|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Kráčela mořem
bezedných očí,
míjela dlaně
zaťaté v pěst.
Otázka pálí...
čím to, že zločin,
který se nestal,
předchází trest?
Krajinou šedou
vlekla své rány,
a v jejích stopách
plazil se strach...
Rytíři chrabří
princezny chrání
před zlými draky
jen v pohádkách!
Chtěla si ohřát
ledové ruce,
hledala plamen
vykoupení.
V krajině stínů
nesvítí slunce...
našla jen schody
do sklepení!
Kráčela tiše
krajinou stínů,
na sobě prostý,
smuteční šat.
A tam, kde obzor
s nicotou splynul,
na prvním schodě
zůstala stát.
Tam dole v prachu
zemřela víra,
dýchala jedem
nasáklý vzduch...
nahoře bolest
odvahu sbírá
rozdělit nyní,
co spojil Bůh !
Když potom vyšla
ze sluje dračí,
ráno se zhouplo
z tmy do barev,
uši jí hladí
písnička ptačí,
v očích má slunce,
na rukou krev...
|
|
|
