Motto:

 

V.Holan

Láska: i když jde o sebevětší
bezprostřednost, je to vždycky jenom
přiblížení... Milenci: co všechno
se vejde mezi ně, až i sama
mluva si je pouze představuje
z podob do podob, jež se sobě zdají...
Jsme v podsvětí a nevíme proč,
které samo o sobě nic nechce.

 

 

 

 

 

 

Sem tam ráno sedře

kůži zaživa, k vůli

polozapomenutému bohu,

bůžku.

 

Vídával jsem ho, sprchovat se,

jak měsíc na nebi, přisátá ňadra.

Bílý a bílá jak solná sádra.

 

Bože, bůžku…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na obloze stehna kachen

zúprkem pryč táhnoucích.

 

Vidíte? Žďobeček zdáli,

takový mrzák, mrzáček. 

 

To je láska,

křivá, bílá kost hejna.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na obloze stehna kachen

zúprkem pryč táhnoucích.

 

Vidíte? To je láska, bílá,

křivá, bílá kost, potřebně nadbytečná,

a rozburácený vítr, to je klíh.