|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Druhá část prvního dílu rodinné ságy
Autor: Kitty 1 (Občasný) - publikováno 2.1.2007 (07:44:30)
|
|  |
| Mairi věděla,že ji sledují,ale posledních několik metrů,co jela lesem,jejich pronásledování trochu zesláblo.Už jela něco přes půl dne a měla by za chvíli vidět vesnici.Tu párkrát objede a pak zavede stopy dál do lesa,aby je zmátla.
Vesnici uviděla hned jakmile vzhlédla.Malá vesnička na kraji lesa vypadala skoro stejně jako ta,ve které vyrůstala.Ne,nesměla připustit aby ji ovládly myšlenky z minulosti.Teď je tu jenom přítomnost a její úkol.
Když konečně dorazila do vesnice,několikrát ji objela a potom vedla své stopy dál do lesa. Tam nechala stát Satina a sama se vrátila zpět do vesnice.Moc dobře věděla,že se o sebe její kůň postará.Ostražitě se kolem sebe rozhlédla a zastavila se za velkou stodolou.Vyhlédla zpoza rohu a viděla až na druhý konec vesnice.Právě tam vjížděla skupinka mužů – těch kteří ji sledovali.Mairi jasně viděla,že se zastavili a rozhlížejí se kolem sebe.Patrně si všimli stop,které tam udělala.Pak se ale nečekaně rozjeli směrem k ní.Mairi rychle přemýšlela co má dělat.Než však stihla na něco přijít,uslyšela jejich hlasy,které se ozývali jen kousek od ní.
„Zřejmě si myslí,že nás zmate,když udělala tuhle stopu.Každý by přeci poznal,že je to jenom trik.Několikrát objela vesnici a potom zcela určitě zamířila do lesa“uslyšela rozkazovačný hlas,který patně patřil veliteli celé skupinky.
„Takže pojedeme za ní“zeptal se někdo jiný.
„Ano.Prohledáme les za vesnicí a když tam nic nenajdeme,tak bude jasné,že se vrátila zpět na Camdem“přiznal onen hlas.
„Ano pane“přizvukoval jiný.
Mairi napjatě poslouchala co se bude dít dál.To co slyšela jí bohatě stačilo,aby věděla,že se musí vrátit zpět a upozornit na nebezpečí v pevnosti.Nejprve se však musí zbavit těch chlapů,co jí prakticky dýchají na záda.Málem už si myslela,že ti muži neodjedou,když se kolem ní prohnala skupinka vojáků.Jeli moc rychle na to,aby si někdo mohl všimnout postavy,která stála přitisknutá ke zdi stodoly.Ještě chvíli je pozorovala než-li vyšla z úkrytu,aby počkala na Satina.Ten se objevil jenom chvíli na to,co jezdci zmizeli v lese. Pokorně k ní přiklusal a pohodil hlavou.
„Neboj se však už pojedeme“promluvila k němu tiše Mairi.
O chvíli později se už vyhoupla do sedla a vydala se na cestu zpátky a co chvíli se ohlížela,jestli za ní někdo nejede.Opatrnosti nebylo nazbyt.
Niall netrpělivě chodil po nádvoří a čekal na Maiřin návrat.Už to budou skoro dva dny a ona se ještě stále nevrací.Co když ji chytili,pomyslel si Niall.Ne to ne,zavrtěl hned na to hlavou.Mairi by se nedala chytit.
Niall začal nervózně přecházet sem a tam.Vlastně ani nechápal co se to s ním děje.Až moc mu na Mairi záleželo.Byla pryč dna dny a už mu chyběla.Niall pohlédl k bráně.Měl dojem,že tam spatřil jakýsi stín.A pak se to pohnulo znovu.Něco nebo spíše někdo přecházel most a za ním šlo ještě něco,mnohem většího.Byla prakticky tma a proto nebylo zřejmé co to je.Niall bedlivě pozoroval přibližující se dvojici.Jakmile se k němu dostala na dohled,poznal koně a jezdce,velice unaveného jezdce.Mohla to být i Mairi.Pak se oba dva zastavili.
Mairi byla docela ráda,že je zpátky.Celé tělo ji bolelo,protože nepřetržitě seděla v sedle a teď měla rozlámané nohy.Ale byla ráda,že sem vůbec dorazila.Přesto podvědomě tušila,že ji někdo pozoruje.Než se však stačila obrátit tím směrem,ona osoba přistoupila k ní.
Niall viděl,že se ona osoba zastavila a neměla žádnou snahu pokračovat v cestě a proto se on vydal za ní.Hned jak přišel blíž,poznal v té osobě Mairi.Na první pohled byla unavená,ale stála tu před ním živá a zdravá.Bože,jak rád by ji teď objal,ale věděl,že ona by to nepřijala s radostí,nejspíše by se polekala.
Mairi vzhlédla,aby se podívala na osobu,která stála před ní.Když však spatřila tvář lorda Nialla,vydechla úlevou.Přesto však nevěděla,proč tu stojí.Že by na ni čekal.
„Jsem rád,že jste se ve zdraví vrátila“uslyšela v tu chvíli jeho hlas.
„To já taky“zašeptala tiše.
„Nesledovali vás“zeptal se Niall.
„Ne“odpověděla Mairi.
„Vaše sestra odjela.Za dva dyn by měli být u dvora.Pak nám pošlou zprávu“oznámil jí Niall.
„To jsem ráda“povzdechla si Mairi unaveně a mírně sebou zakolísala.Byla unavená.
„Co je vám“uslyšela starostlivou otázku.
„Jsem jenom unavená“přiznala tiše.
„Pojďte“ucítila na sobě prsty lorda Niall „odvedu vás do vašeho pokoje.“
„Děkuji“zašeptala Mairi a vykročila s ním dovnitř.
Ještě něž však stačili dojít ke schodišti,Mairi sotva pletla nohama,takže ji Niall musel vzít do náruče.Cítil jak mu Mairi položila hlavu na rameno a objala ho rukama kolem krku.Věřila mu a to ho potěšilo.Na chodbě narazil jenom na Daveyho,který však nic neřekl,jenom se usmál a pokračoval v cestě.Niall nechápal,ale to bylo v tuhle chvíli jedno.Pomalými kroky došel až k ke dveřím Maiřina pokoje a loktem je otevřel.Nohou je za sebou zavřel a přešel s Mairi k posteli.Ta už pomalu usínala.Posadil ji na postel a sundal z ní plášť.Pohodil ho na křeslo a klekl si před postel na zem.Dívku před ní osvětlovalo jenom světlo od plamenů z krbu.Vypadala tak nadpozemsky krásná až mu to bralo dech.Ani nevěděl co dělá,když jí přiložil své rty na její.Nebránila se mu,jenom na něj zkoumavě hleděla.Zkusil to tedy znovu. Jemně zatlačil palcem na její bradu a ona váhavě otevřela své rty.Nic jiného však neudělala. Stále jenom seděla a nechala se líbat.
Niall věděl,že by to neměl dělat,ale nemohl si pomoci.Její rty chutnaly tak sladce.Niall ji lehce pohladil prsty po tváři,sjel rukou po krku dolů a v tu chvíli se teprve Mairi pohnula. Nebyl to však pohyb,který by mu usnadnil přístup,spíše to byl odmítavý pohyb.Rukama ho od sebe začala odstrkovat a pak sebou začala divoce zmítat.Patrně ji ještě stále pronásledovaly vzpomínky na znásilnění.Proto se uzavírala do sebe.
Niall zachytil její ruce a přitiskl si ji na hruď.Po chvíli se bojem unavila a opřela se o něj.
„Ššš…nechci ti ublížit.Nebudu tě do ničeho nutit.Vím co sis prožila a chápu to.Jenom mi dovol,abych na tebe dal pozor“šeptal jí tiše do ucha.
Mairi napjatě poslouchala jeho hlas a uklidnila se.Už se tolik netřásla.Jenom klidně spočívala na jeho hrudi a prsty křečovitě svírala jeho košili.Neublíží mi,opakovala si neustále v duchu.Po chvíli se uklidnila úplně.Už ani nezarývala prsty do košile lorda Niall ani se netřásla.Teď spíše vnímala jeho vůni a pevnost jeho těla.Těla,které jí slíbilo ochranu.V tuhle chvíli jí bylo dobře a proto si dovolila zavřít oči.Dnešního dne toho na ni bylo už trochu moc. Klidně vydechla a začala pomalu usínat.Pak si však uvědomila,že by měla lordu Niallovi oznámit hrozící nebezpečí.
„Stejně odsud musím odjet“zamumala tiše.
„Proč“zeptal se Niall.
„Vědí,že jsem použila jenom laciný trik,slyšela jsem je o tom mluvit“přiznala Mairi.
„A neviděli tě“zeptal se Niall.
„Ne,prohnali se kolem mne neuvěřitelnou rychlostí.Dávala jsem si pozor,aby mne neviděli. Hned jak se mi ztratili z dohledu,tak jsem vyrazila zpět“přiznala Mairi.
„Dobře,teď mě chvíli poslouchej zase ty“začal Niall.
„Dobře“přikývla Mairi a unaveně zívla.
„Zítra spolu odjedeme do bezpečí.Začal jsem tento plán promýšlet už když jsi odjela.Vím že je pro tebe těžké mi věřit,ale alespoň to zkus“prosil Niall.
„A je to opravdu nutné“zeptala se Mairi.
„Ano,jinak bych to nenavrhoval.Souhlasíš tedy“zeptal se Niall.
„Dobře,pokusím se vám věřit“přiznala Mairi.
„Teď už by jsi měla jít spát,zítra brzy vstáváme“zašeptal jí Niall do ucha.
Mairi jenom přikývla a s odevzdaným povzdechem zavřela oči.Teď už se toliko nebála. Možná proto,že vedle sebe měla někoho,komu na ní záleželo,možná proto,že se v náruči lorda Nialla MacInerneyho cítila v bezpečí.
Niall s ní však v pokoji zůstal.Když konečně usnula lehnul si na postel a přitáhl si ji do náruče.Bylo velice pěkné cítit její tělo.Ve spánku se k němu mírně tiskla,jako by u něj hledala bezpečí,pomyslel si.Usmál se do tmy a zavřel oči.Bylo snadné oddat se smyslným snům,když svíral v náruči nejhezčí ženu,jakou kdy viděl.Ještě se mu však nestalo,že by byl s ženou v posteli a jenom prostě spal.Ale dnešní noci mu to ani nepřišlo.Prostě byl rád,že ji alespoň může sevřít v náruči,aniž by s ním bojovala.To od ní byl velký pokrok od té doby co se objevila v pevnosti.S příjemnými myšlenkami za chvíli podlehl spánku.
Ráno však byla první vzhůru Mairi.Chvíli se jen tak rozhlížela a snažila se vzpamatovat.Po včerejšku byla celá rozbolavělá.Jak by taky ne,když celé dva dny proseděla v sedle.Pak si však vzpomněla také na zbývající část večera.Potom co vylíčila lordu Niallovi,co se stalo, usnula v jeho náruči a zůstala v ní do teď.To si uvědomila,když zaregistrovala tíhu mužské ruky,která jí spočívala na boku.Spala přitulená k němu a on ji ve spánku objímal.Ani se nelekla,spíše byla udivená,jak je to možné.Mohlo by to být tím,že mu začala důvěřovat?ptala se sama sebe v duchu.Včera jí řekl,že ji vezme do bezpečí,že mu jenom musí věřit.Ale má mu věřit doopravdy,nechce ji jenom uchlácholit?To byla další z mnoho otázek,které jí vířili hlavou.Než-li však na ně mohla najít odpověď,muž vedle ní se pohnul.Mairi zadržela dech. Nevěděla co se bude dít,až ji uvidí,jak si ho prohlíží.Nestalo se však nic.
Niall se probudil a jeho pohled padl hned na Mairi.Myslel si,že bude ještě spát,ale ona byla místo toho vzhůru a prohlížela si ho.Snažil se ani nepohnout,aby ji nevyděsil.Bylo patrné,že pro ni je společnost muže v posteli neznámá věc.Ale nijak se ho nelekla.Jenom na něj tiše hleděla.Patrně čekala,stejně jako on,co se stane.Kdo z nich promluví první.
„Nemusíš se mně bát“začal Niall.
„Nebojím se vás“sdělila mu šeptem Mairi.
„Tak proč nic neříkáš,proč mi nenadáváš z to,že ležím ve tvé posteli“zeptal se Niall.
„Protože cítím bezpečí“přiznala Mairi.
Niall na ni chvíli hleděl.Ona se mu právě přiznala,že u něj cítí bezpečí.To by od dívky, která si za posledních několik měsíců zažila hotové peklo nečekal.Ale nehodlal toho zneužít. To že mu věřila,byl už sám o sobě zázrak,pomyslel si.
„Za chvíli budeme muset vyrazit,pokud jim chceme ujet“protrhl ticho,které mezi nimi vzniklo Niall.
„Dobře“přikývla Mairi a čekala až Niall uvolní sevření paží,ve kterých ji držel
„Jsem rád,že souhlasíš“přiznal Niall a pomalu vstal z postele.Ještě než došel ke dveřím,tak se otočil.Mairi ještě stále ležela na posteli a pozorovala ho.
„Buď připravená“zašeptal.
Viděl jak němě přikývla a odešel z pokoje.Musel se připravit na cestu.Bylo brzy ráno a on věděl,že jeho rodiče ještě nebudou vzhůru a budit se mu je nechtělo.Nejlépe udělá,když někde nechá vzkaz.nemusí o tom nikdo vědět.Všichni si přeci všimnou,že zmizel a spolu s ním také Mairi.
Ještě než však stačil dojít ke dveřím svého pokoje,narazil na Daveyho.Ten se tam opíral o stěnu a působil dojmem,že na něj čeká.Aha,pomyslel si Niall,zřejmě mu došlo,že nebyl v noci ve svém pokoji.Ale co,vysvětlovat mu to nebude.Je to jeho ale jenom jeho věd.
„Čekáš na mě“zeptal se Niall jakmile přišel blíž.
„Ano“přikývl Davey.
„Dobrá,tak jsem tady.“
„Zřejmě asi tušíte co se mi nelíbí,že“zeptal se Davey.
„Zřejmě ano“připustil Niall „ale můžu vás ujistit,že se nic nestalo.A nehodlám se ti zpovídat z toho co dělám.Jediné co ti mohu říct je to,že Mairi se se mnou cítí v bezpečí“připustil Niall.
„Ona vám řekla,že se s vámi cítí v bezpečí“divil se Davey.
„Ano“ozval se za nimi ženský hlas.
Ani jediný z nich si nevšiml,že se Mairi vyplížila ze svého pokoje a došla až k nim a patrně vyslechla jejich rozhovor.
„Takže to myslíš vážně“zeptal se jí Davey.
„Ano,myslím to vážně.Nemusíš se o mě bát Davey,nic se mi nestane.Včera jsem byla unavená a potřebovala jsem někoho,kdo by byl se mnou,když jsem se vrátila do pevnosti.“
„A všechno je v pořádku“zeptal se Davey.
„Ano,ale stejně odtud musím odjet.Oni se sem vrátí.Vědí,že jsem je jenom oklamala.Slyšela jsem jejich rozhovor“přiznala Mairi.
„Takže pojedeš do bezpečí“zeptal se Davey.
„Ano.A lord Niall pojede se mnou.Budu v dobrých rukou,neboj se o mne“prosila „bratra“ Mairi a upřela na něj prosebný pohled.
„Vím,že nemám právo ti zasahovat do života Mairi.Vím,že jsi někdo mnohem vyšší než-li já,ale přesto,byla jsi dvaadvacet let mojí sestrou.Prosím pochop mě.“
„Já tě chápu a jsem ráda,že o mě máš starosti.Ale nemůžu tě stále zatahovat hlouběji do své minulosti.Ty si nezasloužíš,aby si trpěl kvůli někomu jinému“mluvila tiše Mairi a slova jí vycházela přímo ze srdce.Měla Daveyho ráda jako bratra a proto nechtěla,aby se mu něco stalo.
„Dobře,budu tě respektovat“přiznal Davey a otočil se na lorda Nialla „odjíždíte ještě dnes.“
„Ano.Pokud možno teď hned.Jenom se přestrojím“přiznal Niall.
„Dávejte na ni pozor“prosil ho Davey.
„Neměj obavy,dám na ni pozor.Ještě se setkáte“slíbil mu Niall „ty by si to mohl oznámit mojí matce a otci,aby věděli co se stalo.A upozornit je na to,že by do pevnosti mohli přijet neznámí muži.“
„Vyřídím to“pokyvoval hlavou Davey.
„Děkuji“ozval se ještě Niall než-li zmizel ve svém pokoji.
Mairi zůstala na chodbě společně s Daveym.Chvíli na sebe hleděli a potom každý odklonil svůj pohled jinam.
„Už se ho nebojíš,viď“začal Davey.
„Ne“přiznala Mairi.
„Co k němu tedy cítíš“zeptal se Davey.
„Já nevím.Je ještě brzy.Cítím vděčnost za to,že mě tu nechali,že se o mě postarali a zároveň mi lord Niall dává pocit bezpečí a toho,že je tu někdo na koho se můžu spolehnout o koho se opřít.Nikdy jsem o ničem takovém nepřemýšlela“přiznala Mairi.
„Lord Niall je dobrý muž Mairi.Nikdy by ti neublížil“připustil Davey.
„Takže nic proti němu nemáš“zeptala se Mairi.
„Ne.Jsem rád,že jsi se vrátila do normálního života.Ještě před několika týdny jsi byla strašně uzavřená.Nechtěla jsi s nikým mluvit,ale pak se něco stalo a najednou jsi zpátky.Zůstaň taková jaká jsi teď“prosil ji Davey.
„Pokusím se“usmála se Mairi a Daveyho objala.
