Pojednání o loužích
Jsou louže pro děti, aby do nich skákaly
(z trucu, rozmaru, pro radost,
ale nejčastěji prostě jen tak.)
Jsou louže pro blázny,aby měli co přeskočit,
mezi čím kličkovat a smát se,
smát se tím šíleněji, čím přibývá louží.
Jsou louže pro snílky, kteří je procházejí,
aniž by postřehli, že se namočili.
To klauni nad kaluží beze slov balancují,
házejí žabky a kolemjdoucím
dávají nahlédnout pod hladinu.
A zoufalcům?
Těm někdy i louže stačí k utopení.
(vždycky je možné to aspoň zkusit
a ony umějí být tak temné.)
Ještě zbývají strážní andělé,
ti, kteří děti, blázny, neutopené…
berou lehce za ruku a vedou do tepla
(vždy mají v zásobě dostatek ručníků,
suchých ponožek a horkého čaje.).
Ale obecně přibývá těch,
kteří louže pečlivě obcházejí,
nevidí klauny, neslyší blázny
a házet žabky docela zapomněli.
|