Posadila jsem se pod rozkvetlou třešeň v naší zahradě,vytáhla jsem flétnu,a začala hrát melodii z písně "Poslední jednorožec".Jak jsem hrála,z flétny vylétávaly bubliny všech barev.Kolem zrovna procházela parta dívek.Když uslyšely melodii,zastavily se.Pak si všimly že kolem nich poletují mýdlové bubliny.Vydaly se po melodii,a došly před naší zahradu.Pak si mě všimly:,,Není to ta nová?"zeptala se jedna.,,Koukněte,je jak malý dítě,dlouhé vlasy vyčesaný do dvou culíků a flétna vyfukující bubliny!Kolik jí je,osm?"smějí se.Všechno to slyším,ale je mi to jedno.Zasněně se dívám na duhové bubliny poletující kolem mě,a soustředím se jen na hraní.,,Silvi!"uslyším mužský hlas jak na mě volá.Otočím se a,vidím že je to můj o pět let starší bráška Simon.,,Sháním tě už půl hodiny,kde si byla?"zeptá se.,,Kde bych měla být?Celou dobu jsem tady."odpovím nepřítomně.,,A hraješ na flétnu.Po flétně sáhneš jen když nemáš náladu být ve společnosti."hádá.,,Nevymýšlej si,na flétnu jsem hrála už jako malá."odvětím stejně nepřítomně.,,Možná,ale tohle pískáš jen když máš špatnou náladu.",,Proč jste mě vůbec hledali?"zeptám se.,,Teta nám upekla jahodový dort,myslela že by sis kousek vzala."vyřídí mi.,,Hm,možná až později."odbudu odpověď,a dál se zajímám jen o hraní.,,Jak je libo sestřičko."řekne mi a odejde do domu.Povzdychnu si.Znovu zaslechnu,jak se ty dívky smějí a šeptají:,,Ten její bratr je hezký,měla bych zájem!"nechají se slyšet.Nevšímám si jich,a dál hraji,ale z "Poslední jednorožec"změním na "Poslouchej své srdce".Bratříček měl pravdu,nemám dobrou náladu,pomyslím si.A kdo by taky měl když mu jednoho dne,kdy si myslíš že je vše naprosto správně,oznámí že se stěhujeme z Evropy bůhví proč k tetě do Japonska.Když mi to řekli,cítila jsem že se mi život rozpadl.Musela jsem všechno opustit,kamarády,školu,místo kde jsem se narodila,všechno!Pak se mi divte že nemám na nic náladu.To že jsme přijeli ráno neznamená,že mi "Den blbec"skončil. Měla jsem všeho dost,tak jsem vstala,a vyšla ze zahrady rovnou na nábřeží.Jdu,hraji na flétnu,a jsem zamyšlená.Nebo spíš zasněná.Pomalu jsem došla před školní budovu.Skvělé,pomyslela jsem si,škola u moře!Na chvíli mě oslepí z moře odražené světlo západu slunce.Když si mé oči zvyknou na ostřejší světlo,všimnu si jak si ve vodě hrají dva delfíni.Zvedl se mírný vítr,a rozhodil mi vlasy do všech stran.Marťa by mě jistě vyfotila,kdyby tu byla,pomyslím si.A Terka s Katkou by se už určitě procházely po kotníky ve vodě,myslím na své tři kamarádky,a vhrknou mi slzy do očí.Já je vlastně už nikdy neuvidím,brečím.Když jsem u nás doma měla jít do osmé třídy,Katka se rozhodla jít na konzervatoř,Terka šla za svým snem že bude zubní laborantka,a Marťa šla na gympl.Jenže když jsem na ně doma večer před spaním myslela,a prohlížela si naše legrační fotky zachycené Marťou,bylo to jiné,protože jsem věděla,že se s nimi ještě setkám,a ne když jen malá vzpomínka na ně vyvolá slzy.Vítr zesílil,odfoukl mé slzy,a strhl i mé stuhy do vlasů.Ze dvou culíčků se mi vlasy rozhodily po zádech,a vítr si s nimi pohrával.Zuji si sandále,a zamířím si to do průzračně modré vody.Procházím se po kotníky ve vodě.Nakonec neodolám,a jakmile dohraji píseň,začnu ji zpívat.,,Listen to your heart.When his cooling for you,listen to you heart…"zpívám,a brouzdám se ve teplé vodě.,,….you tell him good-bye…"zakončím píseň směrem k zapadajícímu slunci.Naposled se podívám směrem ke dvěma delfínům co si hrají na mělčině,a vyjdu z vody.Je tu možná krásně,pomyslím si,ale doma tady nikdy nebudu!Obuji si sandále a pomalu jdu přes pláž.Znovu přiložím flétnu k ústům,a začnu hrát melodii z "Posledního jednorožce".Z mé
