|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Pes, který štěká, nekouše (ale kousali všichni)
Není nad to se večer procházet v parku při romantickém západu slunce. Teplota blížící se k nule to lehce snižuje, ale nadšení venčeného psa (psů) náladu vyrovnává. Jak jednoduché počty. Pes je poslušnější, tak lítá navolno. Na hubě se mu klepe košík a co chvíli ho v něčem velice nechutném vyráchá. Fena je typický útulkářský pes. Vděčný za jakékoli sousto, mazlivý, ale zdrhá při každé příležitosti. Naše fena je toho důkazem. Vidina volnosti je s ní neodmyslitelně spjatá stejně jako věčný hlad i poté, co potají vyžrala část pytle s granulemi. Krmení a fena rovná se úplně sežráno a dočista vylízáno. Tady se trefně hodí přirovnání u snědeného krámu. A tak si oba chlupatí lítají, každý podle možnosti svého dosahu. Pes kam až doslechne své jméno, fena kam natáhne špagát. Oba mají za sebou uvolňující terapii štěkotu okolo všech plotů se psími hlídači různých váhových kategorií, oblíbenou fenu křížence dogy s vlkodavem nepočítaje. Idylka netrvá dlouho. Oba, přes veškeré domácí a ryze soukromě psí neshody, utvoří venku velkou koalici a jsou ostatními příslušníky psího plemene bráni jako jeden velký pes. V tomhle mají pejskové naprosto jasno. Horší je to s jejich majitely alias páníčky. Opravdu je tak nepochopitelné, když jdete se svým ratlíkem na procházku a vidíte jiného pejskaře, jak si k sobě volá své velké ozubené zvíře, připíná ho na vodítko a změní směr své cesty mimo vaši trasu, že se s vámi ani s vaším čoklíkem nechce setkat? Velkou neznámou zůstává proč. Nemá vás rád! Proběhne vám hlavou. Nelíbí se mu váš pes? Zapochybujete. Vzpoměl si, že zapoměl vypnout plyn a chvatně spěchá domů! Uklidňujete se. Vy a váš Mazlík jste přece naprosto sympatičtí tvorové. To dá rozum. Na druhé straně je to trochu jiné: „Pojď, Wargo, k noze. To je malý pejsek!“ Wargo přiběhne k noze a nechá se připnout. Přesto zvedne nadřazeně ocas a zježí chlupy na hřbetě, až vypadá jak ridgeback. „Nesmíš, malý pejsek!“ Wargo odpoví jemným vrčením, co si o tom myslí a jako japonský válečník nebere velikost, výšku ani váhu protivníka v potaz. Jde o jediné, o nadvládu alfa samce. To je alfou a omegou všech psích bitek. Rasa psa není důležitá, důležité je jen tlukoucí srdce bojovníka, které bije v úplně každém psím hrudníku. Wazari se nepočítá, jde se jen na ipon-bod. A tak raději změníme trasu. „Žeričkůůůůů, Žéééérikůůů, pojď sem. Ty jsi neslyšel?“ Pes prý rozumí několika povelům, ale nechápe jejich smysl. Například takový překlad povelu ´sedni´ v mozečku vašeho oblíbeného chlupáče vyzní jako SS-Ed-I, což původní lidský smysl úplně popírá. Takže pochopíte, když na vás páníček zavolá: „Y-si-Ae-Ošš-ý-Pe-sse!“ Pokud přeci jen smyslu bezezbytku porozumí, věřte, že má nejspíš vyšší IQ než vy a měla by se vyměnit role na obou koncích vodítka. Wargo zpozorní. Pavlačový jekot starších dam přímo zbožňuje. Znamená to, že v blízkosti jejich nohou se pohybuje čtyřnohý objekt velikostí nepřesahující výšku babských důchodek. „Žeričku, no tak,“ beznadějně přemlouvá podvraťáka panička. Ví, že je to zbytečné, ale předpokládá, že snahu oceníme. Oběť se, nic zlého netušíc, blíží směrem tandem Wargo-Dina. Podruhé měníme směr vycházky s Žeričkem v patách. Zostříme tempo a přitáhneme stahováky. Naše psí duo se zklidní jen naoko, aby přilákalo Žerička ještě blíž k sobě a dál od paničky. Podvraťák ale není úplně blbej. Zastavuje se, koukne zpět k bezpečí svého dvounožce, pak zpět na ´velkého psa´ a raději se vrátí do kruhu ochrany své majitelky. Slunce už zapadlo, mráz leze pod nehty, raději už půjdem dom. Nečekaně se zjeví stafordšírský teriér, rasa, kterou si lidi úspěšně pletou s pitbulteriérem. Čuchne tam, čuchne sem, mrskne ocáskem Dině pod nosem, ale té to nevoní a frkne. Teriér po ní vyjede. Bez náhubku, páníček daleko, polodlouhé chlupy létají vzduchem. Stafford je krátkosrsťák. Mám chuť sundat feně košík a odepnout vodítko, ať se síly vyrovnají. „Dino, nesmíš!“ Zařvu a stále ji táhnu pryč, když se rozzuřená fena rozhodne použít košík na hubě proti útočníkovi jako lis na česnek. Mladík se, po několika marných pokusech o odvolání na dálku, konečně rozhodne svého dorážejícího psa odchytit. Pak v klídku, beze slova omluvy odplouvá s přítelkyní nočním parkem pryč. „Příště ho měj na vodítku, nebo sundám košík psovi já,“ zavolá na ve tmě mizející záda párečku mladých lidí má drahá polovička a Wargo jeho slova podpoří nakrčením čenichu. Furiantík se nasupeně otočí. Proběhne výměna názorů. Mezitím stafford spokojeně lítá parkem bez dozoru a dvojice lidí v jeho blízkosti bere svá máloletá robátka do naručí. Přidají se na naši stranu. Pes, co se rve a neposlouchá, nemá na volno nárok. Firma klídek s přítelkyní je opačného názoru a chce to dokazovat pěstmi. Přítelkyně obdivně vzhlíží. Jsou to jednoduché počty. On se slečnou a psem středního vzrůstu vs. my s terénním kočárkem se zimním obutím a dvěma nadupanými ovčáky, co chtějí očistit svou germánskou čest. Ovšem bez náhubků a vodítek.
|
|
|