|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Osoby a obsazení:
obyvatel domu č.1: MA
obyvatel domu č.2: MA
obyvatel domu č.3: MA
zvířata: MA
pravěké krvelačné příšery: MA
zahrada a přilehlé okolí: MA
dům: MA
červené auto: MA
Starý dům s vysokými stropy a neobývanými pokoji, plný nečekaných zákoutí a mlžnatých chodeb. Sedí pevně usazen v rozlehlých zarostlých zahradách jižního Walesu (doby, kdy plul po průplavech mezi jednotlivými jezery jižní i severní polokoule, jsou pryč).
V nejstarších zákoutích pozemku zoologická zahrada. Do domu někdy zaléhají zvuky stád kopýtek, také ale strašný řev nikdy nespatřených pravěkých příšer.
Děj začíná v okamžiku, kdy hranice zoologické zahrady přestanou existovat. Nikdo neví, co se stalo. Při rekonstrukci událostí vypráví malá holčička, že v té době seděla na stromě, hrála si s větvičkou podoby geparda a dostala strach. Uvědomila si nebezpečí všech těch zavřených zvířat.
V tom okamžiku je zahrada plná zubů a drápů, nad stromy vyčnívají krky obrovských ještěrů, ozývá se řev.
Tři obyvatelé nasedají do červeného auta a snaží se projet zahradou. Auto je po chvilce vidět zkroucené nad vrcholky stromů a ozývá se smrtelný křik. Obyvatelé pobíhají po domě. Bední okna a dveře. Je jim jasné, že dům nevydrží.
Zadním vchodem vtrhá do domu hejno maličkých zubatých ještěrů a trhají na kusy několik obyvatel přibíjejících prkna přes okno.
Někoho napadne ukrýt se ve sklepě. Vendetový vchod do jeskyně. Oheň. Začouzený topič se směje.
STŘIH
Je tu ještě jedna postava. Nemá žádnou podobu, jen hlas. Strašně se směje a říká: jen si to prosimtě nevysvětli tak, že nemáš vylejzat z domu, abys přežila. Znáš se, žejo?
Zkáza dál nepokračuje. Malá holka přestala mít strach. Má ve svém vědomí osud celého domu. Zažila strašné věci. Měli by se o ni starat.
Pár obyvatel přežilo.
Pupíkatý vysmátý kotelník podobný básníkům haiku začíná vařit zelňačku. Ve sklepě je teplo, obyvatelé /dost falešně) zpívají, holčička se usmívá.
Až se najedí, půjdou uklidit zahradu.
|
|
|
