Jsem prázdná vypitá flaška,

a nevím kdo mě vypil,

jako stín mě provází,

znovu další porážka,

i vy v tom máte svůj díl.

Myšlenky jako střepy se blyští,

slepnu v jejich odlesku,

nechcete se projít v dešti?

Proč chcete žít pořád ve spěchu

a na suchu.

V moči válejícímu se opilci,

(záblesk velkodušnosti mě osvítí)

vhodím drobnou rezavou minci,

ať má ten chudák na pití.

Jsem schopen i dobroty,

ačkoliv jistě vím,

v noci ukradl mi boty,

teď bez bot chodím.

Brouzdám se mlčky po Zemi,

nastavuji druhou tvář,

občas pohlédnu toužebně,

na jasnou slunce zář.