Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 26.11.
Artur
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Miniatury,blbůstky
 > Miniatury,blbůstky
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
šílená
Autor: noa (Občasný) - publikováno 20.9.2007 (18:04:17)

Od rána byla protivná, protože si hned po probuzení ostříhala nehty skoro do masa. Nechápu. Žije se sebou pomalu čtyřicet let. Musí vědět, že opravdu FUNGOVAT začíná až kolem jedenáctý, a že do tý doby by se neměla pouštět do žádných větších akcí.

 

Pak seděla u počítače a chovala se tajnůstkářsky. Což je neobvyklý. Normálně celkem nemá zábrany. Hledá si na internetu šamany, nácky, územní plánování atd., podle toho, na čem zrovna dělá. Onehdy sjížděla péčko – na nose ty svoje předpotopní brejličky a dělala si poznámky. Pohled pro bohy. Něco jsem řekl a ona jenom mávla rukou: „Píšu estetiku nahoty. A běž pryč, uvádíš mě do rozpaků.“ A tím to bylo vyřízený. Ale dneska shodila prohlížeč na lištu a z tiskárny tahala papíry, hned jak vylezly. To mě zaujalo.

 

Pak dost dlouho něco dělala v kuchyni a teprve před polednem si KLASICKY vyzkoušela všechny svoje náušnice a odešla v těch velkých červených, co jí neskutečně protivně komíhaj kolem hlavy, protože při řeči dělá trhavý pohyby. Ale je to vlastně jedno, protože před domem nebo nejdýl v autobuse si náušnice sundá a strčí do kapsy.

 

Z doslechu a vlastního pozorování jsem pochopil, že matky obecně jsou dost šílená kategorie. Ale některý se alespoň blížej normálu. Ta moje je rozhodně na druhym konci spektra. Projevuje se to ve VŠEM! Jak mluví do telefonu a CO říká: „Já ti tu propedeutiku napíšu... jasně... nou proublm, lážo plážo.“ (!) Jak si neustále VŠECHNO zapisuje. (třeba nápisy na záchodcích na nádraží ve Vrchlabí) Jak sbírá recepty na zdravou stravu: „Jasně, takže cuketa, rajčata, bez tuku, rozumim, jenom ogrilovat...“, když se ponejvíc živí studenýma párkama s tatarkou a sušenkama se šlehačkou. Jak se strojí. (Nejvíc nesnášim, když nosí KRAVATU (!) Jak si o všem NĚCO myslí. A CO si myslí – v hlavě musí mít míchačku na beton, ze který lezou neuvěřitelný myšlenkový kombinace lidovýho léčitelství s astrofyzikou. Zkrátka ufon. Ale dneska mě dostala. Dneska mě totálně dostala.

 

Prohrábnul jsem jí stůl. Jen tak lehce, nic osobního. Zajímaly mě ty poslední papíry z tiskárny. Když jsem je našel, vypadalo to na běžnej sociologickej průzkum – internetový stránky pro hospodyňky – Dámy, připněte si křídla!

 

Okřídlená nabízí nenásilný systém organizace domácích prací (NSODP), který změní tvůj  domov i celý život. Přidej se k nám, a Okřídlená ti bude posílat dopisy s návodem, jak na to, a pravidelné pracovní pobídky stran jednotlivých částí bytu, odstraňování letitých nánosů nepotřebností, stran prádla a bot (pozor – boty jsou velmi důležité!) atd atd. Žádné strachy! Okřídlená ti ukáže, jak to všechno zvládnout krůček po krůčku. Takže úsměv na tvář a nemračit se!

 

Vypadalo to, že matka nejspíš chystá pěkně militantní článek proti hospodyňkám, že si potřebuje na někom nabrousit svůj ironickej styl.

 

Textu Okřídlené bylo několik listů – samý podobně familiérní úchylárny. Poslední list byl nadepsanej: Začínáme: vydrhni si dřez a bylo na něm snad 10 kroků k „opravdu čistému dřezu, který ti dodá sebevědomí a který se na tebe usměje pokaždé, když vejdeš do kuchyně“. A velkými písmeny: MEZI JEDNOTLIVÝMI KROKY DŘEZ VŽDY PEČLIVĚ VYPLÁCHNI!

 

Neuvěřitelný!

 

...Krok 5: Ostrým předmětem vyčisti spáru podél okraje dřezu, podobně jako si čistíš špínu zpod nehtů. Krok 6: Vyčisti i nánosy u paty baterie – nejlépe zubním kartáčkem nebo dentální nití...

 

Neuvěřitelný!

 

Ale něco mi tu nehrálo. Něco bylo jinak.

 

Papír byl mokrej.

 

Chvíli mi to nedávalo smysl. Pak jsem NECHTĚL věřit.

 

Pak jsem šel do kuchyně a našel jsem dřez NABLEJSKANEJ jako nikdy.

