Jsem persóna non grata ozubené kolečko pochybností v Tvém uzavřeném soukolí
Jsi důvod proč mě život hnete jak nepoddajné těsto na válu vím, že do žádné předepsané formy se prostě násilím nevložím
Být ženou co má jen pár bosých nohou do ohlodaných střepů citů dlaně chodidel chladně zabořím a nasadím si masku bez vlastní tváře jako trnovou korunu na kříži chtíče
Můj obraz v kaluži soudů rozstříkl si kamenem viny až potom si moje kruhy objevil snad pozdě je... Tvé slunce už mě nehřeje
Ne, mně zbude jen znovu se tvořit a prosbou zjihlé zrůžovělé nebe si k bradě k spánku přiložit jako náhradu za Tebe a věřit, že do mě krásně zaprší
|