V tu chvíli vyšel z pokoje Niall.Oblečen zcela do obyčejného oděvu,vypadal spíš jako podkoní než-li syn váženého šlechtice.Zřejmě to však patří k jeho plánu,pomyslela si Mairi. Ale stejně vypadal úchvatně.
„Půjdeme“zeptal.
„Ano“přikývla.
„Dávejte na sebe pozor“poučoval je Davey.
„Neboj se o nás“napomenula ho Mairi a potom s Niallem odešla.
Na nádvoří se zastavila a podívala se na muže,který stál vedle ní.Hleděl někam do dáli. Najednou ji napadlo,co by se asi stalo,kdyby mu včera dovolila,aby ji líbal.Kam až by byl schopná zajít,kdyby ho takovým způsobem nepřerušila.
V tu chvíli se na ni Niall podíval.Zmátlo ho jakým způsobem na něj hleděla ona.Jakoby přemýšlela o něčem co se týkalo jeho.
„Na co myslíte“zeptal se.
„Měli bychom si vzít Satina“vyhrkla Mairi a její pohled byl ta tam.
„Jsi si jistá tím,že mě hned neschodí“zeptal se Niall s úšklebkem.
„Neschodí vás“připustila Mairi.
„Dobře budu ti věřit.Ale přeci jenom se mi zdá,že bude moc nápadný“zamumlal Niall.
„Je sice mohutný,ale dobře vycvičený“odpověděla Mairi.
„Dobře,budu ti věřit“přikývl hlavou Niall.
Za nedlouho na to už spolu ujížděli po zelené louce směrem k lesu.Ani jeden z nich nepromluvil.Panovalo mezi nimi příjemné ticho,kdy oba vnímali toho druhého.
Mairi v klidu seděla před Niallem a cítila jeho ruku kolem pasu,hřejivé teplo,které z ní vycházelo ji jakýmsi zvláštním způsobem uklidňovalo.Jak jeli rychle,tak se okolo nich míhala letní krajina plná zeleně.Tohle bylo pravé místo pro myšlenky,pomyslela si Mairi.Její úhel pohledu na svět se během několika dní prudce změnil.Pomalu začínala zapomínat na svoji minulost a věnovat se přítomnosti a budoucnosti.Do toho všeho kupodivu zahrnovala také lorda Nialla.Nevěděla proč.Všechno bylo poslední dobou tak zmatené.
I Niall se oddával myšlenkám.Cítil dívčí tělo pevně přitisknuté k jeho tělu a měl pocit,že tak je to správně.Že Mairi je přesně tam,kde má být.Nevěděl odkud ten pocit pramení,ale byl velice příjemný.Po chvíli ucítil,že mu Mairi položila hlavu na rameno a povzdechla.Patrně také přemýšlela.O čem,to však nevěděl.Cítil jenom,že je spokojená,protože mu pevně stiskla předloktí.
Byly to chvíle,kdy ani jeden z nich nepotřeboval slova,aby vyjádřil své pocity.Jejich těla byla pevně přitisknuta k sobě si dávala signály za ně.
Po několika hodinách jízdy se Mairi probudila.Ani si neuvědomila,kdy usnula.Když otevřela oči,uviděla před sebou nevelký srub z mohutných trámů s doškovou střechou.Měl dokonce i malou terasu na přední straně,ze které vedla cestička k jezírku,které viděla jen zčásti,protože bylo obklopené keřovitými porosty.Z dálky slyšela hukot vodopádu a měla pocit,že dokonce zahlédla záblesk duhy,která se vznášela nad jezírkem.
Niall se snažil nehýbat.Věděl,že Mairi během cesty usnula a nechtěl ji budit.Když však ucítil na hrudi slabý pohyb,uvědomil si,že se Mairi rozhlíží kolem sebe.Patrně zkoumala místo,kam ji zavezl.
„Líbí se ti tu“zeptal se jí tiše.
„Ano,je tu krásně.To vám také patří“zeptala se.
„Je to nejsevernější hranice našeho území,tedy místo,kde by nás neměli hledat.Tady budeme v bezpečí,alespoň na chvíli“podotkl Niall.
„Však ono se to vyřeší.Jednou tohle všechno musí skončit“povzdechla si Mairi.
„Nejsi unavená“zeptal se Niall.
„Jenom trochu“přiznala Mairi.
„Můžeš si uvnitř odpočinout.Já se postarám o všechno ostatní“navrhl jí Niall.
„Dobře“povzdechla Mairi a počkala až Niall seskočil a pomohl jí dolů.
Niall jí doprovodil dovnitř a když se přesvědčil,že je v pořádku,tak odešel znovu ven. Postaral se o koně a obešel okolí srubu,aby se přesvědčil,že tu není nějaký nezvaný host.Vše bylo v pořádku a on se mohl vrátit do srubu.Když tak učinil,tak našel Mairi spící na ohromné masivní posteli.Vypadala tak křehce a zranitelně a zároveň unaveně.Niall se rozhodl,že ji nechá spát.Snažil se proto pohybovat co nejtišeji,i když se mu to vždycky nepodařilo.V těch chvílích se vždycky otočil směrem k posteli,aby se přesvědčil,že Mairi nevzbudil.Ta však spala v klidu dál.Niall se uklidnil.
Během chvíle se mu podařilo rozdělat oheň v krbu,nanosit nějakou vodu a vybalit jídlo. Potom ze sebe shodil oblečení,nechal si na sobě jenom kalhoty a posadil se na postel vedle Mairi.Hleděl na její andělský obličej a usmíval se.Mairi co chvíli nakrčila čelo a povzdechla. Bylo to roztomilé.Niall ji pomalu odsunul trochu stranou,aby si mohl lehnout a natáhl své unavené tělo na postel.Hlavu si opřel o pelest postele a s tichým povzdechem přijal to,že se k němu Mairi skoro okamžitě přitulila.Pak zavřel oči,jednou rukou ji objal a zaposlouchal se do ticha,které panovalo ve srubu,jenom občas přerušované praskáním polen v krbu.Věděl,však,že moc dlouho už tento tlak nevydrží.Už několikátou noc ležel vedle Mairi v posteli a dával jí pocit bezpečí,ale jeho sebeovládání získávalo stále větší trhliny.Nemohl však zneužít Maiřiny důvěry.Jestli jednou k něčemu dojde,budou po tom toužit oba dva,nejenom on.Niall se usmál do tmy a poddal se spánku.V první řadě bylo potřeba,aby si oba dva odpočinuli,než-li se rozhodnou co dál.
Venku se mezitím zvedl vítr a na srub a jeho okolí spadla mlha,která ho obklopila jako jemný závoj a chránila je před nebezpečím.Byla to kouzelná noc.
Mairi věděla,že by už měla otevřít oči,ale jí bylo v Niallově náruči tak dobře.Povzdechla si.Niall ještě spal.Mairi si pomyslela,že musí být velice unavený.Kdyby nechtěl nemusel by pro ni nasazovat život.Ale on se k tomu přeci jenom odhodlal,přesto však cítila,že je v tom ještě něco jiného.Jakoby se bál ji opustit nebo o ni přijít.Naznačovala to ruka,která ji teď objímala.Tak majetnicky a přesto tak jemně.Bylo to docela zvláštní ležet tu s pohledným mužem v posteli a nebát se ho.Věděla o mužích své a zažila si své.Ale teď se vůbec nebála. Spíše by ráda okusila,jak by chutnal Niallův polibek,jaké by bylo cítit jeho ruce na svém těle.
V tu chvíli se však Niall probudil.Hned jak se zorientoval,stiskl dívku po svém boku,aby se přesvědčil,že tam je a pak na ni pohlédl.Kupodivu na něj zase hleděla.Ale úplně jinak než před tím.Zdálo se mu,jakoby ho chtěla políbit.Niall si jen povzdechl.Jak jen mohl přijít na to,že by ho chtěla políbit.Ale přeci jenom,ten pohled,ty mírně pootevřené rty.Ale pak se najednou stáhla do sebe.Vstřícnost z jejího pohledu zmizela a nahradila ji opět nedůvěra,ale už mnohem menší.Niall smutně povzdechl.Bude trvat ještě dlouho,než se Mairi vzpamatuje, ale on ji povede a nedovolí,aby se na celý život uzavřela do sebe a zapomněla na své okolí.
Niall opatrně vstal z postele a protáhl své tělo.
„Pokud to tu chvíli vydržíš sama,zajdu zkontrolovat okolí“řekl tiše Niall a podíval se na Mairi.Vzápětí se musel usmát.Mairi už zas nevěděla o světe.Prostě usnula.
No nic se nedalo dělat,Niall ven musel.Nechal ji tedy v klidu spát a sám zamířil na terasu. Opřel se rukama o dřevěné zábradlí a rozhlédl se po okolí.Davey už určitě informoval jeho rodiče o tom,že jel s Mairi do bezpečí.Patrně to pochopí.Tohle bylo vyřešené,teď už musejí počkat na to,až se tenhle případ konečně vyřeší.Pak teprve budou moci opustit úkryt.Niall sestoupil po schůdkách na cestičku a vydal se na obhlídku okolí.Nemusel spěchat.Mairi jistě bude spát dlouho a když se náhodou vzbudí,tak ji snad nenapadne,aby odtud odcházela.Musel tomu věřit.
* * *
Ve stejnou dobu v pevnosti na Sutherlandu čekal Alistair MacLean na zprávy o dívce,jež takovou dobu držel zajetí.Jeho muži už byli dlouho pryč a jeho trpělivost byla skoro u konce. To si snad bude všechno muset udělat sám,pomyslel si.Sám však věděl,že není snadné najít někoho,kdo se nechce nechat najít.A jestliže ta coura tušila co by s ní udělal,kdyby ji chytil, tak se zřejmě dobře ukryla.Ale on ji najde a potom jí ukáže,že mu není radno odporovat.
V tu chvíli uslyšel klapot koňských kopyt na nádvoří pevnosti.No konečně,pomyslel si.Ale když vyhlédl z okna,spatřil jenom své vojáky,žádného zajatce nebo cizí osobu.Prostě se vrátili sami.Co se to ksakru děje,pomyslel si,neříkali mu,že vědí kde se skrývá.
„Vstupte“vyzval příchozího,když uslyšel zaklepání.
Dovnitř vešli dva vojáci.
„Kde je“zeptal se Alistair.
„Unikla nám pane.Museli se o nás nějak dozvědět“vyhrkl jeden z vojáků.
„A jak se o vás tak asi mohli dozvědět“divil se Alistair.
„To nevím pane.Ale když jsme přijížděli k pevnosti,tak se z ní vyřítila dívka na koni.Černé vlasy za ní vlály jako černý oblak a vyrazila přímo na nás“přiznal voják.
„Sledovali jste ji“zeptal se Alistair.
„Ano,sledovali jsme.Ale pak se nám ztratila.Odvedla nás do jeden den jízdy vzdálené vesnice od pevnosti a pak byla najednou fuč…“
„Byl to jenom laciný trik,to vám snad nedošlo.“zamračil se Alistair.
„To jsme také věděli.Tušili jsme,že se vydala zpět do pevnost a vydali jsme se zpátky.Ale ona tam už nebyla.Zdá se však,že zmizel také lord Niall.Nikde jsme ho ani koutkem nezahlédli.Ale oni zahlédli nás.Patrně je stihla ještě varovat před tím,než-li odjela.Proto jsme se tam nemohli zdržet déle“přiznal voják.
„Takže si myslíte,že odjela s lordem Niallem MacInerneyem“zeptal se Alistair.
„Pak zcela určitě nejeli ke dvoru.Niall ví,že by to bylo riskantní.Musejí se někde skrývat“ poznamenal Alistair a zamyslel se „prohlédli jste si pořádně okolí pevnosti.“
„Ano pane.Okolo pevnosti jsou husté lesy“odpověděl voják.
„Pak se musejí ukrývat někde tam“zamumlal Alistair „jak dlouho vám trvala cesta tam.“
„Asi týden pane“odpověděl voják.
„Dobře.Zítra bude připraveno třicet mužů a stejný počet koní,těch nejrychlejších a vezměte také nějaké pro naše hosty,aby nemuseli jít celou cestu pěšky.Budeme se muset pohybovat velice opatrně,ale najdeme je.Teď běžte a všechno připravte“poslal je pryč Alistair.
„Pane“uklonili se vojáci a opustili pánovu pracovnu.
Alistair se po jejich odchodu pohodlně usadil do křesla.Zamyšleně se zahleděl do plamenů. Jestli si Niall myslí,že ho oklame,tak se mýlí.On si nenechá proklouznout mezi prsty šanci na to,že dostane jednu z králových dcer.Tu vzácnou bytost na kterou Henri Bertholet tak spoléhá, pomyslel si.Věděl,že je okolí pevnosti Camdem pokryto hustými lesy,ale to ještě neznamená, že nenajde.Bude systematicky pročesávat celé lesy,dokud je nenajde…
* * *
V tutéž dobu u dvora.
Lenora musela hned po příjezdu do pevnosti vyhledat svého otce,aby mu řekla jak se věci mají.Už to,že musela svoji sestru opustit,pro ni bylo hrozné,ale udělat to musela.Teď však musí zajistit,aby byla v bezpečí také její sestra.Nechala svého manžela,aby se postaral o jejich syna a sama se vydala za otce.Bylo jí jedno při čem ho zrovna teď přistihne,prostě s ním potřebuje mluvit.Kolem stráží se dostala bez problémů a ocitla se v předpokoji apartmá svého otce.všude bylo ticho.Zřejmě budou v salonku,pomyslela si a vydala se tam.Měla pravdu.Byl tam její otec a kupodivu také matka.
Henri se otočil,aby viděl kdo je to vyrušil,ale když spatřil svoji dceru,usmál se.Pak ho však zarazilo to jak se tvářila.
„Co se stalo“zeptal se proto rychle.
„Mairi je v nebezpečí“vyhrkal ze sebe Lenora a posadila se.
„Jaké nebezpečí jí hrozí“zeptal se jí její otec.
„To nebezpečí se jmenuje MacLean“přiznala Lenora.
„MacLean“podivil se Henri.
„Ano,byl to totiž on,kdo ji nechal unést.Myslel si,že tím získá místo,kde pobývám já.Ale Mairi mu to odmítla říct a dokonce se jí podařilo utéct z jeho pevnosti“začala Lenora.
„Ona byla na Sutherlandu“zeptal se Henri nevěřícně.
„Ano,řekla mi to.Sice to několik dní trvalo,než-li se mi to z ní podařilo dostat,ale nakonec mluvila.Řekla mi úplně všechno.Přiznala,že MacLean něco tušil už od začátku a tak potom začal pátrat,až vypátral rodinu,která vychovávala Mairi.Ta však neřekla ani slovo a tak zkusil lest v podobě peněz.Podplatit se nechal Luis O´Donell,který za peníze vyzradil všechno co věděl.Proto také celou rodinu vyvraždili.Zapomněli však ještě na Daveyho,který byl tou dobou pryč a proto také zůstal naživu.Celou dobu se mu dařilo sledovat stopu své „sestry„ ,ale pak ji ztratil.Když se mu znovu podařilo ji najít,byla Mairi v bezpečí na Camdemu.Tam se s ní také setkal.teď už však ví,že není jeho sestra,ale nezlobí se na ni proto co se stalo v jeho rodině“ Lenora už se musela nadechnou a proto přestala mluvit.
„A jak to souvisí s tím nebezpečím“zeptal se Henri.
„Jenomže I potom ji ti vojáci našli.Mairi se o tom jednu noc zdálo a ukázalo se,že je to pravda.Nikdo však v tu chvíli nevěděl,že je ochotna riskovat vlastní život,abych se já dostala do bezpečí.Odvedla jejich pozornost a my jsme zatím odjeli.Ona se pak vrátila do pevnosti. Věřím tomu,že se jí podařilo odlákat jejich pozornost,ale nevěřím tomu,že by byli tak hloupí, aby si mysleli,že se jim ztratila jenom v lese.Podle mě se vrátí do pevnosti a budou po ní pátrat“přiznala Lenora.
„A jak je na to ohledně těch zranění“zeptal se Henri.
„Všechna se zahojila,jenom její duše zůstala zraněná“připustila Lenora.
„A to dítě“zeptal se Henri.
„Přišla o něj jen několik dní potom co jsem přijela“povzdechla si Lenora a měla dojem,že za sebou uslyšela matčin povzdech.Pohlédla tím směrem a viděla,že má její matka plné oči slzí.
„Nemusíte se bát matko,Mairi je v pořádku.Dokonce se zdá,že se její srdce napravuje. Neustále je ve společnosti lorda Nialla a zdá se že vůbec vůči němu není chladná.Dokonce se ho ani nebojí“přiznala Lenora.
„To ráda slyším“zašeptala lady Marion.
„A co lord Niall.“
„Je zmatený.Neví co si o Mairi má myslet,ale záleží mu na ní.Dokonce,když odjela z pevnosti,tak celé ty hodiny přecházel po nádvoří sem a tam a čekal až se vrátí.Záleží mu na ní a podle mě ji začal milovat.Bylo by to hezké kdyby Mairi měla po svém boku někoho kdo by ji miloval a chránil“přiznala Lenora.
„No…časem se uvidí“povzdechl Henri „a teď k té tvé pomoci.“
„Měl by si tam poslat alespoň několik vojáků“poznamenala Lenora.
„Ale když nejsou v pevnosti“zeptal se Henri.
„Tak mohou pročesat okolní lesy,jestli se tam někde neschovali“přiznala Lenora.
„To je dobrý nápad“zabručel Henri.
„Takže tam někoho pošleš“zajímala se Lenora.
„Nemusíš mít strach,hned vydám příkaz,aby tam jelo několik mých nejlepších vojáků“usmál se Henri a pohladil dceru po ruce.
