Chybí mi můj princ na černém koníčku,
co přinesl by mi kytičku a pak mě políbil,
můj princ s pihama ...
...a rukama tak krásnýma,
že na nich hlava usíná a starosti a problémy
skrz chmíří hlavy odbírá
S jizvama co vypráví
co můj princ doma vyvádí,
ty ostré stehy života - tak po nás, příjde potopa.
Ale my, ti s bójkama, co nám na stožárech visí,
my dostanem se z močálu,
že za světýlkem poplavem,
za večernici pomalu - co svítí v noci i svítí v den.
S hvězdami kolem rozsetých mně slábne dech a slábne cit,
ty pihy vesmíru se ztrácí
když odnesli lásku šedí ptáci,
teď zbývá už jen ta písnička co zavře truhlu
i víčka
a než se nadějem, tak usne i celá zem. |