flétny znovu začnou vylétávat mýdlové a duhové bubliny všech velikostí.Ze zasněného pohledu do duhových bublinek mě vytrhnou dívčí hlasy a smích:,,Hele,to je královna bublin!"Otočím hlavu směrem k nim.,,A hele,bublinová víla si nás všimla?směje se jedna,která je očividně vůdkyní party.,,Co tak zíráš,mimino?"utahuje si ze mě dál.Neodpovím,znovu si ke rtům přiložím flétnu,a začnu hrát "Poslouchej své srdce".,,Hej,hned nech toho vrzání,jasný?!Je to jako tahat kočku za ocas!"křičela vůdkyně party a naschvál si zacpala uši.Věděla jsem že to není pravda,jediné s čím jsem si byla jistá bylo to,že umím hrát čistě a jemně tak,že to už nejednoho posluchače mé hudby dojalo k slzám.,,Tak necháš toho nebo ne?!"křičí na mě.,,Hej!"uslyším chlapecký hlas,a všechny se po něm otočíme.,,Jé,ahoj,co tu děláš-"zeptá se velitelka party,ale dál se nedostane,protože kluk kolem ní jen proběhne a běží ke mně.,,Ahoj!Byl jsem se projít po pláži,a zaslechl jsem,že někdo hraje na flétnu.Šel jsem po melodii,a vítr mi zanesl do ruky tyto stuhy do vlasů,nejsou náhodou tvoje?"zeptá se,a mile se usměje.,,Děkuji."řeknu a vezmu si z jeho dlaně své stuhy.,,Krásně hraješ,máš pro hudbu cit."polichotí mi.Mé tváře získají růžový nádech:,,Vážně se ti má hudba líbí?",,Ano,hraješ nádherně."usměje se na mě.Celá červená se usměji:,,Díky,to jsem ráda.",,Já už musím běžet,mám zkoušku s kapelou,ahoj zítra!"rozloučí se,a běží k partičce kluků co kousek dál postává.Ještě se otočí,a zamává mi na rozloučenou.Ostýchavě mu zamávání oplatím,a když zahne za roh,řeknu i už tu nemám co dělat,a tak se otočím,že půjdu domů.,,Tak hele ty bublinová královno,na něj sahat nebudeš,ten je můj,jasné?!"výhružně na mě koukne velitelka partičky.,,Pro mě za mě,když ho chceš tak si ho nech,ale vypadá to že on nechce mít tebe."odpověděla jsem a odešla z pláže.Vím že to byla trapná odpověď,ale vypadalo to že s ní to zamávalo.Vyšla jsem na nábřeží,a po chodníku jsem pomaličku šlapala až k nám před dům.Jen co jsem otevřela dveře,teta se mě zeptala:,,Kde si byla Silvo?"Vážně zbožňuji když mě hned po příchodu z procházky začne bombardovat otázkami.,,Venku,rozhlížela jsem se po okolí."odpovím.Tato odpověď ji zřejmě stačila,a protože se mě už na nic neptala,zamířila jsem si to do druhého patra k sobě do pokoje.Na posteli jsem měla poskládanou uniformu do školy.Skládaná červená miny sukně s bílím lemováním,světloučce růžová košilka s dlouhým rukávem,s červeným lemováním,červenou mašlí,a bílé punčochy do půli stehen.Hm,k tomu moje hnědé vlasy,to budu skoro od hlavy až k patě červená.Budu jako jahoda,pomyslela jsem si.K tomu moje voňavka,a někdo si mě bude chtít hodit do Jogobelly,určitě….Natáhnu se na postel,a stulím se do klubíčka jako kotě.,,Hm…"vydechnu a během chvíle usnu.