„Děkuji“asmála se Lenora a vstala „půjdu si teď odpočinout.“
„Jen běž.Nemusíš se o nic strachovat,všechno zařídím“mluvil už k jejím zádům Henri.
A tak se stalo,že o několik hodin později odjela ode dvora skupinka nejvěrnějších vojáků Jeho Výsosti,aby zajistila bezpečí královi dcery a jejího ochránce.Nikdo však nemohl tušit co se jenom o pár dní později stane.
* * *
Niall se vrátil z prohlídky okolí až během okolí.Nikde nenašel ani stopu po kopytech. Zdálo se,že tady je opravdu hledat nebudou.Jakmile vstoupil do srubu,všiml si,že Mairi už nespí.Místo toho seděla na lavici u okna a hleděla ven.Vypadala velice zamyšleně,pomyslel si.
Mairi si uvědomila,že se Niall vrátil zpět do srubu.Otočila svůj pohled jeho směrem a pozorně si ho prohlížela.Během několika dní se pro ni stal něco jako záchytný bod v jejích chmurným myšlenkách.Věděla,že se ho nemusí bát,ale byl pro ni zároveň záhadou.Podařilo se mu docela dobře rozhodit její pocity.Nevěděla co si s ním má vlastně počít.V jedné chvíli z něho měla strach a hned na to toužila po tom,aby ji políbil.Zavrtěla hlavou.
„Stalo se něco“zeptal se Niall,když viděl jak vrtí hlavou.
„Ne“odpověděla Mairi.
„Zkontroloval jsem okolí.Všechno je v pořádku.Jak se zdá,tak sem nás hledat nepojedou,ale opatrnosti není nikdy dost“přiznal Niall.
„Jestliže už moje sestra dorazila ke dvoru,požádá otce,aby někoho poslal“zašeptala Mairi.
„Možná ano.Musíme doufat“připustil Niall „nepotřebuješ něco.“
„Možná tak koupel“přiznala tiše Mairi a začervenala se.
„Můžeš se vykoupat v jezeře,jestli chceš,já zůstanu uvnitř“navrhl jí Niall „nemusíš se bát,dodržím tvoje soukromí.“
„Budu vám věřit“připustila Mairi a vstala.
Niall pozoroval jak odchází a věděl,že tohle bude nejtěžší zkouška jejího života.Představa bílého štíhlého těla,mu vháněla krav do žil.
Když pak slyšel šustění svlékané látky a tiché šplouchnutí od toho jak se ponořila, vyskočily mu na čele kapičky potu.Jestli tu bude stát a poslouchat její pohyby,tak se zblázní, pomyslel si.Byla krásná,to zcela určitě,ale měla z mužů strach.Niall potřásl hlavou a začal se věnovat hledání jídla.Musel ji něčím nasytit,až se vrátí.Práce mu alespoň z části pomůže zapomenout na představy jejího štíhlého těla v jeho náruči.
Mairi se ještě jednou otočila ke srubu než-li se svlékla a ponořila do vody.Niall opravdu dodržel svůj slib a zůstal uvnitř.Nemusela se tedy bát,že by ji sledoval.Přesto však pocítila jakési zvláštní zklamání.Zavrtěla hlavou.O čem to proboha přemýšlí.Jakoby neměla dost svých starostí,pomyslela si a ponořila se do chladivé vody.Nakonec,když už měla vody po krk,tak chvíli postála pod vodopádem a nechala na sebe padat studenou vodu a potom vylezla na kamenitý břeh.Nechala na slunci uschnout své tělo a potom se oblékla.Nevrátila se však do srubu,zůstala sedět na břehu a pozorovala hladinu jezírka.Všude okolo bylo nádherné ticho.Bylo to pro ni něco nečekaného,taková pohoda.Nevěděla kde teď Niall je a co dělá,ale bylo jí to jedno.Bylo pro ni zvláštní cítit se zase po tak dlouhé době svobodná.
Nakonec se Mairi natáhla na mechové polštáře a zavřela oči.Tichým zpěvem ptáků a hučením vodopádu se nechala ukolébat do spánku.
Niall začínal být netrpělivý.Už to bylo několik hodin co Mairi odešla k jezeru a ještě se nevrátila.Vůbec netušil,co se děje.Nakonec přecházení po srubu sem a tam vzdal a vyšel ven. Prostě se tam půjde podívat až už bude Mairi oblečená nebo nahá.
Neušel ani deset kroků,když si jí konečně všiml.Ležela stočená na mechové podušce a spala.Husté černé vlasy již měla suché,jenom konečky se ještě mokře leskly a svůdně se vlnily.Niall se usmál.Jeho starosti o ni byly najednou úplně pryč.Místo toho vedle ní poklekl a díval se do její tváře.Byla tak líbezná.Když však natáhl ruku dotkl se jí,tak se po něm ohnala svojí ručkou.O čempak se jí asi zdá,pomyslel si Niall.
Ale tady spát nemohla,sice tu bylo krásně,ale kdyby někdo projížděl kolem,tak by ji mohl vidět a to by znamenalo nebezpečí.Niall jí tedy pomalu vsunul ruku pod záda a kolena a zvedl ji.Okamžitě se k němu přitulila.A Niall najednou věděl,že nespí.
Mairi se probudila přesně ve chvíli,kdy jí někdo vsunul ruku od kolena.Pak ji ten někdo zvedl do náruče a ona se k němu přitulila.Pak si ale uvědomila,že ten někdo je Niall.Přesto však nepodlehla panice a zůstala v klidu.Bylo jí u něho dobře.Ujišťovala se,že Niall má na mysli jenom její dobro a proto neprotestovala.
Mairi vzhlédla a v tu chvíli věděla,že Niall je ten pravý muž.Muž,kterému může svěřit své srdce aniž by se bála,že by jej zradil.V jeho pohledu byl obdiv a tichá touha.Touha po ní, pomyslela si Mairi a byla ráda.Několik měsíců žila ve strachu k mužům,ale nyní se vůbec nebála.Prostě odvážně hleděla lordu Niallovi do očí.
Niall nevěděl co za jejím pohledem hledat.Včera v noci,když mu krátce hleděla do očí, tak po chvíli uhnula pohledem.Ale teď ne.Teď na něj hleděla úplně jinak.
„Usnula jsi“pohnuly se jeho rty.
„Omlouvám se“zašeptala Mairi.
„Nemusíš se omlouvat“přerušil ji Niall,když chtěla pokračovat.
„Nejspíše jsi si o mě dělal starosti“to bylo poprvé co Mairi odložila zdvořilost.
„Jenom malé,ale když jsem tě uviděl spát,všechny zmizely“přiznal Niall zatímco ji odnášel do srubu.Byla v jeho náruči tak měkká a přítulná,pomyslel si.
„To mě mrzí,možná že jsem ti měla dát vědět“omlouvala se Mairi.
„Nedělej si s tím starosti,postarám se o tebe“uklidňoval ji Niall.
„Děkuji“uslyšel její hlas velmi blízko svého ucha.Uvědomil si,že mu položila hlavu na rameno a přivřela oči.Nechápal její chování,ale věděl,že se pomalu začíná otevírat světu.
Niall se odvážil a lehce ji políbil na rty.Viděl,že se jí nejprve oči rozšířily překvapením,ale potom v nich zablikaly jiskřičky.Nebála se ho.Odvážil se tedy znovu ikdyž věděl,že jestli toho hned nenechá,bude asi litovat.Mairi na něj působila tak,že se přestával ovládat,kdykoliv se ocitl blízko ní.A nyní byl zatraceně blízko.
Jejich polibek se prohloubil a Niall postavil Mairi opatrně na zem,ale ani na chvíli ji nepustil ze svého sevření.Cítil,že z ní pomalu opadává napětí a přizpůsobuje se mu.Nebránila se,spíše se zdálo,že po tom touží stejně jako on.Niall nevěděl jestli to je dobře nebo ne,ale o to se teď nestaral.Pro něj to byla v tuhle chvíli jenom Mairi a jejich touha.
Mairi netušila,že polibek muže může být tak sladký.Nikdy před tím ji nikdo takhle nepolíbil.A ona najedou zatoužila dostat víc.Vzít si víc a dát víc.Co by se stalo,kdyby to udělala,kdyby podlehla kouzlu svůdného muže jež ji teď tvrdě tiskl ke svému tělu a plenil její ústa hladovým polibkem.Pak se od ní odtrhl a věnoval se citlivému místu na jejím krku a ona přestala myslet.Výčitky si mohla dělat mnohem později.Pro tuto chvíli tu byl jenom Niall a jeho vzrušující doteky.Zcela se nechala ztrhnout narůstající vášní a věděla,že se už nikdy nebude bát.
Niall byl zprvu její odezvou překvapen,ale když nic nenamítala,pokračoval v tom co začal a po čem toužil a odepíral si tak dlouho až to bolelo.Jestli mu potom bude nadávat tak ať,ale teď nechtěl zkazit tuto chvíli ničím ani myšlenkami na to co bude potom.
Když se k němu Mairi netrpělivě přitiskla,sjel rukama po jejích zádech,vzal ji za zadeček a přitiskl ji k sobě,aby cítila,jak po ní touží.Uslyšel její zasténaní a ztratil další kousek svého sebeovládání.Reagovala tak spontánně a upřímně.Proto ji jemně kousl do krku a cítil jak se zachvěla.Nechtěl však pokračovat,dokud si nebude jistý,že to Mairi chce.Zvedl svoji hlavu a zadíval se jí do očí.
„Dovol mi to Mairi.Dovol mi být tím kdo ti ukáže,že muž může být dobrý.Neuzavírej se do sebe.Nechej svoji krásu kvést“prosil ji tiše zastřeným hlasem plným touhy.
Mairi na něj chvíli klidně hleděla.To co před chvílí řekl jí vehnalo málem slzy do očí.Byl tak ohleduplný.Mairi pomalu zvedla ruku a pohladila Nialla po tváři.Prsty přejela po jeho obočí,přes nos a nakonec objela kontura jeho rtů.Z jeho úst splynul tichý sten.Věděla že by ho neměla pokoušet.
Mairi ho beze slova políbila a tak mu dala najevo,že ho chce.Že se ho nebojí a že se těší.
Niall výhružně zavrčel a znovu se přisál k jejím rtů,zatímco jeho ruce hladově jezdily jejím štíhlém těle.Prsty nahmatal tkanice šatů a dal se do jejich rozvazování a zároveň ji nepřestával líbat a tlačit k posteli.Bylo to něco neuvěřitelného.Byl nedočkavý jakoby to bylo poprvé.Přesto však zůstával opatrný a jemný.Když se mu konečně podařilo rozvázat všechny stuhy na šatech,nechal látku spadnout na zem.Mezitím co se látka sesouvala k zemi,cítil,že mu Mairi vjela rukama pod košili a pohladila ho po hrudi.Byly to tak lehké doteky,že se rozechvěl a nedočkavě ji sevřel v náruči.Pak se od ní na chvíli odpoutal a svlékl se.Byl zpět dřív než-li se Mairi stačila nadechnout.Znovu ji k sobě přitiskl a vzájemný dotek jejich nahých těl způsobil,že oba najednou zasténali.
Niall ji jemně položil na postel a ulehl vedle ní.Měla opravdu krásnou postavu.Lehce ji políbil na víčka zavřených očí,na nos na rty a postupoval dolů.Chvíli se zabýval citlivým místečkem za uchem a potom se vydal po klíční kosti k ňadrům.Slyšel jenom jak zalapala po dechu,když se rty přiblížil k bradavce.A pak jí ze rtů unikl sten,když vzal bradavku do úst a laskal ji.Byl si vědom jak na ni jeho laskání působí.Cítil její ruce,které chaoticky jezdili po prostěradle a občas sevřeli cíp přikrývky v dlaních.
Mairi vůbec netušila co se to s ní děje.Nikdy nic podobného nezažila a ráda se tomu poddávala.Bylo to tak krásné a vzrušující,že by byl hřích to teď ukončit.Když však na svém těle ucítila Niallovi ruce,zvlnila celé tělo a překvapeně vydechla.
Niall zapojil do milostné hry své ruce.Našel každé citlivé místečko na jejím těle a dráždivě jej laskal.Zároveň posouval své rty níž.Pak se přisál rty k jejímu bříšku a sál tak dlouho doku se jí na kůži neobjevila červená skvrnka.Tehdy poprvé cítil,že se ho dotkla.Její ruce lehce přejely mu lehce přejeli po zádech a skončily zamotané v jeho vlasech.Její tělo se vypnulo do oblouku k jeho.Niall málem ve chvíli skončil.Věděl,že to už dlouho nevydrží,ale přesto se snažil držet,aby ji mohl ukázat,že milování může být krásné.
Mairi měla rty u jeho ucha a steny,které z nich vycházeli ho nepředstavitelně vzrušovaly.
Ne,dál už to nejde,pomyslel si.Sjel svojí velkou dlaní po boku Maiřina těla až na stehno a potom se pomalu vracel zpět.Když jeho ruka spočinula na kolenech,která ještě stále byla pevně přitisknutá k sobě,zadíval se jí do očí.Viděl v nich tutéž touhu,kterou pociťoval sám.
„Dovol mi to“zašeptal roztouženě.
Mairi povzdechla „ano“zašeptala a povolila sevření kolen.
Niall lehce rozevřel její stehna a přesunul se mezi ně.Ještě to však neukončil.Opřel se o lokty po stranách její hlavy a přitiskl opět své rty na její.Svým jazykem laskal její ústa a připravoval ji na to co přijde.Všechny její steny zanikaly v jeho ústech.Cítil,že se proti němu Mairi prudce vzpíná a cítil její ruce na svých zádech,pak na hrudi a nakonec se ho chytla za ramena.Ale ani u toho nevydrželo dlouho.O chvíli později už zkoumala svými prstíky jeho hruď.Doteky lehké jako dotek motýlích křídel byl k nesnesení.Niall zavřel oči a zasténal.Dál ji nechal ať objevuje a poznává jeho tělo a zároveň věděl,že to za chvíli skončí.Pak mu Mairi znovu vpletla své prsty do vlasů a vyklenula své půvabné tělo do oblouku.Niall se ohnul a políbil ji na bříško.Oba se v tu chvíli zachvěli.Bylo pozdě.Niall se díval Mairi do očí zatímco do ní pomalu vnikal.Byla to nádhera.Když v ní byl celý,neudržel se a zasténal.Byla tak vlhká, tak horká a žádoucí.
Niall se v ní pomalu pohnul a cítil jak mu prsty obemkla zápěstí.V tu chvíli přestal.
„Nebolí tě to“ujišťoval se.
Mairi otevřela své úžasné oči a podívala se na něj.
„Je mi nádherně“zašeptala.Zvedla hlavu z polštáře a políbila ho.
Niall si oddechl.Vzal její ruce do svých dlaní,přitiskl je k polštáři nad její hlavou a pomalu se v ní pohnul.Nejprve pomalu,ale s tím jak rostla jejich vášeň a touha po ukojení,se zrychlovaly také jejich pohyby,které je vedli k vrcholu.Jejich těla se pohybovala ve stejném rytmu,jako by k sobě odjakživa patřila.Bylo to úchvatné,nádherné,nekonečné a když konečně přišlo vyvrcholení,vypjala Mairi své tělo do oblouku a vykřikla Niallovo jméno.Cítila se lehká a spokojená.Niall také napjal celé své tělo,zvrátil hlavu dozadu a zasténal ve stejném okamžiku,kdy Mairi došla vrcholu.Bylo to úchvatné.Pak a zbořil hlavu do polštáře vedle Maiřina krku a čekal,až se jeho dech zklidní.Cítil,že se ho Mairi pevně drží okolo pasu a také cítil,že tak to má být.
Když po chvíli zvedl hlavu,měla Mairi ještě zavřené oči a on jasně viděl,že z koutků jí po tvářích stékají slzy.V tu chvíli si myslel,že jí ublížil.
„Co se děje Mairi,ublížil jsem ti“zeptal se staženým hlasem.
„Ne,neublížil jsi mi.Bylo to něco neuvěřitelného.Nevěděla jsem že je to takové“přiznala Mairi tichým hlasem a oči měla stále zavřené.
Niall se sklonil a lehce slíbal studené stopy po slzách až se znovu dostal k jejím rtům a lehce ji políbil.V tu chvíli otevřela oči a pátravě se na něj podívala.Prohlížela si jeho tvář s takovým zaujetím,že povytáhl obočí.Netušil pro si ho tak prohlíží.
Pak najednou zvedla ruku a pohladila ho po tváři.Bylo to tak dojemné.Vycítil v tom doteku,že mu chce poděkovat,vyjádřit mu vděčnost za to co pro ni udělal.Tohle si nezasloužil.
Niall zachytil její ruku a políbil ji do dlaně.Zasténala a on se v ní vzrušil.Bože i tenhle nevinný zvuk ho dokáže přivést téměř k šílenství.Když pod ním lehce zavrtěla boky,neudržel se ani on a lehce ji do dlaně kousl.Pak olízl jeden prst po druhém a cítil jak se chvěje.Potom pokryl polibky celé její zápěstí až k lokti a dál k rameni až se dostal ke klíční kosti.Byly na dobré cestě začít znovu.Ale ani jeden se tomu nebránil.Místo toho cítil,že se Mairi zvedla z polštáře a políbila ho na hruď.Opisovala malé kroužky svým jazykem na jeho prsou,zatímco on se věnoval citlivým místečkům na jejím krku.Byl to neuvěřitelné.Teprve před několika okamžiky se zklidnil jejich dech po jejich milování a už se oba dva po hlavě řítili do dalšího. Bylo to však jedno.Všechno hodili za hlavu a věnovali se jenom svým pocitům a touhám. Tentokrát se však Niall pohyboval velice pomalu a snažil se vyvrcholení oddálit.Oba je přivedl téměř k šílenství a teprve pak začaly jejich pohyby nabývat na prudkosti a naléhavosti. A pak to konečně přišlo a bylo to silnější než-li předtím.
