|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Nad obzorem možných cest
třpytí se Tvé oči
a slzy hvězd
spadly na zem za svítání
oživly kvítky
zvadlých pomněnek
a každý z nás je hvězdou,
ktará vychází za bezesné noci
na temném nebi
a svítí na cestu
svému ztracenému tělu
jen sdrce mluví pravdu
bije silně
když pohřbívá slova z rozumu
mluví svými údery
do ticha, nebo plní mezery
mezi údery
dalšího sdrce
abychom se my-lidé-
necítili tak sami.
A co nakonec?
Sníst oblohu
abychom byli
zas o poznání
bohatší.
|
|
|