro lidi, kteří se dobře znají moc neplatí tendence v neverbální komunikaci? Například manželé klidně neudržují oční kontakt, přestože je zajímá, co ten druhý říká...  A pak se taky povídá, že nemáme věřit někomu, kdo má při líbání otevřené oči. Tím mám na mysli, že velká intimita někdy paradoxně působí jako odstup. A já se cítím jako v intimní situaci téměř neustále. I tahle odpověď je snad až trochu nepatřičně osobní...

Ať je to jak chce, už nikdy nechci číst svou poezii sám, protože... si myslím, že je velmi dialogická.

Čauec.

wandalka (Občasný)

příliš koncentrovaná rýmovánka

potřeba sdělení je silnější než sdělení samotné

víc komentovat nemohu

není to v básni, ale v prožitku

ariel (Občasný)

ne ne, takto jistý tón komentující moje texty se mi nelíbí :o)) mám radši více tápajícího čtenáře. dokonce bych se odvážil říct citlivějšího.

wandalka (Občasný)

kdybych více citlivější, tápal bys....a to bych opravdu nechtěla

ariel (Občasný)

no, chtěl jsem ti tím říct, že ty tvoje reakce mi zatím moc k užitku nebyly. po pravdě tvou poslední odpověď nechápu. chápal bych ji víc kdyby ses snažila mě někam přesměrovat. a už vůbec nechápu ty odsazení.

wandalka (Občasný)

nesnažím se někoho přesměrovávat....

proč...bych měla

to je každého vlastní rozměr

příliš mnoho vyješ a málo zpracováváš

i když první dojem vypadá zcela obráceně

/ale dokážu odpovědět na otázky proč ta odsazeni - ta odsazení způsobuje asi počítač, na kterém to píšu...nic zásadního a sdělitelného v tom vůbec není :-)/

ariel (Občasný)

už zase ta jistota :o) připadáš mi teď trochu manipulativní. říkáš: vypadá to sice na první pohled tak, ale ve skutečnosti je to jinak. v tom už se tedy hodně ztrácím.přesně to samé můžu říct já a nic tím neříct.

s těmiodsazeními OK, i když teď tam najednou žádné není, ale dobrá, nebudu tě podezírat.

jinak, s pár lidmi jsem se tady dohodl na bodování bez komentářů. cítím, že tvoje komentáře mi nedávají smyl, myslíš, že by ses příště mohla omezit jen na bodování?

slovo "vytí" pokládám za urážlivé. já se tě snažil neurazit. s tím zpracováváním - jde o formu. tvoje forma, kterou jsi tu ukázala, je pro mě nestravitelná. přece mi to nebudeš cpát do pusy násilím, nebo to je to, co chceš? abych mávl nad tvými komentáři rukou a nechal se jimi nakrmit, a pak je zase hned vypustil?

měj se dobře :o))

wandalka (Občasný)

není nutné podezírat....:-)

- ta moje třetí vsuvka byla psaná na jiném počítači :-) proto tam odsazení není....jednoduché vysvětlit

- s komentáři můžeš zacházet, jak uznáš za vhodné....stejně jak já uznám za vhodné co a jak komentovat, zda bodovat, či nebodovat

- čistá nestravitelnost formy nebývá vždy důkazem zkažeností použitých ingrediencí

- nesnáším násilí....ani to fyzické, ani to duševní....

- přání "měj se dobře" oplácím....

:-)

ariel (Občasný)

v první řadě je to metafora. ve fantazii kauzalita funguje velice libovolně.

ale obecně vzato záleží na kontextu. takže žádné "obecně vzato" vlastně není.

jestli ovšem uvažuješ jiným způsobem, máš k tomu jistě své důvody, a nemám důvod s tím polemizovat.

ariel (Občasný)

můj problém s touhle tvojí reakcí je, že jí moc nerozumím.

vůbec se mi zdá, že se zde urodily velmi zvláštní, dílem příjemné dílem nepříjemné rozhovory, ale přiznávám, že něco takového si přeji vyvolávat - tedy především svými texty

zdá se mi, že mi do úst vkládáš nějaké předpoklady, které já uvnitř těch úst nevidím. rozhodně se o sobě nechci nic nedozvědět, ba právě naopak. on je ale rozdíl tím, když ti někdo řekne, tady máš a žer a mezi tím, když se tě zeptá, na co máš chuť. neboli lidé jsou jako zámek a když nenajdeš ten správný klíč nebo lépe když se jich nezeptáš, jaký klíč do nich pasuje, je možné, že tento zámek zůstane neotevřen, nebo budou na konci vylomené dveře a z druhé strany na tebe bude čekat něco nepříjemného.

"Nechci s tebou mluvit", to opravdu netuším, k čemu se vztahuje. díval jsem se do osobních zpráv, co jsem ti kdy napsal, ale nic nevidím... Takže jestli se jedná o nějaký omyl, pak je to pro mě velice nepříjemný omyl...

třeba však opravdu zoufale nerozumím...

ariel (Občasný)

zámek se nenastavuje. můj zámek se rozhodně nenastavuje, už protože za to nedostávám zaplaceno.

myslím, že wandalky se "dotklo" to téma násilí, podobně jako tebe. máte za sebeou nějaké zkušenosti, které vás vedou k tomu, abyste tento můj text (ať už dobrý, nebo špatný), a vůbec mé chování vnímali určitým specifickým způsobem. dovolím si tu mezi Vámi udělat rovnítko, i když Vás nevnímám jako stejné, přirozeně.

wandalka mi napsala, že má možnost psát mi jakékoli komentáře. a já mám možnost jí jakkoli odpovědět. komunikace neexistuje díky pravidlům, které si máme osvojit jako na vojenském výcviku, ale díky pravidlům, která se rodí v každém okamžiku z našich omylů, našich citů a naší trapnosti. tedy já trapný jsem, a je to pro mě jedna z opor, díky níž si můžu vážit sama sebe kvůli sobě.

jinak tohle co tu probíhá mezi jafou a arielem je spíš takový chuchvalec... o nějakém "už rozumění" nemůže být podle mě ani řeči.  spíš je tam něco z ohledů dovolit tomu druhému říkat věci, které bolí. ale myslím, že ty přitom obviňuješ trochu víc než já, a já zase víc tínám. každý se brání, jak umí...

ariel (Občasný)

:o)

jenže vy to holky konkretizujete. čímž nechci říct, že v tom nemůžete vidět zcela konkrétní zkušenosti. představovala sis někdy, že bys onomu násilníkovi (násilnici) provedla něco za vyučenou? ale nemusíš odpovídat, nechci konkretizovat. klidně mi napiš jen "ano", nebo "ne".

ariel (Občasný)

no, já teď tohle částečně zpracovávám. téma jestli "můžeme zhřešit v myšlenkách". umění má právě tu ohromnou moc, že v něm něco může být JAKO něco. jistý Rudolf Starý nebo už někdo předtím to nazval "homeopatický princip". vlastně léčba symbolem. nebo taky konkrétno v představách, které nerovná se konkrétno v praxi. vnitřní odžití si. vždyť zneužívané ženy se často v terapii učí vyjadřovat hněv do polštářů.

to už jsme odbočili, ale myslím, že o tohle tu nakonec nějak jde. ne o to, jeslti dovedu vydržet kritiku.