Když se jejich dech konečně uklidnil,převalil se Niall na bok a Mairi přitiskl k sobě.Lehce ho objala a položila si hlavu na jeho rameno.Panovala mezi nimi spokojené ticho.Mairi se cítila v bezpečí a Niall byl spokojený.Teď už se nebude muset bát,že s ní zase bude muset bojovat.Plně mu věřila,když mu dovolila něco takového,takovou intimnost.Pohladil Mairi po vlasech a vtiskl ji na čelo polibek.Tiše povzdechla a zavřela oči.
Mairi se cítila hodně unavená,ale také šťastná.Nic podobného nezažila.Ten pocit uvolnění a nádherného uspokojení.navíc byl Niall velice ohleduplný muž.Bral v potaz její city a věřila, že by byl kdykoliv schopen přestat,kdyby ho o tom požádala.Byla na něm stále více závislá.A pak jí konečně došlo to nad čím tak dlouho dumala.Ona se do Nialla zamilovala.Nebylo lehké pochopit proč,když teprve nedávno prožila hotové peklo.Byla ještě moc zranitelná,ale přesto se její náklonnost k tomuto muži změnila v hřejivý cit – v lásku.
Niall vnímal její pravidelný dech a po chvíli přišel na to,že usnula.Věděl,že spánek potřebuje.Lehce ji přetočil na záda,sám si lehl na bok a pozoroval ji jak spí.
Na okolí srubu se mezi tím sneslo šero a mlha ho uzavřela do svého království,kde zůstanou jenom oni.
Ráno bylo opravdu nádherné.Sotva Mairi otevřela oči,uviděla sluneční paprsky,které se snažily proniknout do přítmí srubu.Byla si vědoma mužského těla,které leželo vedle ní a zároveň cítila těžkou mužskou ruku,která jí spočívala na břiše a vnímala též nohu,která ji hřála na stehnech.Tohle bylo poprvé co spolu spali v posteli a nebyli oblečeni.Mairi opatrně sundala Niallovu ruku se svého břicha a přetočila se na bok.Tiše pozorovala svého spícího milence a usmívala se.Teď rozhodně nevypadal,jako ten nenasytný muž z minulé noci.Nyní vypadal velice chlapecky s těmi rozcuchanými vlasy z nichž mu jeden pramen ležérně spadal přes oči do tváře.Toužila ho odhrnout,ale věděla,že by ho tím probudila a to ještě nechtěla. Ještě chvíli se na něj chtěla dívat.Ale nakonec neodolala.
Niall se pomalu probouzel.Vedle sebe cítil příjemně hřející dívčí tělo a málem se začal usmívat.Tohle ráno se mu opravdu nechtělo vstávat.Pak však ucítil,že někdo – Mairi – odsouvá jeho ruku stranou a pomalu se přetáčí.Nevstala však.Cítil na sobě její pohled a potom prsty,které mu smetly pramen vlasů z čela.Niall pomalu otevřel oči a podíval se na ni.Pohled do jejích rozzářených zelených očí mu vnukl nápad.Vezme ji s sebou k jezeru a vykoupou se spolu.Teď však chytil její ruku a políbil ji do dlaně.Začervenala se.Musel by být slepý,kdyby si toho nevšiml.Byla krásná,když jí líce znachověly.Neodolatelná.
„Jak se cítíš.Neublížil jsem ti včera“zeptal se smysleným hlasem.
„Je mi dobře a neublížil jsi mi“zašeptala Mairi a sklopila pohled.
„Chci tě někam vzít“zašeptal Niall a zadíval se jí hluboko do očí.
„Kam“vydechla namáhavě Mairi.
„Věříš mi“zeptal se Niall.
„Ano“přikývla Mairi.
„V tom případě se nechej překvapit.“
„Dobře“usmála se Mairi.
Niall se usmál a vstal z postele a potom přešel na její stranu postele tak jak byl – nahý. Sehnul se k ní a vzal ji do náruče.Ani se neobtěžoval nějak ji zakrýt.Prostě s ní vyšel do krásného rána a zamířil si to k jezeru.
Mairi pomalu začínala tušit co chce Niall udělat a usmála se.Teď už se však nebála a proto mu věřila.
Když s ní potom vstoupil do studené vody,jenom zalapala po dechu.Potom ji pustil a ona se postavila na nohy,stále ho však objímala pažemi okolo krku.Když zvedla hlavu,políbil ji a pak znovu.Mairi nevěřila,že se to dá dělat také ve vodě,ale Niall ji z jejího omylu rychle vyvedl.Nejprve ji jemně laskal na krku a postupně se dostával stále níž a níž.Když uchopil mezi rty jednu její bradavku,prudce se proti němu vzepjala.Totéž udělal o několik okamžiků i s druhou a Mairi mu zaryla nehty do ramen a zaklonila hlavu.Pak svými rty kreslila malé kroužky na Niallově hrudi.Bylo to fascinující,jaká mezi nimi panuje přitažlivost a živočišnost. Svýma rukama sjela až na jeho hýždě a pevně je stiskla.Z jeho rtů se vydralo zaúpění.Když jí potom tiše řekl,aby obtočila své nohy okolo jeho pasu,bez váhání tak učinila a za chvíli už cítila,jak do ní pomalu proniká.
„Prosím“zasténala a sevřela ho nohama.
Niall se už sotva ovládal.Mairi ho vyhnala téměř na pokraj jeho možností zachovat si alespoň trochu civilizovanosti.Právě v tuhle chvíli se cítil jako zvíře.Hodil tedy za hlavu morálku a prudce se v ní pohnul,zasténala,udělal to znovu a zasténali oba dva.Znovu je pohltil vír vášně a touhy.Ale tentokrát to bylo více živočišné,více nespoutané.
Když se potom jejich dech zklidňoval a oni na sebe nechaly padat vodu z vodopádu, cítila se Mairi nesmírně šťastná.Visela na Niallovi a svými rty se dotýkala jeho krku.Cítila mocný tlukot jeho srdce a byla ráda,že právě teď může být v jeho náruči.
„Je ti dobře“zeptal se jí Niall po chvíli.
„Mmm…“vydechla Mairi.
„Nevím jak ty,ale já bych z té vody už vylezl“zabručel Niall.
„Je mi to jedno“zamumlala Mairi do jeho hrudi.
„Asi se od tebe pořádné odpovědi nedočkám“zamumlal Niall vyzvedl ji do náruče.
„Nechci mluvit.Narušovalo by to,co teď cítím“šeptala Mairi „je mi krásně.Takhle jsem se ještě nikdy necítila.Děkuji ti.“
„Ale no tak Mairi“přitiskl jí rty na čelo Niall.
„Je to tak“vydechla Mairi.
Niall jí vyzvedl do náruče a vynesl ji z vody.Uvnitř srubu ji posadil na postel a zabalil do deky.
Když se na ni však podíval,spatřil v jejích očích slzy.Najednou vypadala tak bezmocná a malá až mu to rvalo srdce.Klesl vedle ní na kolena a vzal ji do náruče.V tu chvíli se rozplakala a Niall ji utěšoval.
„Ššš…jenom klid Mairi,všechno bude dobré“šeptal jí do ucha.
Ale Mairi jenom dál plakala a nebyla k utišení.Nakonec se pláčem vysílila tak,že usnula.V jejím klidném dechu se jenom občas objevil lehký vzlyk.
Niall ji položil na postel s přikryl ji.Nechá ji vyspat a potom si mohou promluvit,pomyslel si.S tichým povzdechem Niall opustil srub a usadil se na jednom ze schůdků,které vedli ke srubu.Opřel se o zábradlí a přemýšlel.Musel pochopit proč mu Mairi řekla zrovna tohle.Co tím myslela,že nechce mluvit,aby nerušila své cítění.Opravdu jí bylo u něj tak dobře,jak říkala.Nemohl to posoudit.Věděl však jedno,že je těžké se v Mairi orientovat.Byla velice složitý člověk.
Zbytek dne proběhl v klidu.Nikde se neobjevila ani stopa po oněch mužích,kteří sotva před týdnem sledovali Mairi.Ale Niall měl stejně tušení,že se to dříve či později provalí.
Vojáci,které poslal král do pevnosti Camdem dojeli sedmého dne ke svému cíli.Přivítalo je však pusté nádvoří.Nikde nebyla ani noha.Velitel skupiny se rozhlédl.Vůbec netušil co se děje.Pak však zahlédl nějakého muže,který vyšel z budovy dole na nádvoří a náhodou šel jejich směrem.
„Smím vědět co se tu děje“zeptal se jezdec.
Davey se překvapeně zastavil.
„Co by se tu mělo dít“zeptal se pro změnu Davey.
„Ptám se protože zde nikoho nevidím“odpověděl jezdec.
„Nikdo zde není,protože jsou všichni uvnitř“odpověděl Davey „kdo jste pane.“
„Patřím k elitním vojákům Jeho Veličenstva krále“odpověděl muž.
„Pak tedy lady Lenora už dorazila ke dvoru,jinak by jste tu nebyli“pokyvoval hlavou Davey.
„Ano,lady Lenora dorazila se svým doprovodem ke dvoru již před sedmi dny“přiznal honosně oděný muž a seskočil z koně.
„Kde je lord Niall a lady Mairi“zeptal se voják.
„Patrně někde v lesích,ukrývají se“přiznal Davey.
„A kdo jste vy“odvážil se zeptat voják.
„Jmenuji se Davey O´Donell a jsem nevlastní bratr lady Mairi“představil se Davey.
„Dobrá a nyní bych rád mluvil s pánem pevnosti.Nemáme mnoho času.Musíme ty dva co nejrychleji najít a dopravit je do bezpečí.“
„To nebude problém,pán pevnosti je nyní ve své pracovně a nemusíte se obávat,bojí se o svého syna stejně jako my o oba dva“usmál se Davey a dovedl velitele skupiny do pevnosti.
Netrvalo ani půl hodiny a na nádvoří nasedalo na své koně několik desítek vojáků,aby se vydali na záchranou akci.
* * *
Přesně jak Niall předpokládal,několik dní po jejich příjezdu do srubu se stalo hned několik věcí najednou.Nejenže se upevnil jeho vztah s Mairi.A to neznamenalo jenom to že spolu spali,ale také v tom,že mu pevně věřila.Nyní však její důvěra musela projít těžkou zkouškou.
Jeden den,když se Niall vydal na obhlídku okolí,padl nechtěně do pasti.Právě vycházel zpoza hustých keřů,když mu na hlavu dopadla těžká síť a přilepila ho k zemi.Než se stačil zorientovat,stálo okolo něj několik párů bot.Překvapeně vzhlédl a jeho pohled padl přímo do očí Alistaira MacLeana.Jak ho tu mohli jenom najít,pomyslel si.
„Ale,ale to je překvapení“zasmál se Alistair „nejste zrovna moc opatrný.“
„Já na vás také mám jenom to nejlepší“zamumlal Niall a právě v tu chvíli byl hrubě vytažen na nohy.Ani se nemohl začít bránit.Hned jakmile z něj sundali síť,svázali mu ruce za zády a srazili ho na kolena.Jenom ať je Mairi v bezpečí,pomyslel si.
„Tak kde je“slyšel otázku.
„Nevím“řekl pevným hlasem Niall.
„Ale víte“skočil mu do řeči Alistair.
„Dělejte si co chcete,stejně se to nikdy nedozvíte“opakoval Niall.
„Stejně ji najdeme“usmál se Alistair a otočil se ke svým vojákům „rozjeďte se do lesa a prohledejte každý jeho metr.Každou jeskyni,chýši nebo skrýš mi nahlaste“rozkázal.
Niall se přinutil zůstat klidný.Třeba ten srub vůbec nenajdou.Ale najdou,pomyslel si vzápětí.Takový srub jako ten ve kterém se spolu ukrývali,nikdo nepřehlédne.A jejich úkryt je prozrazen.Jenom ať Mairi neudělá nějakou chybu,modlil se.
„Pane“ozval se mužský hlas za jeho zády.
„Našli jste něco“zeptal se pro změnu Alistair.
„Ano.Jenom několik desítek metrů od nás je velký srub,pane“oznámil mu voják.
Alistair se škodolibě usmál „tak vidíte,že jsme ji našli a nyní nám ji pomůžete přesvědčit, aby vyzradila místo pobytu své sestry.“
„Mairi nikdy neřekne,kde je její sestra“řekl pevným hlasem Niall.
„Přesvědčíme se“zasmál se Alistair a dal příkaz svým vojákům.Během chvíle byl Niall vysazen na koně,ale stále měl spoutané ruce.Mohl jen nečinně přihlížet tomu,jak se přibližují ke srubu.Mohl jenom doufat.
Mairi zrovna postávala u krbu,když zaslechla dusot koňských kopyt a málem si myslela,že to jsou vojáci jejího otce,ale naštěstí si vzpomněla na Niallova slova,aby se vždy přesvědčila. A proto teď doběhla k oknu,přitiskla se zády ke stěně vedle a opatrně vyhlédla ven.Nemohla uvěřit svým očím.Před srubem stálo na dvacet mužů Alistaira MacLeana a mezi nimi byl také Niall.Spoutaný,ale živý,pomyslela si Mairi.Zároveň však dumala nad tím,jak ho mohli chytnout.A co vůbec s ním chtějí udělat.Podruhé vyhlédla ven právě ve chvíli,kdy tvrdě srazili Nialla na kolena.Dokonce měla dojem,že slyšela dutý náraz jeho kostí o lesní půdu.Oni mu opravdu chtějí ublížit,pomyslela si.Ale co má udělat ona.Jestliže ho míní mučit,tak jenom proto,aby ji dostali ven.Chtěla zachránit Nialla a zároveň nechtěla padnout do rukou takových zrádců.Co teď,pomyslela si.
V tu chvíli se však ozval hromový hlas Alistaira MacLeana.
„Vylez ven nebo tvůj milenec zemře.“
„Opovaž se“ozval se hned na to Niallův hlas.
Pak Mairi slyšela ránu a věděla,že někdo Nialla umlčel.Pohlédla ven a viděla,že se Niall těžko zvedá ze země.Z koutku úst mu vytékala krev a vlasy měl rozcuchané.
„Tak ještě jednou,pojď ven“ozval se znovu hlas Alistaira MacLeana.
„Ne Mairi“ozval se znovu Niall a znovu byl sražen pěstí k zemi.
Mairi opravdu nevěděla co má dělat.Málem se na místě rozplakala.Nadechla se a postoupila ke dveřím.Stejně by si pro ni přišli,kdyby se neodvážila vyjít ze dveří.Ale v půli cesty se zastavila.Vždyť je tu ještě Satin,pomyslela si.
A v tu chvíli ji něco napadlo.Přeběhla ke stolu a napsala na kousek papíru pár slov.Papírek potom složila a přivázala k Satinově ohlávce.Pak mu ještě notnou chvíli šeptala něco do ucha a nakonec sáhla po klice.Zhluboka se nadechla a otevřela dveře.
Niall se zahleděl na dveře.Všiml si,že se pohnula klika a věděl,že se Mairi rozhodla vyjít ven.Proč proboha,ptal se sám sebe,ale hned na to mě zase odpověď.Stejně neměla jinou možnost.MacLean by si pro ni došel.Nebylo úniku.Pak ji však spatřil,odhodlanou s hrdou. Stála na schodech jako bohyně pomsty.
Alistair se zašklebil.
„Tak přeci jenom jsi vyšla ven.Teď se tě alespoň můžu zeptat na to co po tobě chci už několik měsíců.“
„Ani slovo Mairi“ozval se Niall přísným hlasem.
„Upozorňuji tě,že by jsi mi to měla sdělit,jinak budeš přihlížet,jak budeme tvého milence mučit.To tě pak možná přinutí povědět mi to“usmál se MacLean.
„Ani slovo Mairi“ozval se opět Niall a znovu byl sražen do prachu.
„Ty už buď zticha,rozptyluješ ji“ozval se MacLean.
„Když to pomůže k tomu,aby ti nic neřekla,tak to budu říkat stále dokola“ozval se Niall.
Alistair se na něj přísně podíval.Věděl,že nyní s nimi nepohne a navíc tu mohli každou chvílí být královi vojáci.
„Posaďte je na koně a vyrážíme“přikázal.
A tak se také stalo.Nialla posadili na rozložitého tahouna a Mairi si k sobě vzal jeden z vojáků.Niall věděl,že jestli přijde pomoc,přijde pozdě.Ale nejspíš s tím nic neudělá.Koně se dali do pohybu a on musel udržovat rovnováhu,což se svázanýma rukama nebylo lehké.Občas se podíval na Mairi,aby se ujistil,že je v pořádku,ale jinak spřádal plán,jak nejlépe uprchnout a neohrozit při tom život svůj a Maiřin.Jejich cesta bude trvat přinejmenším týden a jestli mezitím ke srubu dojedou vojáci jeho otce nebo krále,najdou tam stopy a vydají se po nich,pokud ovšem nezačne pršet.Po několika hodinách jízdy zjistil,že směřují opět na Sutherland.MacLean dělá chybu,pomyslel si.Všichni v pevnosti lorda MacInerneye vědí,že Mairi byla onehdy držena právě na Sutherlandu.
Když královi vojáci společně s muži lorda MacInerneye dorazili ke srubu,kde se měli schovávat lord Niall a lady Mairi,čekala je jenom prázdná místnost a okolí.Po těch dvou nebyla nikde ani stopa,ale okolo srubu bylo spoustu jiných stop.
„Vít určitě,že byli tady“zeptal se králův muž,která se jmenoval Thomas.
„Jsem si tím jist“odpověděl Jervis.