Je večer,a nějaká dívka se právě rozloučila se svou kamarádkou,a vydala se domů.Vracela se ze školy.Zrovna přecházela most,který se táhl nad dálnicí.Uslyšela za sebou nějaké vrčení,ale když se ohlédla,nikdo tam nebyl.Nevšímala si toho,a šla dál.Jednou rukou se jako vždy držela zábradlí,ale pak se zastavila,a podívala se na svou ruku.Byla na ni krev!Koukala na svou ruku,jakoby tomu nemohla uvěřit.Najednou její pohled strnul na něčem co k ní letělo.Nestačila ani vykřiknout když pod ní pod množstvím krve zrudla zem,a po ní zbyla jenom čelenka,která byla celá od krve.
Otevřu oči,a celá zpocená vykřiknu:,,NÉ!"posadím se na posteli.Pane bože,to byl sen!Můj výkřik přilákali brášku Simona:,,Hele sestřičko,co se stalo?"zeptá se.,,Nic.Jenom sen."odpovím mu.,,Dobře,ale měla by si už vstávat,bude sedm hodin.Zatím se měj,já už musím!"oznámí mi,a odejde,,Co?"kouknu na budík.Tři čtvrtě na sedm.,,Hm,už vstávám."protáhnu se jako kočka.Vstanu,ustelu si postel,a z pokoje si to zamířím rovnou do koupelny.Vlezu do sprchy,a pustím na sebe teplou vodu.,,Á,to je mnohem lepší…"vydechnu,a zavřu vodu.Osuším se, hodím na sebe uniformu,a vyčešu si culíky,které ozdobím červenými stužkami.Pak pádím do kuchyně,ale snídaně se ani nedotknu.,,Copak,nemáš hlad Silvie?"zeptá se mě teta,když už asi tři minuty zírám na talíř s vajíčky.,,Ne."odpovím jí nepřítomně.,,No tak dobře."uraženě svolí teta,a vajíčka odnese.,,No,myslím že by jsi měla jít,jinak přijdeš pozdě."napomene mě taťka.,,Jo,jasně!"odpovím popadnu tašku,a běžím do školy.Když přebíhám most uvědomím si že to je to místo z mého snu.Doběhnu ještě kousek dál,a všimnu si davu lidí co postává okolo.Podaří se mi prodrat do davu.,,Jé,ahoj,už si o tom slyšela?"zeptá se mě chlapecký hlas.Otočím se,a vedle mě stojí ten kluk ze včerejška Když tam konečně doběhnu,už tam skoro všichni jsou.No tedy,pomyslím si,to je snad ani není škola,z pláže vypadala mnohem menší.To bude zajímavý školní rok.,,Hej!"křikne na mě někdo,a podle hlasu poznám kluka ze včerejška.,,Ahoj,co se tu stalo?"zeptám se.,,Nevím,přes všechen ten dav není nic vidět.A mimochodem,já jsem Erik."usměje se.,,Já jsem Silvie."představím se.Najednou se dav rozestoupil,a já zahlédla část své noční můry!Zem politá krví a čelenka.Ale k tomu ještě krvavé otisky nějakých pařátů,které vedli ke druhé straně mostu.,,Není ti nic?"zeptá se mě Erik,,Jsi nějak bledá."sáhne mi na čelo.Ne nic mi není,jenom se mi o tomto včera zdálo.To by nikomu divné nepřipadalo,jinak jsem v pohodě,odpovím mu v duchu.,,Ne je mi dobře."odpovím mu.,,Už bychom asi měli jít,nebo přijdeme pozdě."nahodím jiný téma.,,Asi máš pravdu."odsouhlasí mi můj návrh,a oba se rozběhneme do školy.
