Do futrálu si narvu dvě kapky větru

Pro připomenutí, že svetr už nestačí

Ranaři s cvičenými pitbuly hledají záminky

– zase bez omrzení

Vykročím dál bez povšimnutí

– zatím řvou krvácející kočky

Němý flašinetář chrčí svým stylem

 – prosí o tu jednu drobnou záchranu

před večerním mrazem

Hodím mu trochu syrový skutečnosti

– asi si koupí flašku rumu

Zapálím jeden hřebíček do krematoria

Nikotin zbystří smysly

– abych přestal vnímat ulici

Je to věčnej příběh

– lepí se jak žvýkací guma na podrážky

Nikdy neskončil a kdo ví,

kde to vzalo úvod

První slovo bylo možná stoka

Asi tam taky skončím

A budu se prát o drobný

na šálek zapomnění