„Kde tedy jsou“zeptal se Thomas.
Davey se do jejich rozhovoru nepletl,místo toho napjatě poslouchal okolí.Na těch zvucích bylo něco divného.A on se snažil přijít na to co.Pak se cosi za srubem pohnulo.
„Ticho chvíli“požádal oba mluvící muže.
„Co se děje“zeptal se Jervis.
„To zatím nevím“přiznal Davey a nadále sledoval hýbající se předmět před sebou.
Pak se na ně zpoza srubu vyřítil kůň.Byl to Satin.Davey seskočil ze svého koně a postavil se mohutnému zvířeti postavil do cesty.Satin se zastavil jenom kousek od něj a natahoval k němu hlavu.Něco mu tím chtěl sdělit.
Pak si ovšem všiml něčeho bílého,co měl Satin přivázané k ohlávce.Už to že měl ohlávku, bylo divné,protože on nikdy ohlávku nenosil.Opatrně to sundal a přišel na to,že je to nějaký kus papíru.Zřejmě vzkaz.Netrpělivě ho rozdělal a začetl se do obsahu:
…našli nás.Nevím jak,ale objevili se tu.Nejprve zajali lorda Nialla a potom mě přinutili opustit srub.Jediné co mě napadlo,bylo to,abych napsala vzkaz o němž MacLean netuší. Zřejmě nás znovu odveze na Sutherland.Chce mě přinutit,abych mu řekla,kde je Lenora a chce k tomu použít Nialla.Nevím co mám dělat.Na jedné straně bych mu to řekla,jenom aby Nialla pustil,ale na druhé straně do mě pořád Niall hučí abych mu nic neříkala.Jsem zmatená a doufám,že si tento vzkaz brzy někdo přečte,aby nám mohl pomoci…
Davey zvedl svůj pohled a zahleděl se na Jervise MacInerneyeho.Byl rád,že tohle Mairi napadlo,ale nevěděl,jak sdělit Niallovu otci,že je jeho syn ve vážném nebezpečí.
„Je to od Mairi“zeptal se v tu chvíli Jervis.
„Ano.Píše,že je našli a zajali.Ještě že byla tak duchaplná a napsala tenhle vzkaz“přiznal Davey a téměř si oddychl.
„A co se tam píše o Niallovi“zeptal se Jervis.
„Toho zajali také a chtějí ho použít k tomu,aby přinutili Mairi promluvit.Ale na druhou stranu jí zase váš syn neustále hučí do hlavy,aby nic neřekla a ona neví co si má myslet.Je z toho zmatená“přiznal Davey.
„A kam je odvezli,náhodou nepíše“zeptal se Jervis.
„Pravděpodobně je znovu odvezli na Sutherland,pane“odpověděl Davey.
„Musíme dát vědět krali“otočil se Jervis na Thomase.
„Hned vyšlu někoho rychlého pane“přikývl Thomas.
„Jak dlouho bude potom trvat cesta na Sutherland“zeptal se Davey.
„Cesta normálním tempem trvá šest dní,pane.Pokud by jsme čekali na zprávu od krále,tak bychom odjížděli nejprve za pět dní,pak by nám to trvalo déle než týden“přiznal Davey.
„To je moc dlouho.Pojedeme na půl cesty a než-li dorazí posel ke dvoru,tak my dojedeme k Sutherlandu,kde vyčkáme poselství krále“přiznal Jervis.
„To je dobrý nápad“připustil Thomas.
„Tak tedy jedeme.Musíme doufat“povzdechl si Jervis a pobídl svého koně.
Celá skupinka vojáků se vydala k pevnosti Alistaira MacLeana,jenom jeden voják jel na druhou stranu ke králi,aby mu pověděl co se stalo a požádal ho o pomoc.Vše teď záleželo na času.Mohli jenom doufat,že se král rozhodne ihned.
Niall už byl toho dne podruhé sražen na kolena.Alistair ho takto mučil už několik dní,aby z Mairi dostal místo pobytu její sestry.Ta však zarytě mlčela a tak to Alistair vždy hned vzdal. Mlčela také proto,že jí to Niall stále dokola opakoval.Věděl,že je z toho nešťastná,ale muselo to tak být.Když před několika dny dorazili na Sutherland,byly oba dva zavřeni do jedné kobky kde si měli čas o všem promluvit.Niall se v té době snažil Mairi uklidnit,dodat jí odvahu. Sliboval jí,že všechno za chvíli skončí.Že jeho otec už vzkaz,o kterém mu řekla,našel a dal vědět králi a ten už jistě poslal pomoc.Každou noc mu usínala v náruči,vysílená každodenním bojem neprořeknout se.Bylo to těžké,ale zatím se to dařilo až málem do dne kdy Nialla opět vyvlekly z kobky.
Přinutili ho pokleknout a na zádech mu roztrhli košili.Věděl co přijde a byl na to připraven.trpělivě čekal až na jeho záda dopadne první rána.A Mairi tomu všemu měla přihlížet.Doufal,že zůstane silná a ani tentokrát neřekne ani slovo.Podíval se jí do očí a spatřil v nich úzkost a strach.Odhodlanost a sílu zároveň.Ale pomůže to.
Bič zasvištěl a na jeho záda dopadla první rána.Nevydal ani hlásku,jenom Mairi sebou trhla a Alistair se ušklíbl.Další rána způsobila další trhnutí dívčina těla,které viděl před sebou. Zvedl svůj pohled a zadíval se jí do očí.Její odolnost slábla.
„Ani slovo“řekl tvrdě a na jeho záda dopadla další rána.
Mairi sebou trhla při každé ráně bičem,která dopadla na Niallova záda.Po každé ráně jí připomínal,že nesmí říci ani slovo,ale ona se necítila dost silná,aby to vydržela.Ty rány ji bolely za něj.Nelidsky trpěl a přesto měl ještě dost sil na to,aby ji připomínal,že nesmí zradit.
Niall vydal první zvuk až při dopadu patnácté rány.Tiše zasténal a Mairi sebou prudce škubla.Už k němu chtěla přiskočit,ale bránil jí v tom voják,který ji držel.Už otevírala ústa,aby řekla všechno co ví,když Niall zvedl hlavu a tvrdě se jí podíval do očí.
„Ani slovo Mairi“procedil mezi zuby.
Mairi se málem rozplakal.Copak si Niall myslí,že ho nechá trpět.Tohle nikdy nechtěla. Byla chyba,když se dostala na Camdem a zamilovala se do lorda Nialla.Do muže,který jí dával pocit bezpečí.
„Nechte toho,to k ničemu nevede.Ona nepromluví.Oba je zavřete a dejte jim nějakou vodu“ zabručel Alistair,který viděl,že ani po dvacáté ráně a potom co byla záda lorda Nialla plná krvavých šrámu,nedonutí tu holku mluvit.Kdyby jí tak Niall stále neopakoval,že nesmí.
Znovu byli oba dva odvlečeni do kobky.Nialla pohodili na lavici u zdi a ji téměř vhodili dovnitř.Za nimi přistál na zemi džber vody a pak se dveře zavřely.
Maiřinu pozornost upoutal tichý sten jež se ozval z rohu místnosti.Ihned přistoupila k Niallovi,poklekla vedle lavice a shrnula mi pramen vlasů se zpoceného čela.Pohlédla na jeho záda a v očích se jí objevily slzy.Ze živých ran tekla krev a vsakovala se do kdysi bílé košile. Zakazovala si brečet,ale přesto nedokázala zadržet proud slz,který se jí vyřinul zpod víček.
„Proč“zašeptala.
„Protože je to tak správně“ozval se Niall a otevřel oči.
„Já bych mu to řekla.Nechal by tě napokoji“přela se Mairi.
„Jistě nechal by nás na pokoji,ale při první příležitosti by nás zabil.Nikdy by nás nenechal žít.Když se zbaví tebe,tak pro něj bude lehké zbavit se také tvé sestry.Nesmíš mu to říct,ani kdyby mě zabili“prosil jí Niall.
„Proč“zeptala se znovu Mairi.
„Neptej se proč,protože já to nevím.Ale je to správné“vzdychl Niall a zavřel oči.
Netrvalo dlouho a usnul.Mairi došla ke dveřím pro vodu,utrhla si ze šatů kus látky, namočila ho do vody a začala pomalými tahy omývat Niallova zbičovaná záda.Bylo strašné dívat se na ty hluboké rány a vzpomínat na to,jak se těch hladkých zad ještě před několika dny dotýkala ve víru vášně.teď si pokaždé,když se ho dotkne vzpomene na to,co zažil.A to kvůli ní.
Najednou sebou Niall trhl a Mairi zvedla ruku.Zřejmě ho to bolelo.Počkala dokud se neuklidnil a potom opatrně pokračovala dál.Když skončila s čištěným ran,nechala Niallova záda oschnout.Nic jiného pro něj v tuhle chvíli udělat nemohla.
Mairi se natáhla vedle Nialla na lavici tak,aby mu nevadila a zavřela oči.Tiše se modlila za to aby její otec poslal pomoc co nejrychleji,jinak snad MacLean Nialla zabije.Úzkost,strach a obavy přispěly k tomu,že brzy zcela vyčerpaná usnula.Ale s vědomím,že zítra to bude všechno pokračovat.
* * *
Posel jež měl doručit zprávu králi,zvládl cestu v rekordním čase.Zcela vysílený seskočil na nádvoří královské pevnosti z koně a pospíchal dovnitř.Nohy se mu sotva pletly,ale nakonec do pracovny Jeho Veličenstva došel.Byl uveden a předstoupil před svého pána.
„Mám pro vás zprávu můj pane“začal.
„Mluv“vyzval ho Henri ikdyž tušil,že půjde o něco co se mu nebude líbit.
„Lord Niall MacInerney a lady Mairi byly uneseni“dostal ze sebe voják.
„Jak uneseni.Copak moji vojáci nedojeli do pevnosti“zeptal se Henri.
„Dorazili,jenomže pozdě.Několik dní před tím než-li jsme dorazili do míst,kde se oba schovávali,našel je MacLean a odvezl je“přiznal voják.
„A víte alespoň kde jsou“zeptal se Henri,kterému se ta zpráva vůbec nelíbila.
„Ano.Lady Mairi stihla napsat vzkaz,ve kterém nám sdělovala,že je patrně odvezou zase na Sutherland“odpověděl voják.
„Kde je teď lord MacInerney a zbytek mých vojáků“zeptal se Henri.
„Jsou na půli cesty k Sutherlandu a čekají na vaši odpověď“přiznal voják.
„Dobře“přikývl Henri „ty si běž nyní odpočinout.Pošlu někoho jiného hned zpátky se zprávou a vojáky.“
„Ano pane“uklonil se voják a odešel.
Henri se po jeho odchodu otočil k oknu a podíval se ven.Celá ta záležitost si už zasloužila vyplout na povrch.Díky ní už bylo hodně mrtvých a nemálo zraněných,pomyslel si.Zároveň věděl,že to vyvolá spoustu spekulací,ale on měl ve svém rukávu ještě jedno eso o kterém nevěděl prakticky nikdo.Ale na něj přijde čas později,mnohem později.Nyní musí vymyslet,jak vyřešit celou tu záležitost s MacLeanem.Bude si ho muset holt pozvat na hrad a vyjasnit si s ním záležitosti.A on nebude moci něco namítat,protože nyní jsou tu svědci,kteří dosvědčí ve zradě proti králi má prsty on.
Henri se rozhodl.
Niall málem vypustil duši.Už několikátý den pokračovalo jeho mučení,jež on snášel dobře,ale stále hůř Mairi.Pokaždé jí během svého trestu opakoval,aby nic neříkala až do dne,kdy mu ústa zacpaly kusem látky.Tentokrát se mohl spoléhat jenom na svoje oči a o to to bylo těžší.
Mairi byla vyčerpaná neustálými boji mezi láskou a zradou.A nevěděla,jestli to vydrží tentokrát.Niall měl už záda celá rozsekaná.Nyní na ni upíral svůj prosebný pohled a ona stěží odolávala.Věděl,že MacLean soptí hněvem,že ani tentokrát ji nemůže přinutit k tomu,aby mu vyzradila kde jej její sestra.Ale ona nemohla zradit svého otce,zemi a už vůbec ne prosebný pohled v očích svého milence.Pak však jeho pohled padl k zemi,protože ran přibývalo a Niall už je jen stěží snášel.A pak najednou ztratil vědomí.Svalil se na zem a zůstal nehnutě ležet.
„Odneste ho“zavrčel Alistair.
Mairi viděla,jak hrubě vzali Nialla ze země a odnesli ho do kobky,kde sama o několik vteřin později skončila také ona.Hned se vrhla k Niallovi.Dýchal,žil – oddychla si.Jeho záda byla celá napuchlá od krutých ran a ona nemohla udělat nic jiného než-li mu je omýt.Kdyby tu alespoň měla nějakou mast.
Pak její pozornost odvedl hluk na chodbě.Všude začali pobíhat vojáci.Povytáhla tázavě obočí a pak jí to došlo,záchrana je tady.Sklonila se k Niallovi,a přestože ji nemohl slyšet, zašeptala mu do ucha:
„Pomoc je tady.“
Henri Bertholet jel sám v čele vojska,které vyrazilo na pomoc jeho dceři a synovi jednoho z jeho baronů.Už z dálky viděl tábor,kde čekali na jeho zprávu.
Jervis MacInerney se překvapeně narovnal,když zaslechl dusot koňských kopyt.Zaslonil si dlaní očí před sluncem a vydechl překvapením.Možná se mu to jenom zdálo a možná také ne. K jejich táboru mířil sám král s celým vojskem.Hned zburcoval celý tábor.
„Vaše Výsosti“uklonil se před svým panovníkem,když k němu dojel.
„Hrabě“pokynul mu Henri.
„Co tě sem přivádí,čekali jsme jenom vojsko“přiznal Jervis.
„Chtěl jsem přijet sám,abych se ujistil,že můj trest bude řádně vykonán“přiznal král a zamračil se „jak dlouho už je tam drží.“
„Něco přes týden,pane“přiznal Jervis.
„Vyrazíme hned“pokynul Henri.
„Jak si přejete pane“uklonil se Jervis.
Za nedlouho už se celá armáda vydala na cestu k pevnosti Sutherland,aby z jejích útrob zachránila důležité osoby.Odhodlání čišelo z každého pohybu ať už vojáka nebo koně. Tentokrát už nikdo nikoho nepřelstí.
Alistair MacLean stál na hradbách a pozoroval přibližující se vojsko.Když mu před chvíli jeden jeho voják přišel říct,že přijíždí král,nevěřil mu.Nyní se však přesvědčil,že je to pravda. Před jeho pevností se opravdu rozkládalo královské vojsko.A on věděl zcela určitě proč přijeli.
O chvíli později musel otevřít vrata samotnému králi.Alistair stanul na nádvoří a čekal až k němu jeho panovník dojede.Když se tak stalo,uklonil se.
Král však toto gesto přehlédl.Hned poslal své vojáky do hradních kobek a potom se podíval na MacLeana.
„Moc dobře víš proč přijíždím osobně.Držíš ve své pevnosti dvě velice důležité osoby a je v mé moci tě konečně odsoudit za zradu.Tentokrát si překročil všechny meze“začal král a potom jeho pohled zalétl ke dveří od hradních kobek,odkud zrovna jeho vojáci vynášeli mužské tělo a potom vyváděli mladou ženu.
„Zadržte ho.Pojede s námi a bude souzen za zradu“přikázal král a přistoupil ke své druhé dceři.Bože byla tak vyhublá.Ale vypadala úplně jako její matka a sestra.Konečně spatřil také svoji druhou dceru.
Mairi vzhlédla a nejprve neviděla nic,protože ji oslepilo denní světlo.Ale potom spatřila vysokého muže středních let.Nevěděla kdo to je.Nikdy ho neviděla,ale vyzařovala z něj mocná autorita.
„Jsem rád,že tě konečně poznávám Mairi,dcero moje“promluvil onen muž a pod Mairi se podlomila kolena.Vše kolem ní zčernalo a ona padla do tmy.
Henri byl v první chvíli zděšen a podařilo se mu svoji dceru zachytit až v poslední chvíli. Zřejmě byla hodně vyčerpaná a jeho příchod na ni byl už moc.Vydal ještě několik dalších příkazů a potom přistoupil ke zraněnému tělu lorda Nialla,pro kterého mezi tím jeho vojáci udělali přenosné lůžko.Prohlédl jeho rány a zhodnotil,že Niall potřebuje odpočinek.Pak pohlédl vedle sebe a spatřil Jervise MacInerneye,kterému po tvářích stékaly slzy.Ale už to konečně skončí,pomyslel si Henri.
Když se Mairi znovu probudila,spatřila nad sebou plachtu stanu.Jenom okrajově si uvědomovala co se stalo.Znovu se ocitla ve vězení,kde prožila několik strastiplných dní,ale odkud jí také zachránili.Teď už byla v bezpečí.Tiše povzdechla.Včera se dokonce setkala se svým otcem.Jenomže toho na ni bylo moc.
Pak vedle sebe uslyšela tichý povzdech.Otočila tím směrem hlavu a spatřila Nialla,který spal nedaleko ní s hrudníkem celým obvázaným čistými obvazy.Také se o něj už postarali.
Mairi vstala a poklekla vedle lože na kterém ležel na břiše Niall.Chvíli si ho jen tak prohlížela.Hrdé čelo,rovný nos a tvrdou bradu.Pevné tělo a dlouhé svalnaté nohy.Byl tak krásný,povzdechla si.Zvedla ruku a pohladila ho jemně po tváři.