.,,Pojď,si ve třídě se mnou."usmál se na mě Erik.Kývla jsem,a šla za ním.Když jsem vešla do třídy,hned jsem poznala,že tady se nudit nebudu.Bylo to asi jako v mé staré třídě:parta holek si u lavic špitaly svoje tajemství a několik kluků se navzájem chlubilo mobilem a podobnými věcmi.Byla to malá třída,asi dvacet dva spolužáků,ale bylo tu živo jako v pavilonu opic.,,Pojď,vedle mě je volno,sedni si."řekl,a ukázal na stolek vedle sebe.,,Dobře,"kývla jsem,a sedla si na židli.Erik se na mě bezustání díval.,,Teda,dneska přijde,a už se kolem ní točí nejhezčí kluk na škole…"uslyšela jsem partičku holek co si špitají u lavic.No bezva,jsem tu pár minut,a už jsem hlavním tématem všech dívčích partiček.Když zazvonilo,přišla učitelka.,,Všichni na svá místa!"poručila nám.,,Asi jste si všimli,že tu máme novou žákyni Silvii,"ukázala na mě.,,tak ji pěkně pozdravte!"dodala učitelka.,,Ahoj!Zdar!Čau!"ozve se zároveň ze všech koutů třídy.Usměji se.
Když zazvonilo na přestávku,všichni si vzali tašky,a vyběhli ven ze školy.Když jsme vycházeli všimla jsem si malé černé kočičky.Co tu dělá,pomyslím si,a rozběhnu se za ní.Měla jsem pocit jakoby chtěla abych za ní šla.Kočka se rozběhla do druhého patra,a pak zamířila do jedné z místností.Nahlédla jsem do vnitř,a viděla kočku jak shodila obraz nějaké dívky,a upřeně jej pozorovala.Vešla jsem do místnosti,a na obrázku poznala svou mamku!,,Ale mamka tady nikdy nebyla,natož aby sem chodila do školy!"přemýšlím nahlas,a zvednu ze země její portrét.Najednou něco spadne na zem.,,Hm?"kouknu na zem,a tam leží nějaký deníček.,,Ten musel vypadnout z toho obrazu."řeknu,když si deník prohlížím,ale neotevřu ho.,,Co?To patřilo mamce?!"divím se,když si přečtu na deskách její jméno.,,Raději to vezmu sebou."řeknu si,a strčím si deník do tašky.Ještě jsem se ohlídla po kočičce,která mě sem dovedla.,,Asi už utekla.."řekla jsem si,vezmu batoh,a běžím ven.
Takto můj první den ve škole začal,a také brzo skončil.Odpoledne ve tři hodiny se vracím domů.Jdu sama,odešla jsem ze třídy poslední.Stejně jako cestou do školy,jsem šla i zpět po mostě z mého snu.To není možné,myslím si,jak to že mě noční můry následované podivnými případy nedají pokoj ani tady,tak daleko od domova?!,,Ach jo.."povzdychnu si a rozběhnu se domů.
Proběhnu domem až k sobě do pokoje a zamknu se.,,Konečně.."vydechnu,a sesunu se na koberec.,,Tak jo,co teď?"uvažuji nahlas.,,Um.."převalím se na bok,a kouknu směrem k nočnímu stolku,kde mám všechna tajemství a cennosti.Posadím se,sundám si klíček z krku,a odemknu noční stolek.Vytáhnu z něj složku,a otevřu ji na straně kde je fotka mé maminky.,,Mami..."nahrnou se mi slzy do očí:,,co bych podle tebe měla dělat?Poraď mi,prosím."šeptnu k obrázku na který padají mé slzy.Maminčinu fotografii položím na stolek,dojdu k oknu,a dokořán ho otevřu.Cítila jsem jak mě hladí vítr,a vyvolal vzpomínku z mích čtvrtých narozenin.Když mě mamka pohladila po tváři,a řekla že bude vždy se mnou,ať se děje cokoliv.Vítr co mě objal jakoby čas s ní zastavil,a já s ní mohla být navždy.Okno přivřu.,,Ten deník!"sáhnu do tašky,ale se syknutím ji zase hned vytáhnu,,Au,co to je?!"Koukám na tašku jako na ducha.Pohnula se!Ta taška se hýbe!Duch!Ale z