 

 

 

 

Takže ona je FAKT blázen... normálně schíznutá!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 

 

 ---

 

 

 

www.flylady.net

 

Dívky, ženy, matky, já myslím, že by to mohlo fungovat...

 

Ovšem je průvodní zblbnutí nevyhnutelné? A následuje hned, nebo až po čase?

 

A vůbec, toužíte to mít VŠECHNO? Nablejskanej dřez, nažehlený límce, napečeno navařeno a přitom být šik a intelektuálně NA VÝŠI?

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
šedé (Občasný,Šéfredaktor) - 20.9.2007 > :o)
<reagovat 
MiKa (Občasný) - 20.9.2007 >

text má šmrnc, ale pro mě osobně je ten konec příliš naservírovanej, dopovězenej, asi bych ho jinak nastříhala

 

 

moc se mi líbí: "Prohrábnul jsem jí stůl. Jen tak lehce, nic osobního."  :))


<reagovat 
 noa (Občasný) - 21.9.2007 > MiKa> učiněn přípis... čím převedeno na zcela neliterární kolej - a otázka míněna vážně :-)
<reagovat 
celulosa (Občasný) - 21.9.2007 > teda ,ale pointa nic moc, máš fajn matku
Doporučil 
<reagovat 
afro (Občasný) - 21.9.2007 > Bavilo mě to, ale taky jsem tak trochu čekal více vzrušující rozuzlení...
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 23.9.2007 > Možná viz afro, ačkoli...
Doporučil 
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 24.9.2007 > Možná důležitá poznámka - já myslím, že je často zřetelně poznat, s čím máš opravdu osobní zkušenost a co tě zaujalo jako postřeh a ty si to znovu pro sebe modeluješ.
<reagovat 
 noa (Občasný) - 25.9.2007 > ztratila> ale jakej je recept na psaní, když nechceš být autobiograficky sebepitvající, a přitom chceš, aby to bylo přesvědčivé?
to je strašně těžký!!! :-)
<reagovat 
 noa (Občasný) - 25.9.2007 > ztratila> jsem furt mnohem víc autobio, než bych chtěla. vlastně vždycky začínám psát s představou "šťavnatý fabulace" a sklouznu k tomu salónu a slepování postřehů... babo, raď :-)

<reagovat 
ztratila (Občasný) - 25.9.2007 >

To jsou zdánlivě jednoduchý otázky, ale těžko na ně odpovědět:)

Já myslím, že ten recept neexistuje, každej si sype a míchá podle sebe.

První krok je už to, že si určitej zádrhel uvědomuješ. Druhej bod je vypsat se z toho. Necítím se jako povolaná vědma, co by ti měla radit, co a jak. Mně se třeba vyplácí přepisovat, jednu scénu přepisuju pořád dokola, oholím ji na kost - na druhou stranu je to náročný na čas i energii... Nebo otřepaný, ale vděčný zkusit jednu situaci popsat z více úhlů, různými způsoby. Obecně ale se nedá říct, že to, co mi nesedí by byla chyba, protože spoustě lidí to nepřijde, tak to ber jen jako takovou poznámku... A! Napadlo mě, že (i když samozřejmě je to povídka, nikoli scénář), možná by pomohlo víc ukazovat věci v průběhu, v akci a různý méně akční informace roztýlit do nich. To je možná už hodně troufalý, ale mám dojem, že to působí mnohem životněji, vytváříš určitý děj, pohyb - ta salónnost spočívá i v tom, že si často na docela výrazných plochách postavy a s nimi vypravěč říkají o svých snech, životních filozofiích, dojmech, rodinných historiích - což je úplně v pořádku, ale oni takhle pohodlně a v klídku často překulí i tu část textu, která by měla být nejnapínavější.


<reagovat 
ztratila (Občasný) - 25.9.2007 >

... což nejde, pokud je ti střízlivě a uměřeně sděleno, že se děje/dělo něco napínavého.

 

 

 

 


<reagovat 
 noa (Občasný) - 25.9.2007 > ztratila> takže aspoň sem tam honička v autech :-)

ne, je to těžký, strašně těžký, a já už mám asi trochu vyjetý koleje psaní - jedna moje taktika je psát to jako dopis pro někoho známýho - neokecávat, předpokládat, že čtenář už hodně ví, nemít potřebu okouzlovat hladkýma formulacema - ale "bolí" to takhle na dřeň - a ne vždycky to jde, vlastně jen zřídkakdy to jde :-)


<reagovat 
ztratila (Občasný) - 25.9.2007 >

To s tím dopisem je trefný.

