šedé (Občasný,Šéfredaktor)

Líbí se mi, jak je napsaná. Působí velmi upřímně a realisticky. Právě proto se ale pozastavuji nad některými úseky. Například nedostatek smyslu pro kouty v zahradách nemusí být nutně jen vlastnost městského člověka. Závisí to přeci od prožívání toho konkrétního jedince. Naopak větší procento lidí, tíhnoucích k přírodě žije ve městech. Pokud je člověk permanentně obklopen kvetoucí loukou, její krásu pravděpodobně začne brát jako samozřejmost. Stejně tak když městský člověk přijede na venkov, jeho smysly po několika dnech, kdy vše považuje za úchvatné, otupí a až zpětně, když je vržen zpět do víru města, se mu vjemy získané na venkově vracejí v podobě krásných vzpomínek, přestože je v reálu třeba tak nevnímal. To samé platí i o jízdách vlakem v pološeru. Ten kdo se každý den po šichtě vrací stále stejnou cestou domů vlakem, aby si ráno tu samou cestu naruby zopakoval při cestě do práce, ji jistě nebude považovat za uchvacující. Ani popel neklesá rychle ke dnu. Spíš naopak. Pokud se tedy nejedná o popel z briket. Ten jde dolů opravdu jak šutr, ale není při tom moc poetický :o). Pokud však jde o otázku, měl by být otazník za každou větou, ne jen na konci.

Přestože se mi báseň svým laděním líbí, tyto skutečnosti mi ji činí nelogickou, nahodilou a svým způsobem nesrozumitelnou (ale samozřejmě to může být tím, že jsem na ni nahlížel jinak, než jsem měl).

MiKa (Občasný)

na téhle básni mě nejvíc bere: 

kladu ti hlavy na kolena
                                          jednu po druhé
                                          jsi moje prvá,
                                                               druhá,
                                                                      třetí žena...

(úžasná elegance - jednoduchá jen zdánlivě) rozfázovanost dodává obrazu lehkost, vzdušnost 

podiwýnskáreegea (Občasný)

konečně si někdo nehraje na poeta s nesrozumitelnými slovy a píše ...prostě krasně. A když už se do těch básnických metafor dáš, jsou čitelné. Představuji si jak mi to přednáší silný mužský hlas, trochu naštvaně, zklamaně a smutně. První sloka mi přijde trochu zbytečná. P>

Jen tak dál, máš na to.

wandalka (Občasný)

bublá mi to, moc, jemně a něžně