ducha se vyklube jenom ,,Mňau!",,Kočka?!Co tady dělá tahle kočka?!"ukazuji na chlupaté stvoření co se mi producíruje po pokoji,a nakonec si udělá pelíšek v dolním šupleti mé skříně.Koukne na mě jakoby mi chtěla říct-tohle je teď moje území,a budu ho chránit s nasazením vlastního života,tak se k němu nepřibližuj-a usnula.,,Hele čiči,kde si myslíš že si?Tohle není tvoje teritórium,sem nesmí ani sestřenka-a to jsme kamarádky,a tebe se to týká taky,a to nechci ani pomyslet co by na tebe řekla teta."vysvětluji chlupaté vetřelkyni,ale odpovědí jsou mi smutné "štěněčí"oči,a lítostné ,,Mňau!",,Bezva,"hlesnu.,,tak jo,můžeš tady zůstat,ale ujasníme si pravidla:v žádným případě mi nelez do skříně,když tady nebudu nebudeš dělat randál aby tě nenašli,a nehneš se z tohoto pokoje.Tedy zatím,než najdu nějaký šetrný způsob jak to sdělit taťkovi s tetou."vysvětlím jí.Kočka ke mě otočí pohled:,,Hele,já to pochopila,nejsem blbá."proměním se v sochu,a zírám na kočku jak na zjevením,a pak ze mě vypadlo:,,Ona mluví.Fakticky mluví."vyřknu svá poslední slova,protože sebou praštím o zem.Rukou přitom převrhnu tašku,a z té vypadne mamčin deník..Otevřu jedno oko,a kouknu po deníku.Druhým okem mrknu po kočce.Pořád se na mě koukala.Sedla jsem si,sáhla po deníku:,,Nevíš náhodou co to je?"zeptala jsem se své nové spolubydlící.Super,povídám si s kočkou,asi jsem zralá do blázince,myslím si.,,Tak ji otevři,ne?Přemýšlíš vůbec?"odsekla mi kočka.,,Si trochu drzá,nemyslíš číčo?Já ti dovolí se mnou bydlet,a ty si ještě otvíráš tlamu."upozorním ji.,,Pro tvou informaci,jmenuji se Suzuki,a být tebou,tak tu knihu otevřu."informovala mě.Asi bych ji měla otevřít,pomyslela jsem si.Nadechla jsem se,a otevřela deník asi na čtvrté stránce.,,Co to je?!"ukázala jsem na obrázek jakési stvůry.,,Připomíná mi to chrliče.",,Přečti si co to je."napoví mi Suzuki.,,Vampír-tento démon připomíná sochu chrliče.V noci však ožívá,a hledá potravu.Živí se lidským masem a krví.Posledního jsem zničila na mostu přes dálnici."dočtu stránku,a mlčím.,,,,Hm,buď tvá matka jednoho přehlédla,a nebo se tu objevil náhodou.Asi se trošku přemnožili.To by taky vysvětlovalo zmizení všech těch dívek,nemyslíš?"koukla na mě Suzuki.Ty jsi taky patřila mamce?"zeptám se.,,Jak si na to přišla?"diví se Suzuki.,,No,kvůli jménu.Mamce taky říkávali ve škole Suzuki.Ale to je teď jedno,vysvětlíš mi prosím co mělo být míněno tím že posledního zničila na mostě?",,Hm...tak to netuším.To by mělo být zapsáno v deníku."řekne mi Suzuki,,Em?"kouknu se do deníku.,,Jo,něco tu je.Nalákala jsem ho k sobě,a probodla stříbrnou dýkou.",,Hm,asi je to teď na tobě."odhadla Suzuki.,,To nemyslíš vážně,že ne?"zeptám se jí napůl otráveně a napůl vyděšeně.,,A co sis myslela?",,Hm,a myslíš že měla masku?"zeptám se.Suzuki na mě zírala asi minutu,a pak prohlásila:,,Tak se znovu koukni do té knihy."Otevřu deník,a vypadne z něj maska na obličej.,,Zkus si ji,jak ti bude."pobídne mě Suzuki.Bez váhaní si ji zkusím.Padne mi dokonale.,,Vida,sedí ti.A není jen na parádu."usměje se Suzuki.Masku jsem si sundala,a dala k Suzuki do šuplíku.,,Budeš ji hlídat,a ne že si z ní uděláš brus drápků."upozornila jsem ji,padla na postel a propadla sladkým snům....
|
