| Janele z Liků (Občasný) - 14.12.2007 > cit-i-zen> Nejde o pěstovanou přepjatost, vyrovnávám se po svém s tím, co mě obklopuje a v čem (prozatím) ještě žiju. Otázku věrohodnosti ani nemusí rozpoznat každý, o to mi tu nejde.Bydlím u cesty, často jsou na chodníku, v trávě-před naším domem mrtvé kočky, psi, posledně dva holubi, z našaho bytu se síťkami v oknech jde na ten výsek místa vidět, z kuchyně pak na dvůr se starým pískovištěm, kde lidé lijí splašky po úklidu. Píšu jen o tom, co mě obklopuje a mohu procítit, jinak to neumím. Fascinuje mě všudypřítomná provázanost osudů,kterou si i tak trochu pro sebe utvářím, jako když se třeba dočteš v rubrice "opustili nás", o někom, kdo umřel ve stejný den-jak ty ses narodil. Vím, jde o banality všedního dne, jsem však nastavena k vnímání podobného, ikdyž se snažím podobné přepady múz eliminovat, přirozenost je silnější a jen tak to nezměním, ač bych vůli, sebevládu zapojovala sebevíc./Já na sliby druhých nespoléhám, nemusíš mě ujišťovat posláním/.
| |