Ve své „Chronology of the Ancienit Kingdoms Amended“, London 1728, Newton píše: svět byl stvořen, a datum stvoření, udané arcibiskupem Ussherem (23. říjen 4004 před n.l., odpoledne) platí. S odchylkou maximálně 10 let. Viz také Z.Kopal, největší český astronom. Newton se dostal do sporu s Haleyem jako velký příznivec astrologie, mezi dalšími spory vyčnívá ten s Leibnitzem. Přesto, že Leibnitz publikoval diferenciální a integrální počet, Newton jen některé trivializované základní myšlenky kdesi v soukromí řekl svým přátelům, vyvolal Newton nechutnou válku o své autorství. Viz http://www.zas.cz/download/newton-predn.pdf

Studenti údajně nechodili Newtonovi na přednášky optiky, ve které bylo důsledně ignorováno Descartovo zdůvodnění, proč musí mít světlo vlnový charakter: zákon lomu vylučuje možnost částicového charakteru. Částice, pokud by měnily dráhu s poloměrem ohybu jaký pozorujeme u paprsku (1 mikron nebo menší) by byly podrobeny zrychlení více než 10²² m/s². Jestliže se vliv takového zrychlení neprojevuje, o částice nejde. Newton byl přesto rezolutní: světlo má (jen a pouze) částicový charakter. Vědecká metoda Descartova je k ničemu, místo Boha ve vědě není třeba umenšovat.

Robert Hook byl na druhé straně barikády. Pro Newtona bylo velmi frustrující, když tento úspěšný, mnohostranný a uznávaný vědec objevil difrakci světla a propagoval teorii světla Huyghensovu, přísně zastávaje vědeckou metodu a racionalismus Descartovův. Není divu, že Newton chtěl autoritu člena nepřátelského tábora umenšit, a přisvojil si objev zákona gravitace. Historie ale Hookovo jméno nezapomněla, viz http://www.sofworld.org/24nl/rh.html :

English physicist, mathematician, and inventor. He became curator of experiments for the Royal Society (1662), professor of geometry at Gresham College (1665), and city surveyor of London after the great 1666 fire. Considered the greatest mechanic of his age, he made many improvements in astronomical instruments and in watches and clocks, was the first to formulate the theory of planetary movements as a mechanical problem, and anticipated universal gravitation. In 1684 he devised a practicable system of telegraphy. He invented the spiral spring in watches and the first screw-divided quadrant and constructed the first arithmetical machine and Gregorian telescope. He also stated Hooke's law (see elasticity), and in his pioneering book Micrographia (1665) he described his microscopic observations of plant tissues and coined the term cell.

He is still known by the law which he discovered, that the tension exerted by a stretched string is (within certain limits) proportional to the extension, or, in other words, that the stress is proportional to the strain. He invented and discussed the conical pendulum, and was the first to state explicitly that the motions of the heavenly bodies were merely dynamical problems. He was as jealous as he was vain and irritable, and accused both Newton and Huygens of unfairly appropriating his results. Like Huygens, Wren, and Halley, he made efforts to find the law of force under which the planets move about the sun, and he believed the law to be that of the inverse square of the distance. He, like Huygens, discovered that the small oscillations of a coiled spiral spring were practically isochronous, and was thus led to recommend (possibly in 1658) the use of the balance spring in watches. He had a watch of this kind made in London in 1675; it was finished just three months later than a similar one made in Paris under the directions of Huygens.

