dvě modré holubice

v úleku rozvlní své lety

rozvíří čas

jak cestu prašnou

halasně usednou pak

o kus dále.

Já křídla nezvedám

zlámána strachem

neurvale.

Jen perutí dotknu se prstů

spočinulých v klíně

Podivný obraz.

Utonul si líně

v kapičce vodstva

v řece nepokoje

Jantar se houpá

nad cestou do jeskyně

Ta slza dnes

je moje