|
Vždycky, když´s mě vzal kolem ramen,
a řeks´, tak co, půjdem´se projít,
jsem věřila, že konec, amen
je zažehnán, teď se však bojím…
To místo se zvony kostela,
kde zatmění do mě vlilo jas,
jež mne okouzlilo docela,
mi připomene navždy vše z nás…
Refrén:
Jedna modrá chryzanténa,
anděla jsme v luně viděli,
vše teď půjde do ztracena,
rozešli jsme se v neděli…
Jedna modrá chryzanténa,
umělá jako tvoje výlevy,
pár dní bílá jako stěna
bez tebe jsem, ale co kdo ví…
Vždycky, když´s mě vzal kolem ramen,
myslela jsem, že vše se spraví
ze srdce jako popel z kamen,
vysypal´s mne, to těžko strávím…
To místo se zvony kostela,
kde dal jsi mi vždy novou šanci,
je pryč, tak jak křehký porcelán,
jako poutník se svými ranci…
Refrén:
Jedna modrá chryzanténa,
anděla jsme v luně viděli,
vše teď půjde do ztracena,
rozešli jsme se v neděli…
Jedna modrá chryzanténa,
umělá jako tvoje výlevy,
pár dní bílá jako stěna
bez tebe jsem, ale co kdo ví…
| 