Niall otevřel oči ve chvíli kdy se ho dotkla.V první chvíli si myslel,že jenom sní.Že před ním Mairi neklečí a nehladí ho po tváři.Že jí nestékají slzy po tvářích a znovu na něj tak pozorně nehledí.Aby se přesvědčil,tak zvedl svoji těžkou ruku a pokusil se jí dotknout.Lehce zavadil o její nohu a povzdechl.Nezdá se mu to,pomyslel si.Opravdu tu před ním sedí.
„Ššš…“uslyšel její hlas „jsme v bezpečí:“
„Kdo nás tam odsud dostal“zeptal se Niall chraplavým hlasem.
„Přijel sám můj otec.Lord MacLean byl zadržen a o tebe se postarali“sdělila mu Mairi.
„Jak dlouho jsem byl bez sebe.“
„To nevím,protože jsem i já byla bez sebe.Bylo toho na mě trochu moc“přiznala Mairi.
Niall místo,aby něco řekl,tak jenom zasyčel.Mairi se polekala.Zřejmě ho něco bolelo.
„Co se děje“zeptala se rychle.
„Křeč,chytla mě křeč do nohy od toho dlouhého ležení“dostal přes zaťaté zuby Niall.
„Kde.“
„Těsně nad kolenem“přiznal Niall.
Mairi ihned jednala.Rukou našla citlivé místo a zatlačila na něj.Od své adoptivní matky toho dost uměla.A odehnat křeč bylo snadné.
Niall to ale jako snadnou operaci neviděl.Když Mairi zatlačila na nejhorší místo,myslel,že bolestí pozbude vědomí.
„Co to proboha děláš Mairi“zaskřehotal.
„Pomáhám ti.Teď to bude chvíli bolet,ale hned to přejde.Uvidíš,jenom klidně lež a nechej mě“uklidňovala ho Mairi.
Mairi chvíli usilovně masírovala bolestivé místo a pak důkladně promasírovala celé svalstvo nohy.Věděla,že mu to pomůže.
„Už je to lepší“zeptala se.
„Ano“ozval se jeho hlas „pojď sem.“
Mairi uposlechla jeho rozkazu a znovu se posadila u jeho hlavy.Cítila na tváři dotek jeho ruky a málem se rozplakala.Takhle něžně ji ještě nepohladil.Chytila jeho ruku do své a chvíli si ji držela na tváři.Pak se k němu sklonila.Lehce ho políbila na rty a on její polibek opětoval. Nemohl se sice pořádně hýbat,ale políbit ji mohl.Jeho rty se hladově přisály k jejím a polibek se prohloubil.
Henri Bertholet právě procházel okolo stanu,kde leželi oba zachráněni a opatrně nakoukl dovnitř.Zastavil se.To co viděl ho velice překvapilo.Jeho dcera se uvnitř líbala s lordem Niallem a vůbec nevypadala na to,že by jí to nějak vadilo.Henri se usmál.Pak tiše pokynul svému příteli.
„Věděl jste o tomhle Jervisi“zeptal se.
„O čem pane“nechápal Jervis.
„Podívejte se“ukázal na vchod do stanu.
Jervis nahlédl dovnitř a hned se zase narovnal.
„O tomhle jsem nevěděl“přiznal Jervis.
„Co si o tom myslíte“zeptal se Henri.
„Jsou krásná dvojice“připustil Jervis a usmál se.
„Také si to myslíte“usmál se Henri.
„Ale musíme dát pozor,jak je to oba zavede“připustil Jervis.
„Já si myslím,že k oltáři.Sice s malými potížemi,protože oba dva jsou velice tvrdohlaví lidé, ale uvidíte,že to skončí v kostele“usmál se Henri.
„Možná pane máte pravdu.Také bych už rád viděl svého syna ženatého“přirustil Jervis.
„Uvidíme“zašeptal Henri a pomalu odcházel.
Na stejném místě zůstali ještě několik dní a k domovu vyrazili teprve když se Niall trochu vzpamatoval ze svých zranění.Celé tyto dny trávil s Mairi,která ho odmítala opustit.Když už se tak stalo,tak vždy jenom na chvíli.Jinak byla stále u něj a starala se o něho.Ošetřovala mu rány a snažila se ho přimět vypít bylinkové čaje,při čemž měl Niall vždy tisíc námitek.Ale nakonec to stejně vypil.
Po pěti dnech strávených na jednom místě se Niallův stav zlepšil natolik,že mohli cestovat.I když Niall musel po většinu času ležet,mohli vyrazit.Ani tehdy se od něj Mairi ani nehnula.Měla pocit,že ho ztrácí čím více se blíží k jejímu pravému domovu.Ale ona ho nechtěla ztratit.Milovala ho.
U dvora jim byly přiděleny pokoje vedle sebe a nikdo se neptal proč.Všude se také začali trousit první řeči.U dvora se najednou objevili dvě dívky,které si byly podobné jako vejce vejci.Obě stejně krásné a hrdé.Jenom málo lidí vědělo,kdo jsou a proč se objevily právě teď. Však nastane čas,kdy se to všichni dozví.
Lady Lenora předpokládala dobře,když se vydala do pokoje své sestry,že ji tam nenajde. Moc dobře věděla,kde je.Necítila se u dvora dobře a proto se zdržovala neustále v pokojích lorda Nialla a ošetřovala ho.Nemusela,protože u dvora byl dostatečný počet lidí,kteří by to udělali za ni,ale ona chtěla.Nikdo jí to nemohl mít za zlé.A v těch dnech Lenora pochopila co její sestra cítí.Pochopila,že Mairi toho rytíře miluje a s ním to patrně bude stejné.Bylo to tak krásné,vidět svoji sestru šťastnou a usměvavou.Ale zároveň věděla,že jim to přinese ještě spoustu starostí.
Mairi se právě skláněla nad spícím Niallem,když za sebou uslyšela zvuk otevíraných dveří. Otočila se a uviděla svoji sestru.Usmála se a otočila se zpět k Niallovi.Jeho záda už vypadala daleko lépe,než-li když sem před několika dny přijeli.Už ani nemusel nosit obvazy,ale ležet musel ještě stále na břiše.
Po celou tu dobu co Mairi pobývala na zámku svého otce,se tu necítila dobře.Okolo ní bylo příliš mnoho bohatství a krásy.Cítila se nesvá,kdykoliv někde někoho potakala.Lidé si ji měřili zvědavými pohledy a na to nebyla zvyklá.Proto byla také stále buď ve svých nebo Niallovým pokojích.Ještě stále si zvykala na novou roli.
„Jak se mu daří“uslyšela v tu chvíli hlas své sestry za zády.
„Dobře“odpověděla a otočila se ke své sestře.
„Přišla jsem se na tebe podívat,protože skoro nikdy nevycházíš ze svého pokoje“přiznala Lenora a pozorně se na sestru zadívala.Připadla jí bledá a unavená.
„Ty víš proč nechci vycházet ze svého pokoje.Lidé na mě hledí jako na něco cizího, neznámého“připustila Mairi a posadila se na kraj postele.
„Takhle to není.Jsou jenom zvědaví.Nemohou stále přijít na to kdo jsme.Když nás vidí spolu vidí dvě prakticky stejné ženy.Nemusíš se jich bát“uklidňovala ji Lenora.
„Já se jich nebojím.Musím si zvyknout“povzdechla Mairi a pohladila Nialla po čele.
„Chceš vědět co se za ty dny stalo“zeptala se jí Lenora.
„Co se stalo.“
„Lord MacLean byl odsouzen za zradu a jeho trestem je smrt.Dále chce náš otec uspořádat slavnost,kde chce vysvětlit vše okolo našeho původu a své důvody proč a jak co udělal.“
„Musí“povzdechla Mairi.
„Ano,je načase,abychom začali žít normálně“přiznala Lenora.
„Budu tam muset jít“zeptala se Mairi.
„Bylo by to slušné“připustila Lenora.
„Tak dobrá,ale Niall tam bude se mnou“odpověděla Mairi a začervenala se.
Už několik dní tušila,že se něco děje,ale ještě váhala to někomu říct.Všechny příznaky ukazovali na to,že je těhotná.Že čeká dítě Nialla MacInerneye.Poprvé když na to přišla,byla zaskočená,ale potom se vzpamatovala.Přemýšlela jestli to má Niallovi říct teď nebo až se úplně uzdraví.Možná,že si to nechávala pro sebe,protože tušila,že s Niallem budou problémy. Co když si ji nebude chtít vzít.Mairi povzdechla.
„Co se děje“ozval se hlas její setry.
„Nic,nic“odpověděla.
„Ale no tak Mairi nelži mi.Vím,že se něco děje,přede mnou to neutajíš.Tak ven s tím.“
Mairi se na setru pátravě podívala.
„Tak dobře,ale nesmíš to nikomu říct“povzdechla si Mairi.
„Slibuji,že to nikomu neřeknu“
„Jsem těhotná“vydechla Mairi.
„Cože jsi“ Lenora si myslela,že se přeslechla.
„Ano.Přišla jsem na to teprve nedávno,ale je to tak.A já jsem šťastná,že ve svém těle můžu nosit dítě muže,kterého miluji“přiznala Mairi.
„A ví o tom“zeptala se Lenora.
„Ještě ne.Chci si to ještě nějakou dobu nechat pro sebe“přiznala Mairi.
„Proč.“
„Já nevím,spíše jde jenom o takovou předtuchu“usmála se Mairi.
„Takže mi to nepovíš“povzdechla se Lenora.
„Ne.“
„Dobře.Stejně se to jednoho dne provalí“zašeptala Lenora.
„Ano,ale to už není důležité“usmála se Mairi.
„Zůstaneš tady“zeptala Lenora.
„Ano“přiznala Mairi.
„Dobře,já už půjdu.Budu ti nosit každou novinku,kterou se dozvím“přiznala Lenora.
„Děkuji“řekla Mairi a dívala se jak její sestra odchází.
* * *
Během několika dalších dnů se toho událo mnohem více než-li za poslední půlrok.Konala se poprava všech zrádců koruny,připravoval se banket s plesem a slavnostní představení královských dědiců.Ani u jednoho z toho Mairi nebyla.Neustále si opakovala,že se musí ukázat alespoň na svém slavnostním představení a připravovala se na to.
Niall už konečně vstal z postele a začal protahovat ztuhlé svaly.Nebylo to nic jednoduchého po tak dlouhém lenivění,ale byl rád,že mu v tom Mairi pomáhá.Byla neustále u něho a starala se o něho.Niall tušil,že jí není mezi těmito zdmi dobře a snažil se jí trochu rozptylovat.Jako toho dne kdy spolu stáli u okna a on ji držel v náruči.
Niall aniž pořádně věděl co dělá,políbil Mairi zezadu na krk lehce ji kousl do šíje.Cítil jak se zachvěla a pokračoval v rozmazlování.Rukama lehce přejížděl po její postavě a rty studoval citlivá místa na jejím krku.Hrál si s jejím ušním lalůčkem tak dlouho dokud nezasténala a nechytla ho za rukama za boky.Stála k němu zády a on měl tak větší prostor dostat se k jejím zádum.Lehce shrnul šaty z jejích ramennou a nechal je dopadnout k jejím nohám.A aniž jí dovolil,aby se otočila,tak sklonil hlavu a políbil ji na záda.Lehce ji pošimral zuby na lopatce a ona vydechla jeho jméno.Hlava jí spadla dozadu a on si ji pomalu otočil k sobě čelem.Na nic dlouho nečekal a přejel svými rty po rychle bušící tepně na její krku a ucítil její drobné štíhlé prsty,jak se mu pomalu kradou od košili a hladí ho po prsou.
Mairi měla hlavu stále zakloněnou,ale to jí nebránilo v tom,aby nezastrčila ruce pod Niallovu košili a nedělala mu malé kroužky na hrudi a břiše.Pak mu košili z ramen téměř servala,protože ucítila jeho horký dech na svým prsou.Když mu zajela prsty pod opasek kalhot,cítila,že se prudce nadechl.Zvedla svoji těžkou hlavu a podívala se na jeho hlavu.
Když Niall ucítil,že se mu její ruka krade pod opasek kalhot,málem shořel touhou.Zvedl hlavu od činnosti,kterou se právě teď zabýval a podíval se jí do očí.Četl v nich tu samou touhu,jakou cítil sám.Začal se k ní přibližovat rty a ona pomalu zavírala oči a čekala až se konečně jejich rty setkají.
Když se tak stalo,začali se oba divoce líbat.Jejich ruce už nevěděli,kam mají sáhnout.Už na jejich tělech nezbývalo místo,které by oba neodhalili.
Niall shodil kalhoty a vzal Mairi do náruče.Přenesl ji k posteli a hned se vklínil mezi její stehna.Viděl,že má hlavu zakloněnou a její vyzývavě pootevřené rty ho přiváděli k šílenství. Netrpělivě na ně přitiskl své rty a nesmlouvavě jí jazykem vtrhl do úst.
Mairi obtočila své nohy okolo jeho těla a přitáhla si ho blíž k sobě.Jemně ho pohladila po zádech poznamenaných jizvami,pak mu pevně sevřela ramena a nakonec sklouzla dolů a pevně objala jeho zápěstí.Pomalými pohyby tělo ho vyzývala,aby už ukončil její muka a ponořil se do ní.
Niall to však ještě nechtěl ukončit a proto se ohnul a přitisknul svoji tvář na její bříško. Lehce ji pokousával pod žebry až se celá svíjela a sténala.Pak však zašel ještě níž.Vymanil se z jejího sevření a přiblížil se k jejímu klínu.
To co se dělo pak,připadalo Mairi neuvěřitelné.Stalo se to tak rychle,že ani nestihla pocítit stud než-li ucítila jeho jazyk na nejintimnější části svého těla.Dlouho však takové dráždění nevydržela a během chvilky ho tahala za vlasy,aby toho už nechal a ukonči její sladké trápení.
Tomu Niall s radostí vyhověl.Zvedl se nad ní.Přišpendlil její ruce svýma nad její hlavou, počkal až ho objala nohama kolem pasu a potom do ní pomalu pronikl.Oba naráz zasténali a pak se vydali do míst,kde bylo místo jenom pro ně dva.Jenom pro ně a jejich lásku.Po celou tu dobu si vzájemně hleděli do očí.Jejich tempo se zrychlovalo a oni se nechali unášet proudem vášně,dokud nenastal sladký vrchol a uvolnění.
Potom ještě dlouho leželi zapleteni do sebe a poslouchali navzájem svůj zrychlený dech. Po několika minutá se Niall přetočil na bok a nakonec skončil na břiše.Cítil,že ho Mairi hladí po zádech a zavřel oči.Měl rád chvíle po jejich milování.Avšak věděl,že bude muset odjet.
„Mairi“začal.
„Ano“ozvala se chraptivým hlasem.
„Budu muset odjet“začal.
„Proč“zeptala se.
„Protože ty jsi nyní princezna a já jenom lord“povzdechl Niall a otevřel oči.
„A co má být“zeptala se Mairi.
„Nemohu být s tebou.Jsi vysoce postavená žena.Potřebuješ někoho kdo se o tebe bude starat. Já jsem se o tom snažil,ale zklamal jsem.“
„To není pravda“vykřikla Mairi „nemůžeš mě přeci opustit.“
„Prosím Mairi pochop mě…“začal Niall.
„Nic chápat nebudu.Ty mě tu nemůžeš nechat samotnou.Nemůžeš to udělat,protože tě miluji.Nesmíš mě opustit“dohadovala se Mairi.
„Ty mne miluješ“divil se Niall.
„Ano a sama se ptám proč.Teď už to vím.Jsi právě takový muž se kterým bych mohla být šťastná Nialli.Neopouštěj mě prosím“vyzvala ho znovu Mairi.
„Mairi,uvidíš,že si tady u dvora najdeš někoho jiného,kdo tě bude milovat“přemáhal Niall bolest v hrudi,když jí tohle říkal.Ona ho miluje.A on ji také.To poznání ho hluboce zasáhlo, protože věděl,že už nikdy takovou ženu jako je Mairi nepozná.
„Já už nikdy nenajdu nikoho kdo by mě miloval“povzdechla si Mairi a podívala se Niallovi do očí.Viděla v nich lásku.Ten zatracený chlap ji také miluje,ale myslí si že pro ni není dost dobrý.Musí jeho myšlenku vyvrátit.Nadechla se proto,posadila se a vzala jeho ruku do své. Lehce si ji přiložila na bříško a podívala se mu do očí.
„Nemůžeš mě opustit.Nemůžeš opustit toto dítě,tvoje dítě.Miluji tě a jestli ty mě ne,tak alespoň miluj tohle dítě“prosila ho Mairi.
Niall vytřeštil oči „ty čekáš dítě.“
„Ano.Přišla jsem na to nedávno.Prosím Nialli nenechávej mě s tím maličkým tvorem tam uvnitř samotnou.Buď se mnou,miluj mě a vychovávej se mnou naše dítě“prosila ho se slzami v očích a s poslední naději v duši Mairi.
Niall chvíli vypadal,jako by mu někdo vyťal políček.Mairi je těhotná,to mu došlo až za pěknou chvíli.Bude otcem.Teď už nepochyboval o tom,že je pro Mairi dobrý muž.Najednou přišel na to,že kdyby ji opustil,musel by tu zanechat půlku svého srdce.A už nikdy by nebyl tím kým je teď tady s tou neúžasnější ženou na světě,která prošla peklem,přistála v jeho náruči,miluje ho a čeká jeho dítě.Usmál se.
„Nenechám tě samotnou Mairi“zašeptal.
Mairi se po jeho slovech rozplakala.Niall ji sevřel v náruči a jemně ji kolébal.
„Ššš,už nemusíš plakat. Nikdy tě neopustím srdce moje.Miluji tě a budu tě milovat navždy“ šeptal jí do ucha.
