Vyznání.
Miluji a nenávidím všechno kolem sebe,
co týká se Tebe.
Miluji a nenávidím Tebe.
Láska k Tobě
je jako roční období.
Místy hřeješ líp než kamna,
jindy mrazíš tak,
že by se za ten výkon
nemusela stydět
ani lednička značky Candy.
Na jaře mne svou vůní svádíš,
na podzim smrkáš
a hlavně smrdíš
kam se hrabe ta inverze
vlečíc se nad domem z povzdálí.
Miluji naši postel,
nejen po ránu.
Těším se,
kdy z ní vypadneš
a já se v ní konečně v klidu vyspím.
(zamotaná do tvých prostěradel,
máš-li tuhle mou úchylku na mysli).
Ještě raději mám naši postel z večera,
ty přicházíš,
abys vedle mne neusnul.
Miluji Tvé košile
vzorně vyrovnané do komínu
nenávidím Tvoje trenýrky
ukryté v zákoutích našeho bytu.
Miluji Tvůj šprým,
nenávidím Tvůj dým.
Miluji a nenávidím,
každý kousek Tvého těla,
když se však zamyslí,
stejně jsem prozatím
nic lepšího neviděla.
Chci Ti vlastně říct pouze jediné:
"Lásko, mě se nezbavíš. To si piš!"
Milovat a nenávidět,
Tebe,
je ale kříž.
|