Pod nohama mi křupe led,
nic není na něm umělé
a já na něm bruslím…
Modrá čepice, černý pléd,
možná, že je to nezvyklé,
na šátku mám uzlík…
Ta z ledu čirá hladina,
září – já do ní zatínám
ostří – jak ty do mě…
Říkáš, že jsem jak lavina
a že si stále začínám,
že mě nechceš v domě…
Refrén:
Uprostřed větví
se zrcadlí
kaluž zcela zamrzlá…
Rozlomil´s vedví,
cit přesládlý,
po mandlích chuť zakrslá
se mi válí po jazyku…
Led čirý je jak láska má,
ty studený seš´, dáváš mat,
piruetu kroužím…
Když pluly mraky nad náma,
neřekl´s, že chceš nalámat
srdce, které touží
po tobě,
na malé kousky…
Refrén:
Uprostřed větví
se zrcadlí
kaluž zcela zamrzlá…
Rozlomil´s vedví,
cit přesládlý,
po mandlích chuť zakrslá
se mi válí po jazyku…
|