Mairi se narovnala a podívala se mu do očí „co jsi to říkal.“
„Miluji tě Mairi“zopakoval Niall a políbil ji na čelo „žádám tě za odpuštění,že jsem to nepoznal dřív a že jsem tě tu chtěl nechat samotnou a zmatenou.“
„Odpustím ti jenom tehdy,když řekneš,že si mě vezmeš,budeš mě chránit a milovat.“
„Slibuji,že si tě vezmu,budu tě chránit po zbytek našeho společného života a slibuji,že tě budu milovat dokud budu žít“odříkával jednotlivá slova Niall a díval se jí při tom do očí.
Mairi ho potom objala a on ji k sobě přitiskl.Jejich problémy byly vyřešeny.On na ni bude dávat pozor po celý zbytek svého života a ona ho za to na oplátku bude milovat.Vypadalo to, že oba našli to co hledali.Jenom ještě najít způsob jak to oznámit Maiřinýmu královskému otci.Ale Niall už teď věděl,že to nebude problém,protože on nikdy Mairi neopustí a nedopustí, aby mu ji někdo vzal.
A tak se ještě toho dne stalo,že měl Henri Bertholet nečekanou návštěvu.Tedy ve skutečnosti čekal,že to takhle skončí,ale nečekal že to bude tak rychlé.Právě se snažil něco rozluštit v jedné ze zpráv,když se ozvalo tiché zaklepání.Vyzval příchozího,aby šel dovnitř.
„Á lord Niall.Jsem rád,že jste se již zotavil“přivítal král svého hosta.
„I já jsem rád,že jsem se tak brzy zotavil,pane“uklonil se Niall a ještě pocítil malou bolest v zádech.
„Co vás sem přivádí“zeptal se Henri zvědavě „právě jsem se snažil totiž projednat,jak zajistit bezpečí své druhé dcery.I když je zrádce potrestaný,opatrnosti není nikdy dost.Dost možná zamýšlím ji provdat.“
„Právě kvůli tomu přicházím“začal Niall „chci vás požádat,jakož to Maiřina otce o její ruku.“
„Takže vy se chcete oženit s mojí dcerou“zeptal se Henri a jen tak tak zadržel úsměv. Věděl,že nakonec jeho dcera tento muž skončí u oltáře.
„Ano,pane“přikývl Niall a s napětím čekal co mu panovník odpoví.Další otázku však nečekal.Myslel si,že všechno půjde snadno.
„A proč si ji chcete vzít“zněla otázka.
„Miluji ji pane“přiznal Niall a usmál se.
„A jak jste došel k tomuto názoru.“
„Od té doby co se objevila v mém životě,nevím co mám dělat.Všechny mé myšlenky patří jenom jí“přiznal Niall „a v době,kdy jsme spolu byli na pevnosti mého otce a v tom srubu,vzniklo mezi námi něco,co nejde smazat a ani na to zapomenout.“
„A Mairi s tím souhlasila“zpetal se Henri.
„Pane,ona sama mě požádala,abych se s ní oženil.Udělala to dřív než-li jsem stačil odjet, protože jsem si myslel,že pro ni nejsem dost dobrý“přiznal Niall.
„Takže ona vás ke sňatku donutila“to už se Henri usmíval.
„Dá se to tak říct“připustil Niall.
„Mairi je velice rozhodné děvče a jde za svým cílem“připustil zase Henri „nikdy jsem jí nechtěl vnucovat nějakého šlechtice,kterého by ona sama nechtěla.“
„Takže se s ní smím oženit“zeptal se Niall.
„Ano.Dávám vám svolení a zároveň požehnání.Oznámím vaše zasnoubení a svatbu na zítřejším banketu na kterém též představím obě ženy jako své dcery a urovnám dvaadvacet let starý spor“přikývl Henri.
„Děkuji pane“uklonil se Niall a už byl na odchodu,když ho zastavil panovníkův hlas.
„A Nialli“začal Henri a jakmile se k němu mladý muž otočil,pokračoval „starejte se o ni dobře.Je to ten největší poklad,který mám.“
„Budu se o ni starat lépe než o sebe,pane“přikývl Niall.
„A nyní běžte“usmál se Henri.
„Pane“uklonil se Niall a odešel.
Nyní měl nutkavou potřebu vidět Mairi.Tušil kde ji najde.Když se totiž zrovna nezdržovala v pokoji,tak se procházela po zahradách.Bylo tam ticho,které Mairi v posledních dnech vyhledávala.Niall si sliboval,že jakmile se vezmou,tak ji odveze na svůj hrad nebo ještě lepší by bylo,kdyby koupil nějaký zámeček,který by měli jenom pro sebe.Někde na okraji města,aby měla Mairi klid.Usmál se a zrychlil krok.
Mairi se procházela po zahradách,když za sebou slyšela rychlé kroky.Otočila se a spatřila Nialla,který k ní téměř běžel.Vypadal spokojeně.Mairi věděla,že chtěl jít za jejím otce a požádat ho o její ruku a její otec pravděpodobně souhlasil a kdyby ne,tak by ho jistě přemluvila.Teď však dostala nápad.Niall si zřejmě myslí,že ji chytne do náruče a přitiskne ji k sobě,ale ona mu nedá příležitost.Ušklíbla se a pomalu vykročila jinou cestičkou od svého snoubence.
Nialla to v první chvíli zarazilo,ale potom si všiml jejího úšklebku a došlo mu,že si jeho Mairi chce hrát.A proč ne,pomyslel si.
Mairi se smála a občas zapištěla,protože ji Niall hnal po štěrkem vysypané cestičce.Honili se jako dvě malé děti.Mezi stromy a keři.Jednu chvíli Mairi nevěděla,kde Niall je a proto vyhlédla zpoza velkého keře za kterým se schovávala,ale nikde ho nezahlédla a proto se odvážila vyjít ven.Znenadání ji však v pase uchopili něčí ruce.Poznala je.Ale leknutím stejně zapištěla.Ale to už ji Niall pevně svíral v náruči.
Celé jejich dovádění sledovala z hradeb Lenora se svým otcem.Oba dva se usmívali.
„Je pěkné vidět Mairi se smát“povzdechla Lenora.
„To ano“přiznal její otec.
„Lord Niall pro ni bude skvělým manželem“pokyvovala hlavou.
„Tím jsem si jist.Viděl jsem je tenkrát ve stanu,jak se líbají“přiznal Henri.
„Ty jsi je sledoval otče“zalapala rozhořčeně po dechu Lenora.
„Ne,nesledoval jsem je.Jenom jsem se chtěl podívat jak na tom oba jsou,ale když jsem nahlédl dovnitř,už se líbali.Ještě ten den jsem se vsadil s Niallovým otcem,že ti dva skončí u oltáře.Ale že má dcera donutí Nialla MacInerneye ke sňatku jsem netušil.“
„Ona ho přinutila“divila se Lenora.
„Ano,přiznal to sám,protože mne dnes byl žádat o její ruku a trochu jsem ho podusil. Představ si,že si Niall dokonce myslel,že pro Mairi není dost dobrý“pokyvoval hlavou Henri.
„Blbost“vydechla Lenora „je pro Mairi jako stvořený.Vždyť to tady vidíme.“
„Také si myslím.Ale jak se zdá,tak to mé dceři moc práce nedalo,přesvědčit ho“přiznal Henri a usmál se.
„Asi vím,jak se jí to podařilo.Niall ji začal milovat už tam v pevnosti,pobyt ve srubu jejich vztah utužil a když mu Mairi oznámila,že čeká jeho dítě…“
„Mairi čeká dítě“užasl Henri.
„Ano,ale Niall o tom do dneška nevěděl.Zřejmě tušila co udělá a proto si to nechávala pro sebe.A potom když jí řekl,že pro ni není dost dobrý,tak mu to prostě řekla a donutila ho přiznat se ,že ji miluje.A dobře to skončilo“pokyvovala hlavou Lenora.
„To kdybych věděl,tak bych…“
„Co by jsi.Požehnal by jsi jim a popřál šťastné manželství“usmála se Lenora „je zázrak,že Mairi po těch událostech nezatrpkla a začala znovu žít.A v tom jí pomohl Niall.Spíše by jsi mu měl poděkovat“hádala se Lenora.
„Vždyť nic neříkám“zabručel Henri „dal jsem mu ruku tvé sestry rád“přiznal.
„Bude šťastná“chytla otce za ruku Lenora „stejně jako my všichni.“
„Ano“pokyvoval hlavou Henri a stiskl své dceři ruku.
Ještě toho dne zašel Henri za svojí druhou dcerou.Přeci jenom si nemohl pomoci,Mairi byla mnohem více podobná své matce než-li Lenora,ale jinak si byly hodně podobné.Postavil se před dveře a lehce zaklepal.Ozvalo se tiché dále a tak vstoupil.
Mairi se ohlédla,aby se podívala kdo přišel.Když však uviděla svého otce,otevřela ústa v němém úžasu.Nečekala ho.
„Jestli ruším,tak půjdu“zašeptal Henri.
„Ne nerušíte“rychle řekla Mairi.
„Proč ta formalita.Jsi přeci má dcera“začal Henri a přistoupil k ní.
„Já vím,ale nemohu si na to zvyknout.Potřebuji trochu času“povzdechla Mairi.
„Dám ti času kolik chceš.Teď se můžeme lépe poznat.Jendou tě poprosím o odpuštění za to,že jsem vám zničil život“řekl Henri a posadil se.
„Není co odpouštět.Kdybys to tenkrát neudělal,otče,tak bychom teď byly obě patrně mrtvé. Já chápu proč jsi to udělal.Měla jsem hezké dětsví“odporovala mu Mairi.
„To samé mi řekla i tvoje setra.Jsme rád,že mě za to neodsuzujete.Přeci jenom to bylo to nejlepší,co jsem mohl v dané situaci udělat.I když mi rvalo srdce vzít vás z náruče vaší matky,jenom několik dnů po narození“přiznal Henri.
„Ach ano maminka.Uvidím ji“zeptala se Mairi.
„Samozřejmě že ji uvidíš“přikývl Henri.
„To jsem ráda“povzdechla si Mairi.
„Přišel jsem ohledně té svatby“začal Henri.
„Já vím,že bylo hloupé přinutit Nialla,aby se se mnou oženil,ale on si nechtěl přiznat,že mě miluje a při tom jsem mu to četla v očích“připustila Mairi.
„Něco jsem o tom už slyšel“usmál se Henri.
„Já vím,že jsem neměla,ale nemohla jsem si pomoci.Miluji ho a vím,že s nikým jiným bych nemohla být tak šťastná jako s ním.Dává mi pocit bezpečí“přiznala Mairi.
„Dnes jsem se od Lenora dozvěděl,že čekáš dítě“
„Je to pravda.A jsem ráda.Nesmíš z toho obviňovat Nialla.On o tom nevěděl,dokud jsem mu to dnes neřekla.Nějak jsem ho přesvědčit musela.Musel přeci přijít na to,že mě miluje a nemůže mě opustit kvůli takové pitomosti,jako je to,že pro mě není dost dobrý“zvedla bojovně bradu Mairi.
„To je pravda.Já lorda Nialla schvaluji.Je to silný muž,který za tebou bude vždycky stát a chrániti tě“přiznal Henri.
„Jsem ráda,že souhlasíš“přikývla Mairi.
„Mám tě rád i když jsi vyrůstala daleko ode mě.Každou chvíli jsem na vás myslel“přiznal Henri „a občas jsem si říkal,jestli jsem udělal dobře,když jsem vás dvě rozdělil.“
„Udělal jsi co jsi musel.Netrap se s tím.Teď už je snad všechno v pořádku a my máme dost času na to,abychom se poznali“chlácholila otce Mairi.
„Jsi stejně skvělá,jako tvoje matka a sestra“přiznal Henri a objal ji.
Mairi jeho objetí opětovala a byla ráda,že má tak skvělého otce.Teď už může být opravdu šťastná.
Následujícího dne dorazila ke dvoru i Blanka MacInerney,aby si vyslechla všechny zprávy.Posel sice něco doručil,ale většina z toho byla zatím zatajena.Byla však ráda,že všechny vidí živé a zdravé.Dozvěděla se,že byl MacLean obviněn ze zrady a popraven,že její syn málem nepřežil věznění,ale že se zotavil a nyní plánuje svatbu s Mairi,ke které dal král svolení.Bylo toho trochu moc.A ještě navrch jeden banket,na kterém se měli všichni dozvědět celou pravdu.
Ještě během dne si stihla promluvit se svým manželem,synem a svojí nastávající snachou. Všichni vypadali dobře.A na Niallovi bylo opravdu vidět,že je do své nastávající hluboce zamilován.Blanka si povzdechla.Všechno má přeci jenom dobrý konec.
Večer se všichni pozvaní sešli v největším sále panství,aby byli přítomni vyložení celé pravdy,která tížila zemi po dlouhých dvaadvacet let.A pozvaní byli prakticky všichni.
Sál byl honosně vyzdoben,zasedací pořádek byl dán a čekalo se na příchod královského páru a jejich dcer.Ty dvě byly zatím ukryty před zraky všech.Nikdo však netušil co se stane. Jaký zvrat tato noc přinese.
Pak se ozvaly slavnostní famfáry,celý sál ztichl a velkými dveřmi vešel do sál král se svojí chotí a za nimi šli dvě mladé krásné ženy,které si byly velice podobné.A nesmírně podobné byly i Její Výsosti královně.Celá čtveřice slavnostně došla do čela stolu.Hodina pravdy nadešla.
Henri Bertholet nechal svoji ženu sednout,pak počkal,dokud se neposadily jeho dcery a potom si vyžádal ticho.
„Snad všichni víte,proč jsem vás pozval.Rád bych konečně odhalil celou pravdu o svém dědici.Nejprve bych rád představil tyto dvě ženy z nichž jednu znáte.Obě dvě jsou mé dcery. Jsou to dvojčata a pro jejich bezpečnost jsem je po narození rozdělil a umístil do adoptivních rodin,které je vychovali jako své vlastní“ Henri napřáhl ruku ke svým dcerám a pronesl „lady Lenora Jade a její sestra lady Katriona Mairi.Před dvaadvaceti lety jsem předpokládal,že dělám dobře,ale nyní už musí pravda vyjít na povrch,protože její utajení,způsobilo mnoho potíží.Nyní se asi všichni ptáte,která z nich se stane mou nástupkyní.A jestli se tajně dohadujete,tak vás musím zklamat.Ani jedna po mě neusedne na trůn.Mé místo po mě obsadí můj syn Filip“oznámil Henri.
V sále to zašumělo.Nikdo netušil,že by měl král syna.
„Ano je to tak.Mám syna.A tímto bych chtěl poděkovat své ženě,která dokázala udržet toto tajemství jedenadvacet let v tajnosti.Téže chci poděkovat ženě,která pomáhala mé ženě při porodu a naposled bych chtěl poděkovat lady Blance MacInerney“usmál se král.
Jak Mairi tak Jade se nechápavě zahleděli na svého otce.Mají bratra a nevědí o tom.Jak to že jim bylo utajeno,že mají bratříčka.V tu chvíli se v nich mísila zlost a pochopení.Zlost z toho,že jim to neřekli a pochopení,protože věděli,že jinak to nešlo.
„A nyní bych vám chtěl svého nástupce představit“ukázal Henri ke dveřím,kde se objevil mladý muž jemuž stála po boku mladá žena a držela v náruči batole.Ten muž byl velice podobný svému otci.Měl stejné černé vlasy a zelné oči.A vypadal tak mladě.
„Můj syn princ Filip a jeho manželka“představil jej Henri.
Filip jež si prohlížel celý sál,vykročil kupředu.Na paží cítil dotek manželčiny ruky.Tento sňatek zařídil jeho otec,ale jej přesto s jeho manželkou pojilo velké přátelství.Nejenže byla krásná,ale byla také chytrá a okouzlující.A navíc byla matkou jejich teprve dva měsíce starého syna.
Po celou tu dobu,co šel k dlouhému stolu,hleděl na své sestry.Vypadaly neuvěřitelně.Obě byly krásné a udiveně na něj hleděly.Zřejmě si myslely,že se zbláznily,ale on to neměl o nic lehčí.Nesměl se zkontaktovat s nikým ze své rodiny.Jedinými osobami,které znal,byla jeho matka,otec a nějaká žena,která rovněž seděla v sále.
V tu chvíli se však zastavil u stolu.Poklonil se na obě dvě strany a pak se zadíval na otce. Ten se usmíval.Pak se však otočil ke svým dcerám.
„Mairi a Jade,tohle je váš bratr Filip“představil je Henri „Filipe,to jsou tvé sestry Mairi a Jade.Nyní se však posaď.Na seznamování budete mít spoustu času“vyzval syna Henri.
„Nyní bych se chtěl všem omluvit.Protože spekulace o mých dětech vnesly do vašich životů někdy i nemalé problémy“při těchto slovech se podíval na lorda Nialla,svého budoucího zetě.
„Doufám,že jednoho dne bude všechno odpuštěno“povzdechl si Henri,ale hned se usmál.
„A nyní bych ještě něco rád oznámil než začne slavnost“ Henri zvedl ruku,aby utišil lidi v sále „chci oznámit zasnoubení a brzkou svatbu lorda Nialla MacInerneye a mé dcery lady Katriony Mairi.Kněz je oddá pozítří na mši“řekl slavnostně Henri.
Sál propukl v jásot.Nikdo tohle nečekal,ale nyní když byly problémy za nimi,byl se každý schopen radovat.Henri se posadil a pevně stiskl ruku své ženy.Marion dnes vypadala nádherně a zdálo se,že s odhalením pravdy pookřála.Dokonce se i usmívala.
Niall po slavnostním vyhlášení svého zasnoubení vstal,dvorně se před Mairi uklonil a požádal ji o tanec.
„Ale já neumím tančit“namítla.
„To není potřeba.Povedu tě“hádal se Niall.
