Jednoho dne můj nasral se zub,
„hnusně se stravuješ! Jdu pryč!“- Si dup.
Odešel, v hubě teď, jeden mi chybí,
Přítel mi z lásky lže, prej se to líbí.
„Hej brácho, měl pravdu, hnusná je potrava!
Pojď, taky zdrhneme, je to tu votrava!“
Špičáky sbalily kufry,saky paky,
Třenový hnedle, že vodejdou taky.
Stoličky divěj se “Kam všichni padaj?“
Ale že každej jde, taky se přidaj!
V tlamě mi zbejvají řezáky jen,
Do dvou dnů i voni, utekly ven!
A já teď bezzubá šmatlám si kašičky,
Úsměvem, až k smrti, vyděsím dětičky.
Říkáte: „Mě se to nemůže stát?“
„Mě má můj chrup, až za hrob, rád!“
Než první zoubeček v držtičce zvikláte,
Koukejte raději, co do ní strkáte!
Těžko pak vyřešíš, kam se ti poděli,
Když dva a třicet jich, dávno je v prde*i.
|