TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 30.11. Ondřej

Všechny rubriky

Próza

> Próza

> Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

>		Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

<předchozí v kolekci

ostrov z kolekce Ze života rorýsů
Autor: Ondrej Kern (Občasný) - publikováno 18.2.2008 (11:45:57)

Ondrej Kern (Občasný) - 18.2.2008 > Ostrov Jako zub ve sklenici, v níž je na dně trocha vody, vykukuje z moře ostrov. Na ostrově roste tráva tak krátká, jako by ji někdo sekal každý den. Ostrov je to spíš rovinatý a bez stromů, zato jsou po něm rozesety skulptury ze dvou kůlů a břevna, to vše potažené rybářskou sítí. Ostrované se dělí do tří skupin – první chrání skulptury, druzí ne a třetí také ne, ale vlastní míč. Smysl života ostrovanů s míčem je strefovat se jím dovnitř skulptur. Běhají po ostrově a vystřelují míč mezi kůly. Někdy jim hlídač střelu zastaví, jindy se míč zhoupne v síti. Výkonnost hlídačů se výrazně liší a je veřejným tajemstvím, kde snadno vsítíš míč a kde je hlídač takřka neprůstřelný. Nejpočetnější skupina, ti bez míče, také běhají celý den po ostrově, ale jen čekají na přihrávku. Na skulpturu zpravidla nestřílí a naopak většinou vrací míč jeho majiteli. Jen výjimečně si ostrovan bez míče zkusí vystřelit. Výsledek bývá ale často takový, že se na poslední chvíli přižene vlastník míče a lehce ho tečuje do jiného místa skulptury. Všichni nosí úbory a každý úbor je jiný. Nosí se vyprané, špinavé, nové, staré, letní, zimní, pestré i jednobarevné, potrhané i pospravované. Kvalita úboru nijak nesouvisí s tím, jestli ten, kdo ho obléká, vlastní míč. Když se den chýlí ke konci a ostrované jsou už zemdlelí, rychle se vykoupou v azurovém moři a pak leží nebo sedí na trávě a masírují si vzájemně svaly. Někteří, zpravidla ti, co vedle sebe položili míč, se nahlas baví. - Tak co, kolik? - Já devatenáct. A ty? - Jen čtyři. Furt ty záda… Atp. Když se setmí, snaží se ostrované vyhledat nějakou přilehlou lavičku a přečkat na ní noc. Ačkoliv lavičky jsou nadepsány hesly DOMÁCÍ, HOSTÉ, nezdá se, že by někdo věděl, na jakou lavičku nepatří. Jsou po ostrově rozesety nelogicky a se skulpturami nesvírají žádný úhel pravidelně, a tak to bylo už tehdy, když na ostrov přišel první ostrovan. Ještě jedna nejistota ostrovany trápí, neví totiž, jestli střílí či přihrávají na správnou skulpturu. Někteří se to snaží složitě vypočítat podle úspěšnosti zásahu hlídačů přímou i nepřímou úměrou k hodnocení sebe sama. Vedou si obsáhlou statistiku. Zdá se ale, že to k žádnému zjištění nevede. Někdy se mluví o tom, že bude muset rozhodnout sudí, která skulptura je ta pravá, do které skulptury se zásahy počítají. Na ostrově ale žádný sudí není a existuje-li jaký, nad tím se jen skepticky krčí rameny. Tak ostrované vedou svůj život den co den v běhu od skulptury ke skulptuře a jejich dny bývají plné činorodého úprku a tvůrčího shonu.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Ondrej Kern

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + tři ?

Napsat autorovi (Občasný)

	předchozí v kolekci

	1 2 (3)
	1 2 (3)

Addictive Zone Orbital Defender Game