šeď je ranivější
stoka zadarmoka voní kafkou mocca
chudá pohodička suše pohozená v koutku oka
krysy štěstím vřeští od bran šesti stok
já se věším k spánku výš až pod oblouk
už si loužím s dešti nočky v Budapešti
mlhou v Edinburghu buky v Bukurešti
už si loužím jen tak sobě na dohled
probit červy v ergu cogit sum tohle
šeď je zbledlá tlama s dvěma výjimkama
s dvěma tesáky -meziřezáky- a sny zvrácenejma
stoličkama
šeď je hrozivější sjetá mezi svejma
dvěma extrémama tma je příliš sama
den svý zahálky sílám do války -téma složitejma- do utnem zasahuje chladné dopalky…
|