Jakmile se mi ve dne zastavily myšlenky, božský pocit ve mně zesiloval a užíval jsem si té Krásy. Takový dotek Boha. Večer mě napadla dosud nepoložená otázka, tak jsem ji napsal a už mi božská síla diktovala odpověď:

Co vidíš krásného na lidstvu? Snahu. Ke zbohatnutí? I to. Tu vy přece nemáte, že? Ne takovou. Jste lepší než si myslíš, vždyť jste nedávno byli jako zvířata. Snažíte se a to je dost. Ale Boha nebere skoro nikdo vážně, ač by mohl? Nevadí, to přijde. Také oceňujeme vaši píli, pracovitost i přes strádání. To tu nemáme. Je Nám tu daleko lépe proti vám a jsme si jisti podporou Boha, to máte jen vyjímečně. Přesto máte někteří relativně dobré výsledky. My Tu máme větší pohodu, bez velké únavy, nemocí a vysílení a smrti se nemusíme bát. Užíváme si Věčnosti, i když i ta …, však víš.

V jednom snu jsem viděl, jak nás vnímáte podobně jako my mravence, že? To také jste. Pachtíte se jako oni a nevíte nic o Celku, Záměru. To My víc. Mravenci nevědomě vědí, co mají dělat, to my také? Jasně, to vám dáváme My, jak jinak byste vůbec mohli žít? Je to vlastně legrační, že Vás téměř vůbec neznáme, ačkoliv ovlivňujete každou naši vteřinu, že? Ano, i to je vůle Boha, schovávat se Sám před Sebou.

V noci jsem měl sen jak jsem diskutoval s piloty kluzáků o létání a měl tak úžasně krásný pocit, asi 48 procent ponoru. Říkal jsem jim, že mám schopnost si modelovat pocity (to je však nemožné). Že by udělali vše aby ten můj mohli mít, ale běžný člověk ho nemůže poznat. Úplně jsem se zalykal štěstím, radostí a blažeností. Probudil jsem se celý horký, božský pocit pomalu zeslábl na původní hodnotu 36 -38 procent.

Druhý den jsem měl opět velkou únavu po noční operaci. Odpoledne božský pocit opět zesiloval, jakmile se myšlení zastavovalo. Takto jdu den za dnem Věčností. Jsem ve stálé, jen zeslabené meditaci, se závany vjemů o Jinakosti Boha. Je to never ending story.