No portrait survives of Robert Hooke. His name is somewhat obscure today, due in part to the enmity of his famous, influential, and extremely vindictive colleague, Sir Isaac Newton. Yet Hooke was perhaps the single greatest experimental scientist of the seventeenth century. His interests knew no bounds, ranging from physics and astronomy, to chemistry, biology, and geology, to architecture and naval technology; he collaborated or corresponded with scientists as diverse as Christian Huygens, Antony van Leeuwenhoek, Christopher Wren, Robert Boyle, and Isaac Newton. Among other accomplishments, he invented the universal joint, the iris diaphragm, and an early prototype of the respirator; invented the anchor escapement and the balance spring, which made more accurate clocks possible; served as Chief Surveyor and helped rebuild London after the Great Fire of 1666; worked out the correct theory of combustion; devised an equation describing elasticity that is still used today ("Hooke's Law"); assisted Robert Boyle in studying the physics of gases; invented or improved meteorological instruments such as the barometer, anemometer, and hygrometer; and so on. He was the type of scientist that was then called a virtuoso -- able to contribute findings of major importance in any field of science. It is not surprising that he made important contributions to biology and to paleontology.

Dále třeba http://cs.wikipedia.org/wiki/Telegraf: První optický telegraf představil Robert Hook Londýnské královské společnosti (Royal Society) na jedné z přednášek v roce 1684.

Tento vědec, ve své době převyšující Newtona o dvě hlavy, je dnes citován pro svůj “Hookův zákon”. Historie také cituje, že Hook si dopisoval s řadou významných vědců té doby. Není překvapením, že cituje také dopis, který Hook poslal Newtonovi. Newton neuznal tvrzení zde obsažená, že dráhy planet jsou eliptické, držel se parabol. Později omyl přiznal, ale ustupoval logickému řešení velmi zvolna. Původní představu Newtona lze zachytit následovně: gravitace je přímou akcí Boha. Proto jsou síly působící na jednotlivé planety stejné.

http://www.zas.cz/download/newton-predn.pdf : „Newton říkal, že gravitace je přímou akcí Boha, stejně jako všechny síly řádu a vitality. Absolutní prostor měl pro Newtona zásadní význam, protože prostor byl „sídlem Boha“ a sídlo Boha musí být základním souřadným systémem. Newtonova analýza vzájemných poruch pohybů planet způsobených jejich vlastními gravitačními poli předpovídala úplné zhroucení slunečního systému, pokud by Bůh nezasahoval a neuváděl vše opět do pořádku."

Kritizovat Newtona bohužel neznamená kopat do "mrtvého koně". Současná fyzika Newtona vyzdvihla na piedestal a snaží se ignorovat připomínky o rozporech v jejích informacích a axiomech. Je pravda, že takové připomínky jsou často vedeny snahou do vědy propašovat mimovědu a idealismus ještě horší, než jakým byl Newtonův. Všechny příspěvky by ale neměly být házeny do stejného koše. Jde přece o rehabilitaci zákona vědecké metody:

   1. Přijímat jen to, co se mi samo představuje tak jasně a zřetelně, že o tom nemohu pochybovat.

   2. Každý problém rozdělit na co nejjednodušší části, které lze bezpečně poznat.

   3. Postupovat od jednoduchého ke složitému v pořadí.

   4. Sestavit úplné seznamy a obecné přehledy, aby bylo jisté, že jsme na nic nezapomněli.

Není snad evidentní, že přístup Newtonův (a nejen ten) ignoruje tyto zásady? Neměl by být pojem „Newtonská věda“ nahrazen pojmem "Descartovská věda"? Descartes (přes své náboženství) uměl očitit vědu od iluzí, zavedl vědeckou metodu i optiku (zákon lomu publikoval jako prvý, je to jeho zákon), teoreticky i prakticky sestrojil mikroskop, přišel s racionální představou atomu. „Kartézská“ souřadná soustava by v korektním uvažování opět měla mít důležité místo.

Změna paradigmatu má své zákonitosti, které dnes už někteří vědci respektují. Na tomto místě není třeba je zmiňovat, není možné rovnou uvádět také exemplární případy, ve kterých současná vědy uvádí v učebnicích polopravdy a evidentní nepravdy.

Obracím se na jásona, jehož text (z r.2007) jsem náhodou četl, ale nejen na něj: Nenastal čas, abychom iluze, kterými současná věda zradila vědecké ideály Descartovy, demaskovali? Nejen v rovině historie, ale především fyziky?