„Ty se asi nenecháš přemluvit,že“usmála se Mairi a už vstávala.
„No k něčemu bych se docela rád nechal přemluvit“zašpetal Niall.
„Nialli“zhrozila se Mairi.
„Tady ale ne,lásko moje.Nyní tě žádám jenom o tanec“uklidňoval ji Niall a vzal ji za paži.
Mairi se ochotně nechala zavést na taneční parket,kde už stejně nějaké páry byly.Snažila se ve všem poslechnout Nialla,ale nějako se jí to nedařilo.Pořád dokola dělala stejnou chybu.
Stejně tak to viděl i Filip,který seděl po boku své sestry Lenory a pozoroval tančící pár.
„Ti dva se smějí nebo tancují“zeptal se své sestry.
„Mairi neumí tančit.Vyrostal v chudé rodině.Spíše by rychleji podojila krávu než-li se naučila tančit“přiznala Lenora.
„Cože“divil se Filip.
„Ano,Mairi je ve své duši obyčejné děvče a proto také zaujala Nialla.Prožila hotové peklo a na nějaký čas ztratila důvěru ke všem lidem v okolí.Pak ale potakala Nialla a změnila se. Dokonce přiměla Nialla,aby si uvědomil,že ji miluje“vysvětlovala Lenora,kterou bratrův zájem potěšil.Nečekala,že se začne zajímat tak brzy.
„Něco jsem slyšel“přiznal Filip.
„Bylo to opravdu hrozné.Dokonce i Niall málem zemřel.“
„Jak to“chtěl vědět Filip,ale dřív než-li se začal ptát,cítil dotek z druhé strany.Otočil se ke své manželce.Hleděla na něj.Chtěla se na něco zeptat.
„Co se děje“předběhl ji.
„Nevadilo by ti,kdybych odešla.Jsem trochu unavená“přiznala Laura.
„Jenom běž“usmál se na ni Filip.
„Děkuji“zašeptala Laura.
Filip ji políbil a potom ji nechal odejít.Pak se znovu otočil ke své sestře a zaregistroval,že si k ní přisedl nějaký muž s dítětem v náruči.V tu chvíli se k němu otočila i Lenora.
„Filipe,tohle je můj manžel Marcus a syn Michael“představila je.
Oba muži si potřásli pravicí.
„A teď mi vysvětli,jak to bylo s Mairi“řekl Filip.
„Mairi byla asi tak před osmi měsíci unesena.Rodina,která ji vychovala byla povražděna až na dva její příslušníky.Davey O´Donell Maiřin nevlastní bratr tehdy unikl jenom proto,že byl na závodech a potom Luis,který zradil a vše pro peníze řekl.Našli ho před několika dny mrtvého.Ale Mairi ani slovo.Jeho zrada ji bolela.Naštěstí se Mairi podařilo utéct a dostala se na Camdem,kde potkala lorda Nialla.Tam také přišla o dítě.Její věznitel se opovážil všeho jenom aby ji přinutil mluvit.Měla mu říci kde jsem já.Ale ona odmítla mluvit.Ztráta toho dítěte pro ni byla velice bolestná,ale dokázala se s tím vyrovnat.Nakonec i přispěla v odhalení zrady a pomohla odvést pozornost vojáků,abych se já dostala do bezpečí.Potom se s Niallem nějakou dobu ukrývali,ale za nějaký čas je našli.Pak už do celé věci zasáhl náš otec“ povyprávěla mu ve stručnosti ten příběh Lenora.
„Je to strašné.Ale jak vidím,tak teď už je naše sestra v bezpečí“usmál se Filip a podíval se na parket,kde ve vzájemném obětí tancovali dva zamilovaní lidé.
„Ano“přizvukovala Lenora a také se podívala na tančící pár.
Niall právě na parketu před zraky všech políbil Mairi.Hukot v sále naznačil,že to ostatním lidem vůbec nevadí.Vidět šťastně zamilovaný pár,bylo zázrakem.A že to byl pěkný pár, pomysleli si všichni.
A ještě větší slavnost nastala o dva dny později,kdy se slavila velkolepá svatba královi dcery a syna důležitého barona.Nevěsta vypadala nádherně a ani ženich nebyl k zahození.Z obou zářila čistá láska.A když si v kostele řekli své ano,mnoho dam si otíralo koutky očí kapesníčkem.Následovali bouřlivé gratulace a ohromná slavnost.Bylo to velkou událostí.Ve dvou dnech se našli tři lidé – tři sourozenci,kteří strávili celý den svým představováním a svými příběhy.Zároveň si padli do oka a vůbec jim nevadilo,že se téměř neznali.
Nyní se všichni radovali se svými protějšky na velké slavnosti.
Mairi byla nejšťastnější dívkou v celé pevnosti a snad i v celé zemi.Byla zamilovaná a čerstvě vdaná za muže,kterého z celého srdce milovala.A stejně vypadal a cítil se Niall.
Právě nyní se lehce pohupovali na tanečním parketu a šeptali si krásná slova.Každý pohyb jejich těl jim připomínal co se odehraje v noci.Ten tanec pro ně byl jakousi milostnou předehrou.Stačil jediný pohyb jednoho z nich a jejich touha vzrostla o dalších pár stupňů nahoru.I jejich vzájemné pohledy naznačovaly,že už se nemohou dočkat večera.
V tu chvíli něco Nialla napadlo.Rozhlédl se kolem sebe.Všude panoval čilý ruch a proto se rozhodl uskutečnit svůj plán – plán na únos vlastní manželky.Netrvalo mu ani vteřinu a Mairi se ocitla v jeho pevné náruči.Niall se usmíval a razil si cestu mezi lidmi ke dveřím. Hosté jim s vědoucími úsměvy uhýbali z cesty a mladý pár prošel bez problémů uličkou, kterou tvořili svatebčané a ocitl se na ztemnělé chodbě.Mairi celou dobu co ji nesl k jejich pokoji,hladila Nialla jemně po tváři.Nikde by s nikým nemohla být tak šťastná,pomyslela si. Ale to už ji Niall přenášel přes práh jejich pokoje.Hned za dveřmi ji postavil a zamkl.Pak se k ní začal pomalu přibližovat.Nebylo potřeba slov.Každý dotek přesně něco znamenal a postupně je všechny doteky zavedli do společné postele.
Když potom klidně leželi,zcela naplněni a unaveni,měl Niall čas projednat se svojí manželkou koupi malého zámečku,který si vyhlédl.Ale nějak se mu nechtělo mluvit.Lehce hladil Mairi po zádech,zatím co ona mu spočívala na hrudi a hlavu měla zabořenou pod jeho krkem.Byla navýsost spokojená.
„Mairi“ozval se Niall.
„Hmm…“uslyšel tlumeně zpod své brady.
„Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit“začal Niall.
„A o čem“zeptala se Mairi a zvedla hlavu.
„Rád bych věděl,kde by jsi ráda žila“zpetal se Niall.
„Proč se na to ptáš“
„Vím jak máš ráda klid a přemýšlel jsem o koupi malého zámečku nedaleko hlavního města,abys to měla blízko své rodině a taky,abys měla klid.“
„To je…moc…“ Mairi nenacházela slova.
„Líbilo by se ti to“zeptal se Niall a usmál se.
„Ano,líbilo by se mi to“přiznala Mairi „děkuji ti.“
„To já bych ti měl poděkovat,za to,že jsi mi dala své srdce.Jsem nesmírně šťastný že jsi mojí ženou a že nosíš pod srdcem mé dítě“šeptal tiše Niall a hladil ji po vlasech.
„Také jsem ráda“usmála se Mairi „miluji tě“vydechla a přitiskla mu rty na krk.
„Také tě miluji“vydechl Niall a znovu se nechal zlákat ke svůdné hře,kterou jeho žena začala. V jejich životě je čekalo už jenom to dobré.Na všechno jsou dva a budou si vždy dodávat sílu.A co je to nejpodstatnější – jejich láska jim dodá sílu.
Epilog
o osm měsíců později
Niall věděl,že by si měl pospíšit.Svoji návštěvu u rodičů už tak protáhl.Nechtěl brát Mairi sebou,protože měla každým dnem rodit a zároveň nechtěl jet bez ní.Ale teď když vjížděl bránou jejich zámečku na nádvoří,cítil spokojenost.Mairi byla jeho ženou už osm měsíců a jejich vztah sílil s každým dnem.Niall se rozhlédl.Koupí tohoto krásného zámečku pro ně začal nový život.Mairi si ho oblíbila a brzy si i služebnictvo velice oblíbilo svoji novou paní. Za nedlouho už na ni nikdo nedal dopustit.
Niall seskočil z koně a pospíchal dovnitř.Věděl,kde Mairi najde.Vždy sedávala ve výklenku v jejich obývacím pokoji.Měla to místo ráda a nechala si ho zařídit podle sebe. Zútulnila ten koutek krásně kvetoucími květinami a zelení.Vždycky když ji tam spatřil sedět v té zeleni,připadalo mu,že hledí na vílu.Na velice kulatou vílu.Mairi se v posledních měsících podobala spíše kouli.Ale byla v tomhle stavu roztomilá.Niall se zprvu bál,že by o to dítě mohla přijít,díky jednomu potratu,který kdysi prodělala,ale bál se zbytečně.Mairi si po celé těhotenství vedla výborně.Niall měl z porodu snad větší strach než-li ona.
Proto také teď toliko spěchal domů.Doslova prolétl velkou halou a zamířil do obývacího pokoje.Jakmile spatřil Mairi uklidnil se.Dokonce se i usmál.Mairi opět seděla ve svém koutku a hleděla z okna ven.Patrně viděla,že přijel a počkala tu na něj.Ruce měla položené na vystouplém břiše a hleděla jeho směrem.
„Trochu jsi se opozdil“usmála se na něj.
„Moc mě to mrzí“omlouval se a vydal se k ní.
„To nevadí“mávla rukou Mairi a postavila.
„Jak jsi se měla“zeptal se Niall.
„Dob…“ Mairi ani nedořekla,protože jí do kříže vjela ostrá bolest a ona se chytla za břicho.
„Co se děje“zeptal se zděšeně Niall.
„Myslím,že se náš potomek už nemůže dočkat až přijde na svět“usmála se Mairi,ale vzápětí zasténala bolestí.
„Tím jako chceš říct,že je to tady“zeptal se Niall.
„Na tohle by si se mě neměl ptát“zasténala Mairi „měl by si mě vzít do náruče a odnést do postele.Jestli to hned neuděláš,tak přivedu to dítě na svět tady“vyhrožovala mu Mairi.
Niall sebou trhl a ihned ji zvedl do náruče.Spěchal s ní po schodech nahoru a přitom volal příkazy na služebnictvo.Mairi se mohla jenom smát.Niall byl úplně zmatený.
Niall vešel do pokoje a položil svoji ženu na postel.
„Co potřebuješ“zeptal se nervózně.
„Nialli,pojď sem“vyzvala ho Mairi.
„Co se děje“zeptal se Niall.
„Nemusíš se o mě bát.Všechno bude v pořádku“šeptala Mairi a stiskla mu ruku.
„Jsi si jistá“zeptal se Niall.
„Ano.“
V tu chvíli do pokoje vešla starší žena,patrně porodní bába a za ní spousty služebných. Nekompromisně vykázala svého pána z pokoje se slovy:
„Bude to trvat ještě hodně,hodně dlouho“a zavřela dveře.
Niall se ocitl na chodbě a vůbec nevěděl,co má dělat.Jeho žena tam trpěla bolestí a on s tím nemohl nic dělat.Sešel tedy po schodech dolů a posadil se na pohovku v obývacím pokoji.Sedět však nevydržel dlouho.Musel pryč.Vyběhl ze dveří a zamířil do stájí.Možná že mu projížďka pomůže.Cestou se zastavil ve vesnici,kde sesedl a zpět šel pěšky,aby nebyl v nutkání rozeběhnout se za Mairi.Cestou ho zastavovali lidé a přáli mu štěstí.Lidé na jeho panství ho měli rádi.Přáli mu šťastný život.Byl rád,že tomu tak je.Neustále se jenom usmíval,ale myšlenkami byl u své ženy.
Když se konečně vrátil domů,seshora ještě neměl žádné zprávy.Byl jako na trní.Nervózně chodil sem a tam před krbem a napínal uši,jestli něco neuslyší.Ale nic.
Niall ani nezaregistroval,že někdo přijel.
„Co se děje“zpetal se někdo a vyrušil tak Nialla z myšlenek.
Niall sebou trhnul.Ohlédl se za sebe a uviděl tam Daveyho.Davey měl štěstí a před pěti měsíci se oženil s mladou krásnou dívkou,kterou poznal na svatební oslavě své nevlastní sestry, Niallovi manželky.
„Na Mairi přišla její hodinka“přiznal Niall.
„To je to proč vypadáte tak hrozně“usmál se Niall.
„Počkej jak budeš vypadat ty až přijde na tvoji ženu její hodinka“usmál se Niall.
„Snad se budu chovat normálně.Pocházím přeci z rodiny,kde každá žena byla porodní bába. Tak bych snad nemusel tak jančit“přiznal Niall.
„To se ještě uvidí“přiznal Niall.
„Mairi bude zcela v pořádku“uklidňoval ho Davey.
„A proč jsi vůbec přijel“zeptal se Niall.
„Chtěl jsem navštívit svo…“nedořekl Davey,protože se seshora ozval ženský výkřik a Niall v tu chvíli vystřelil z pokoje.Takhle rychle se ještě snad nepohyboval.Davey nestačil koukat,jak se jeho švagr umí rychle pohybovat.
Niall vrazil do pokoje a všechny ženy se k němu otočili.Dokonce i Mairi.Měla zpocené tělo a mokré prameny měla přilepené k čelu a byla celá rudá námahou.
„Ani slovo“zavrčel výhružně Niall.
Mairi vztáhla ruku a zvala manžela k sobě.Niall uposlechl a poklekl vedle postele.Vzal ručku své ženy do své velké dlaně a podíval se jí do očí.Vypadala vyčerpaně.
„Jsem ráda,že jsi tu“zašeptala na stiskla mu ruku,protože se do ní opřela další bolest.
„Nikam nepůjdu.Budu tady s tebou až dokonce“přiznal Niall.
Mairi neměla už ani sílu na to něco říct.Pouze přikývla.Věděla,že už to nebude dlouho trvat.Bolest byla téměř nesnesitelná a ona už své výkřiky sotva udržela za zuby.Vší silou tiskla ruku svého manžela a v tuhle chvíli byla ráda,že je tu s ní a šeptá jí uklidňující slova.V tuto chvíli jí byl velkou oporou.
Během posledních hodiny,byla bolest nejhorší.Mairi napínala celé své tělo ve snaze přivést na svět své dítě.Byla rudá od námahy a bylo jí strašné teplo.Niall klečel vedle postele a otíral jí čelo studenou vodou,aby ji trochu ochladil.Na rukách mě malé půlměsíčky,které mu tam Mairi vyryla svými nehty.Ale přeci jenom to nebyla taková bolest,jakou teď prožívala Mairi.
„Zatlačte ještě jednou“ozvala se porodní bába.
„Vám se to řekne“ozvala se Mairi.
„Miláčku,ty to zvládneš.Nevzdávej se“konejšil ji Niall.
Mairi by je všechny nejraději vykázala z pokoje,ale potřebovala je tady.Sebrala veškeré své síly a zatlačila a zároveň vykřikla.Kdyby ji do toho alespoň nenutili.S neuvěřitelnou silou svírala ruku svého manžela a snažila se konečně zbavit bolesti,která jí trhala vnitřnosti.Už to trvalo jenom chvíli a pak najednou bylo po všem.Mairi naposledy zatlačila a do ticha pokoje se ozval pláč novorozeného dítěte,které hned položili na matčinu hruď.
Niall upřeně pozoroval malého,červeného,kluzkého tvorečka,kterého položili jeho matce na břicho a nevycházel z údivu.Tak tenhle drobeček rostl devět měsíců uvnitř těla jeho manželky a pak jí dal tak zabrat,aby se dostal na svět.A jak křičel.Ale byl to nejhezčí zvuk, jaký kdy slyšel.
Mairi se poprvé podívala na své dítě a usmála se.Všechna ta námaha stála za to.Její dítě bylo tak krásné.
„Je to chlapec má paní“ozvala se porodní bába.
Potom děťátko ošetřila a postarala se o mladou maminku.Nakonec podala rodičům jejich potomka vyklidila pole.Vyhnala služebné z pokoje a nechala tam novopečené rodiče o samotě se svým potomkem.
Mairi se s potížemi posadila a opřela se o čelo postele.Podívala se na manžela,který držel v náruči svého syna .Vypadali spolu tak dojemně.
„Je krásný,že“ozvala se Mairi.
„Ano,je to to nejkrásnější dítě jaké jsem kdy viděl“přiznal dojatě Niall.
„Jaké mu dáme jméno“zeptala se Mairi.
„Mohl by se jmenovat Duncan“nahvrl Niall.
„Duncan“převalovala to jméno na jazyku Mairi „je to hezké jméno,souhlasím.“
„Takže se shodneme“usmál se Niall.
„Ano“přikývla Mairi.
Jako na domluvu,začal malý Duncan křičet,jakoby jej na nože bral.Mairi zřejmě uhodla co její syn chce a váhavě se podívala na Nialla.Ten už jí syna podával.
„Jestli chceš,tak půjdu ven“zašeptal.
„To nebude třeba“pokyvovala hlavou Mairi a vzala syna do náruče.Rozepnula si košilku a za chvíli už se pokojem neslo spokojené mlaskání.
Nad synovou hlavičkou se setkali pohledem jeho rodiče a i v tichu si rozuměli.Teď už jim nebude dodávat sílu jenom láska,ale také jejich syn.Jejich život už nemohl být šťastnější.
KONEC
|
|
|