A trefný je, říkal mi to tuším g_morr: Jakmile mi něco začne bejt pohodlný, nechám to bejt a začnu dělat něco jinýho (volná parafráze)

Ale z vlastní zkušenosti vím, že to ej mnohem lehčí vyhmátnout a pojmenovat, než zlomit. Je to trošku jako salto - koukáš a říkáš si, tohle já nikdy, ani omylem - a za čas si na to vzpomeneš s celým tělem ve vzduchu, hlavou dolů:)


<reagovat 
 noa (Občasný) - 26.9.2007 > ztratila> promiň, že ještě rejpu, ale baví mě o tom uvažovat:

když jdeš pryč od všeho pohodlnýho, co potom "psaní pro vlastní potěchu"? :-)

a pak jsem zjistila: často potkávám lidi, co žili celej život různě po světě a jsou celý pomíchaný a omlácený atd. Oni mně často ty svoje věci vykládaj někde u kafe - a já to miluju jak už tak nonšalantně líčej všemožný dramatický zvraty a osudy - proto to asi tak často používám... ale to není protiargument, to je jen ilustrace
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 26.9.2007 >

Tak já jsem především netvrdila, že jdu pryč od všeho pohodlnýho.

Smysl toho g_morrova výroku, který se původně týkal tuším poezie, ale může se docela dobře vztahovat i k próze, vidím jinde – ovládneš určitou formu, gryf, má to svý kvality, dobrý ohlas – a ty to jedeš dál a dál, jde ti to lehce a není to průšvih – ale taky to nikam neposunuje tebe ani tvoje čtenáře (čímž nemyslím samozřejmě tebe konkrétně, ale libovolnýho autora).
Smyslem literatury je pro mě komunikace. Něco někomu nějak sdělit. Já si s tím hodně ráda hraju, protože vím, že mám taky spoustu tiků a nešvarů a omezuje mě moje pohodlnost. A na druhou stranu náročnost – v poslední době často předem vím, jak by co mělo vypadat – a pak se to pokouším velice krkolomně naplŇovat. Směřuju k literatuře tak vycizelovaný a vyleštěný na kost, aby čtenáři ani nepřišlo, že je to spousta slov, aby to vnímal jako obraz, ne jako slova. Píšu v několika fázích, nejméně ve třech. Do jednoho zápisníku píšu bez ladu a skladu. Když je zápisník na konci, pročtu si ho znova a vystavím (v dalším sešitě) příběhy. Koukám na stylistiku, různý varianty – potom to přepisuju do počítače a teprve tam vznikne skutečný příběh. Je to dost náročný. Ale mimo jiné ti to umožní mít od textu odstup.

Psát pro potěchu je fajn. Já myslím, že žádnej autor se nemůže zavděčit všem. Pro jednoho bude příliš doslovnej, pro druhýho tajemnej, pro třetího romantickej, pro čtvrtýho strohej… Já netvrdím, že to ej na sto procent špatně, jen  podotýkám, že tam jsou nápadný „tlumočící pasáže“. Možná by stálo za to někdy příběh ejn tak rozvést, nepřivádět do něj tlumočníka, kterej bude vyprávět, jak se tzo odehrálo, když to čtenář může mít autenticky v přímým přenosu na podnosu. Víš, jako třeba v Cimrmanech (!) je ta scénka, kdy nejdřív se královna ptá přímo Hamleta a potom vypráví: A kdyby tu byl, tak bych se ho zeptala – a co ty, Hamlete“ – Netvrdím, že to je za všech okolností špatně, ale jako standardní vyprávěcí postup by to chtělo výrazný energický zpracování – nejspíš, podle mě.


<reagovat 
 noa (Občasný) - 26.9.2007 > ztratila> cimrmani mě pobavili :-) moc!

a tvoje psavá metoda je šílená - ta touha po dokonalosti, po tý dřeni (!) ale rozumím, samozřejmě. taky mám zápisník na útržky, ale pak sednu a chci to mít, nejlíp hned a teď a tady a jsem hrozně netrpělivá a bušim to do klávesnice, a když mám konec, protože ten vždycky vyplyne až při psaní, tak mě zaplaví euforie a chybějící pasáže dofrkám, aby už to bylo :-)

psaní je prima, že jo :-)

a rozebírání psaní taky!
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 26.9.2007 >

Obojí asi jak kdy:) - A! Všimla jsem si kdysi, že nejlíp a nejradostněji píšu pasáže, které by mě jako čtenáře otrávili. Dokázala bych napsat desítky stran amorfních povídek odnikud nikam s nezřetelným doširoka otevřeným koncem - a nakopala bych se za to do zadku:) - Na druhou stranu na prosemináři na historii nám vtloukali do hlavy, že drtivá většina lidí, kteří píšou lehce a rádi, jsou grafomani - dokonce pouhá zmínka o tom, že píšeš rád, často a lehce byla braná jako urážka - a to podle mě taky úplně nevystihuje skutečnost. Tvrdit to na Totemu je samozřejmě pikantní ;)

 

 

 


<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter