Básník smrti jenž si zoufá
básník lásky jenž snad doufá
básník krásy jenž je skoupá
básník zkázy jenž je hloupá

Každý z nich své schizma má
dělící ho od racia světa
unáší ho v sítě pekla
obavy z té cesty má

Pluje věčným prostorem
od nebe na holou zem
čnějící jak ostrov světla
nad Tartarem osudu
nesoucího života běh
tu věčnou lidskou ostudu

Však básník dějin
tento strohý historik
prožít život nedokáže
zapíše vše do kronik