Jedna paní povídala… vlastně ne jen jedna, ale spousta paní a mnoho pánů povídalo, že New York je úžasné město. Slyším o něm tady, vidím ho na fotografii zase tam. A nakonec dostanu pohled od známé, která je právě v New Yorku na dovolené. Mám neutichající pocit, že o něco velkého přicházím. Co jiného mi tedy zbývá, než se do města žlutých taxíků a páté avenue vypravit sama.

Během přistávání na newyorském letišti mám tu čest pohlédnout soše svobody do očí. Skoro slyším, jak mě vítá ve městě tolika divů. Konečně na americké půdě – jsem v New Yorku – i když zatím jen v nějakém sklepě, přes který zřejmě vede cesta do Ameriky. V letištní hale zjišťuji, že jeden z mých kufrů po cestě zabloudil, do New Yorku by měl dorazit během týdne.

Za chvíli na to už ani nepomyslím – vyjdu totiž do žhavého kotle zvaný New York! Žhavý opravdu je, vybafne na mě teplota okolo 35° celsia a obrovská vlhkost. Stačí pár kroků a pot mi stéká po čele. Nicméně mám jakýsi pocit, že výheň k tomuto městu patří.

Jsem pánem světa! Stojím pod cedulí „5th Avenue“ a po pravé ruce mám „Centrál park“. Na semaforu se objeví červená a já dostanu žlutou horečku – to jak se ty žluťoučké taxiky najednou nakupily. Je jich tolik! Řidiči troubí  a ze stáhnutých okének na sebe pokřikují. Kolem mě projede cyklista, proběhne běžec a „prorepují repeři“. Přes ulici se mrakodrapy zabodávají do oblohy a v dáli špička Empire State Buildingu  tvoří hranici mezi nebem a zemí. Ano, celý svět mi leží u nohou

Jak je známo v New Yorku se život nikdy nezastaví. Nezbývá mi než souhlasit. Po západu slunce je rušný Manhatton doslova okouzlující. Všude spousta světel, obchodů, lidí a samozřejmě žlutých taxiků. I místní se radují. Prý v žilách tohoto města pulsue zvláštní energie…

Já dnes v noci určitě nepůjdu spát. Čeká mě totiž ještě jedna návštěva – na špici

New Yorku. Nastupuji do výtahu, který mě vyveze na střechu Empire State Buildingu. Je to ohromná rychlost, kterou stoupáme k nebesům. Jsem tam. Pohlížím na město z jeho nejvyššího bodu. V tu chvíli mi připadá jako obrácené nebe, tolik světel připomíná nekonečně mnoho hvězd.

Druhý den se vracím do hotelu. Z mého okna vidím dlouhou řadu vysokých, ne příliš pěkných obytných domů. Nemůžu z nich spustit oči, jako kdyby říkaly: Jsme New York. Ano, přesně tak! Zeptejte se mě, co je New York. Asi odpovím: žluté taxíky, betonové budovy s venkovním schodištěm, spousta světel, reklam, obchodů… To vše dělá New York legendou.▪